Expremiér a expředseda dvou stran Jiří Paroubek pokračuje ve svých nevyžádaných radách, jak by to měla Ukrajina, my a svět dělat. Nezdá se, že by to někoho zajímalo. Možná někoho v Kremlu, kdo monitoruje počínání takových osob a dělá si s pochvalným mumláním čárky.
Na webu Vaše věc, kde se to hemží „chápači“ Putina, Paroubek 15. února oznámil, že Ukrajina je na tom na bojišti špatně a Rusko dobře.
„Je jasné, že ten, kdo nemá dostatek munice, nemůže válku vyhrát. Rusové na východě Ukrajiny (v Donbaské oblasti) postupují pomalu, ale jistě. Situace pro ukrajinskou armádu se ještě ztížila tím, že se na počátku tohoto týdne přidal postup ruské armády na severním křídle bojiště, u Charkova,“ praví zjevně protřelý, byť dosud neznámý vojenský stratég.
Z psychologického hlediska jeho fanouškovský proruský přístup chápeme. Sám si na politickém poli počínal stejně, jako se to dělalo za Stalina a teď za Putina. Plošné a masové nasazení lidí a prostředků, ať to stojí, co to stojí. Jak se pak ukázalo, odhad sil vlastních i soupeře nepatřil k expředsedovým nejsilnějším stránkám, ale dojem to nějaký čas dělalo. To ano.
Teď k tomu dramatu.
„Prostě situace Ukrajinců je kritická. Na bojiště dorazily ruské pluky nedávných odvedenců po částečné podzimní mobilizaci, které pochopitelně mění poměry sil na bojišti, kde dosud měla velkou početní převahu ukrajinská armáda. Ta bojuje podle údajů, které pocházejí údajně z dílny izraelského Mosadu, s velkými ztrátami živé síly,“ píše bývalý politik.
Zmínky o tom, co „údajně“ pochází z Mosadu, můžeme úplně vynechat. Že mají Ukrajinci bolestné ztráty, to je jasné. Současně se ale předpokládá, že ty ruské budou násobky těch ukrajinských, protože útočník je v nevýhodě a prostě to tak bývá. Ruská armáda bojuje značně zmateně, jak může každý vidět z neustálých změn ve vedení. Nejlépe se vedlo nejspíš soukromé Wagnerově skupině, a nakonec to nebyl také velký zázrak. Jak se dozvídáme od nich samotných, náboje teď chybí jim, protože jim je žárlivá a uražená armáda (tedy vedení armády) nechce moc dodávat.
Podle amerických představitelů bylo od začátku války na Ukrajině zabito nebo zraněno více než 30 000 žoldáků bojujících pro wagnerovce. Mluvčí Bílého domu John Kirby uvedl, že skupina utrpěla v posledních týdnech značné ztráty, přičemž v bojích bylo zabito asi devět tisíc jejích bojovníků. Skupina prováděla intenzivní nábor v ruských věznicích a většinu obětí tvořili nevycvičení trestanci. Jediného postupu, který stál za zmínku, dosáhli wagnerovci u Bachmutu, ovšem jejich ztráty jsou velké a Moskva není zřejmě schopna ani odvézt raněné a mrtvé vojáky. I tak to trvalo několik měsíců a význam Bachmutu je spíše symbolický než vojenský. Představitelé britských zpravodajských služeb odhadli, že ruské pravidelné síly a jednotky wagnerovců mohly utrpět ztráty 175 000 až 200 000 obětí, ve smyslu lidí vyřazených z boje. V tom bude nejspíš 40 až 60 tisíc mrtvých.
Putin teď sice mobilizací nechal sesbírat 300 tisíc, možná víc vojáků, ale o jejich výcviku a výzbroji není třeba si dělat iluze. Motivaci ve skutečnosti nemají žádnou. Statisíce mužů před mobilizací utekly do zahraničí.
Paroubek ale dál pokračuje ve svých spekulacích.
„Jen tak mimochodem, stačí se podívat na mainstreamová česká média, ze kterých je možné vyvodit, že na bojišti se něco změnilo. Chybí už obvyklé tirády o neschopnosti ruských generálů, o jejich špatné taktice a strategii, o plucích partyzánů působících v hloubce Rusy zabraného území a jiné více méně pohádkové příběhy,“ vykládá stratég Paroubek.
Tak jestli mu to chybí, můžeme mu to zopakovat. Ruští generálové jsou neschopní a jejich způsob vedení války je – naštěstí – mizerný. Tady mluví fakta sama za sebe. Plán na „bleskovou válku“ se zhroutil, Rusové museli opustit dobytá území u Kyjeva a pak se stáhli i z Chersonu. Že fronta v zimě zamrzne, se obecně předpokládalo. Teď už se během roku asi třetí velení pokouší v Moskvě vymyslet, jak ruským silám účinně velet. Hvězda generála Surovikina nějak pohasla.
Jiří Paroubek je ale nezviklán. „Zdá se, že Západ promeškává správný okamžik na zahájení seriózních mírových jednání,“ stěžuje si náš myslitel. To asi sotva, když Kreml žádná taková jednání vést nechce. Z ničeho není patrné, že by o něčem takovém Putin a spol. byť jen vzdáleně přemýšleli.
Pak je tam ještě několik dost odpudivých vět: „Představa, že se vše vrátí do předválečného stavu, Kyjev bude kašlat na Minské dohody a bude ostřelovat z těžkých zbraní separatistická území na východě Ukrajiny, stejně tak jako představa ukrajinských nacionalistů, že se Rusové na jihu a východě Ukrajiny naučí ukrajinsky, to vše je z říše sci-fi. Stejně tak jako vyjádření prezidenta Zelenského o konečném vítězství Ukrajiny. Vítězství Ukrajiny v podobě bezpodmínečné kapitulace Ruska je pohádkou z knihy Tisíce a jedné noci.“
Je to pořád kolem dokola. Rusko nezměnilo svůj základní cíl, kterým je likvidace ukrajinské státnosti. Odkud to víme? Z toho, co oficiálně ruští činovníci říkali na začátku války a co říkají pořád. Že to maskují jako „denacifikaci“ a „demilitarizaci“, je jiná věc.
Ukrajina musí trvat na tom, že její mezinárodně uznané hranice platí. Uznat nějakou jejich změnu je věcí Ukrajiny, ne Paroubka, ne Putina. Blázen by byl ten, kdo by s vyhlídkou na nějaké pofiderní příměří nechal svoji zemi zbavenou značné části mořského pobřeží a se statisíci deportovaných občanů a pod neustálou hrozbou, že to všechno začne za pár měsíců znova. To ještě nemluvíme o tom, že by se těžko daly objasnit válečné zločiny Ruskem spáchané. O těch Paroubek nějak nemluví. Až si Kreml docvičí mobilizované, dokoupí drony z Íránu a zbraně z KLDR a k tomu navíc zmobilizuje všechny své páté kolony a užitečné idioty na Západě, mohl by jít směle zase do toho.
Kdo patří k těm posledně jmenovaným, to se dá docela dobře poznat. Za poslední rok se to dost vyjasnilo.