Zhruba jeden článek za den je frekvence, s níž v poslední době píše o společnosti Člověk v tísni server Parlamentní listy. Data ukazují velký nárůst zmínek v loňském roce stejně jako stoupající negativní vyznění článků. V textech je také řada faktických chyb a zcela chybí vyjádření protistrany. „Jestli v tom špinění budou pokračovat, poradíme se s právníky,“ říkají zástupci Člověka v tísni.
Loni psal server Parlamentní listy o humanitární organizaci Člověk v tísni suverénně nejčastěji ze všech českých internetových médií, jak ukazuje graf s využitím dat společnosti Newton Media (analýza textů v období leden 2019-březen 2020).
Další data, která si nechal Člověk v tísni zpracovat, pak ukazují, že v článcích na Parlamentních listech během loňska a na začátku letošního roku výrazně narostl negativní sentiment ve vztahu k neziskové společnosti. Řada textů se věnovala financování organizace a naznačovala, že s ním „není něco v pořádku“.
„Parlamentní listy nezajímá výsledek práce, nejsou schopní porovnání s ostatními organizacemi v oboru, komerčním poskytovatelem nebo státní institucí, nezajímá je dopad, pověst organizace v místě, nedají pro vyjádření prostor protistraně, snaží se jen vyvolávat negativní dojem,“ komentuje výstupy Parlamentních listů o Člověku v tísni mluvčí organizace Tomáš Urban.
„Dvě mega? Néé! Vosum!“
Podle jeho údajů server loni zveřejnil 261 textů, kde Člověka v tísni zmínil – tedy v průměru zhruba 0,7 textu denně. V prvních dvou měsících letošního roku pak byla v tomto ohledu intenzita ještě vyšší – v lednu a v únoru 72 textů, tedy zhruba 1,4 textu denně.
Byl mezi nimi například i článek z 18. února s titulkem „‚Dvě mega? Pche. Čtyři? Néé! Šest? Furt málo. Vosum.‘ Tolik milionů dostal Člověk v tísni i od Pirátů na festival, který ukázal, jak muž vylíže rty silikonové panně.“
Cílené vyznění je zjevné: Člověk v tísni údajně organizuje akci, která je sexuálně perverzní, a to navíc z veřejných peněz, jak se čtenář může dočíst vzápětí. Jaká je ale skutečnost?
Samotný článek vychází ze smlouvy mezi pražským magistrátem a Člověkem v tísni o poskytnutí víceletého grantu na festival o lidských právech Jeden svět, který Člověk v tísni řadu let pořádá. Ročně dá podle smlouvy Praha na tuto akci dva miliony korun, po dobu čtyř následujících let. To vše se lze dočíst z veřejně dostupných údajů v internetovém registru smluv.
Parlamentní listy ale veřejně dostupné údaje prezentují způsobem, který má budit zdání exkluzivního materiálu; tuto strategii používají dlouhodobě (podobné to bylo například u série textů o hospodaření Českého rozhlasu, kterou server publikoval loni na podzim).
Dalším společným rysem textů o Člověku v tísni (či například ve zmíněné sérii o Českém rozhlase) je to, že neoslovují protistranu, kterou v článcích kritizují.
„Nikdy nás nekontaktovali, snaží se jen vyvolávat negativní dojem,“ říká o textech Parlamentních listů z poslední doby mluvčí Člověka v tísni Tomáš Urban.
Parlamentní listy se přitom hlásí k vlastnímu etickému kodexu, ve kterém mají napsáno, že „pokud je v článku o někom informováno negativně, dotčená osoba/společnost musí vždy dostat prostor ke svému vyjádření. Takovéto vyjádření musí být vždy uvedeno v článku“. Vedení serveru ale odmítá zjevný rozpor mezi obsahem webu a jeho vlastními etickými pravidly komentovat.
„Nevidíme důvod vašemu aktivistickému spolku cokoliv vysvětlovat,“ reagoval na dotaz serveru HlídacíPes.org ředitel redakce Parlamentních listů Jaroslav Polanský.
Pauzička, kafíčko. Hlavně emotivně
Ve zmíněném článku o grantech Prahy pro Člověka v tísni se Parlamentní listy odvolaly jen na „svůj zdroj na pražském magistrátu“, a i jeho pouhý anonymní komentář stačil na vytvoření emotivního titulku.
Zcela bez dalších zdrojů, jen pomocí vlastní interpretace veřejně dostupné smlouvy, pak Parlamentní listy popsaly například spolupráci Člověka v tísni s Českou rozvojovou agenturou, jednou z organizací Ministerstva zahraničí.
Konkrétně šlo o projekt, který měl Člověk v tísni realizovat v Moldavsku. Titulek článku zněl:„Regionální ředitelka za 300 300 korun, ředitelka mise za 678 900, proplacené kafíčko o pauzičce nebo asistent za 418 200. Máme detailní rozpočet jednoho projektu Člověka v tísni.“
A nyní znovu fakta: projekt se podle dokumentace přiložené ke smlouvě zaměřuje na „zlepšení systému plánování a uspokojování potřeb zranitelných osob“ v Moldavsku, jedné z nejchudších zemí Evropy. Jinými slovy, v konečném důsledku je zaměřen na pomoc například lidem se zdravotním znevýhodněním, seniorům či rodinám s dětmi. To už ale Parlamentní listy čtenářům nevysvětlují.
„Autoři se snaží ohromit vysokými částkami, ale úplně bez kontextu a srovnání. Částky uvádí v superhrubých mzdách na projekty, které trvají i tři roky, a vytváří dojem, jako by šly peníze nám,“ reaguje za Člověka v tísni mluvčí Tomáš Urban.
Podle něj Parlamentní listy navíc ze smlouvy chybně vyčetly, že někteří z pracovníků budou na projektu působit jen pár měsíců, a z toho mylně odvozují jejich vysoký měsíční plat. Ve skutečnosti v projektu všichni spolupracovníci působí po celou dobu jeho trvání, jen u některých pozic se jejich plat skládá z více projektů.
„Šokujících 678 900 Kč pro ředitelku mise v Moldávii znamená v čisté měsíční mzdě 46 973 Kč a ze zmíněného projektu dostane 17 380 Kč. Čistá měsíční mzda regionální ředitelky pak vychází na 41 675 Kč, z toho ze zmíněného projektu dostane 6 668 Kč měsíčně,“ opravuje Urban některá z tvrzení Parlamentních listů.
„V porovnání s příjmy na srovnatelných pozicích ve státní správě nebo v soukromém sektoru se stále jedná o podprůměrné mzdy,“ dodává s tím, že pokud by podobné texty Parlamentní listy zveřejňovaly dál, Člověk v tísni bude svůj další postup konzultovat s právníky.
Podle not Trikolóry
Parlamentní listy patří vydavatelství Our Media, které většinově vlastní senátor a podnikatel Ivo Valenta. Ten od loňska otevřeně sympatizuje s hnutím Trikolóra Václava Klause mladšího, které Člověka v tísni řadí mezi „politické neziskovky“, jakým chce Trikolóra zakázat financování z veřejných peněz i ze zahraničních zdrojů.
Podle Trikolóry je Člověk v tísni „obrovská organizace s několikamiliardovým rozpočtem s převahou zahraničních aktivit a zahraničních dárců“.
Klausovo hnutí na svém webu tvrdí, že mezi aktivity Člověka v tísni patří „např. výchova k multikulturalismu a globalizaci na školách (již od mateřských škol)“. Dále Trikolóra Člověku v tísni připisuje například „školení učitelů mateřských škol v používání různobarevných panenek, aby se na nich děti učily rozmanitosti“.
Pozornost nedávno svou kritikou Člověka v tísni vzbudil i radní ČTK Petr Žantovský – jak se ale ukázalo, jeho tvrzení byla nepravdivá. Žantovský se ostře vymezil proti tomu, jak neziskovka prostřednictvím programu Jeden svět na školách vede své aktivity v mediální výchově.
Člověku v tísni vyčetl, že mu v týmu chybí vystudovaní učitelé, a naznačil, že na školách provádí politickou agitaci. Šéf programu Jeden svět na školách Karel Strachota ale následně Žantovského výroky veřejně vyvrátil.
Text byl publikován na serveru HlídacíPes.org.
