Na komunistické demonstraci řečnil Jiří Paroubek FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Za covidové doby považovali někteří lidé za zázračný lék Ivermectin. Krom toho se ovšem značně ujalo i užívání látek, které bychom mohli pracovně nazvat Breptalín a Mektalín. Osoby jako někdejší činovník Restaurací a jídelen a krátkodobý premiér Jiří Paroubek nejspíše tyto substance požívají současně.
Na svém blogísku Vaše věc Paroubek vyjadřuje najednou dojemnou starost o problémy Ukrajiny.
„Dnes se za největší problém pokládá velikost území, které po válce zůstane Rusku. To vůbec není největší problém běžných Ukrajinců a už vůbec ne náš. Největším problémem budou příští desítky let, kdy se Ukrajinci propadnou do nepředstavitelné chudoby. Chudnoucí střední třídě v zemích EU se nařídí, aby byla s nimi solidární. Spolu s upadající ekonomikou, způsobenou Green Dealem a podporou války vytvoříme třaskavou společenskou směs připomínající život mas ve Výmarské republice. Prvním krokem, aby to tak nedopadlo, je, že se pokusíme změnit složení Evropského parlamentu. Je to to nejmenší, co může každý z nás udělat,“ vykládá hlasatel politiky všech azimutů, spolupráce s Marťany, Přítel lidu a sjednotitel veškeré levice.
Bylo by dobré, aby se pan Paroubek, který zřejmě sám sebe pokládá za stejně geniálního státníka, jako je putinovský kolaborant a německý exkancléř Gerhard Schröder, zjistil aspoň některé skutečnosti. Tedy největším problémem Ukrajiny nejsou jakási „území“, ale lidé, kteří jsou na těchto Ruskem protiprávně okupovaných částech Ukrajiny vystaveni okupačnímu teroru. Takže když se hovoří o jakýchsi územních ústupcích, je ve skutečnosti řeč o tom, kolik lidí bude buď putinovským režimem terorizováno, nebo v ohromném množství budou muset odejít do ještě svobodné Ukrajiny nebo dál do Evropy. Kdo není padlý na hlavu, nebo kolaborant, tak tohle samozřejmě ví. Paroubek ve své nestoudnosti ale za „podporu války“ považuje snahu napadené země se bránit a poskytnout jí v tom pomoc. Putin může válku skončit zítra.
Takzvaná území samozřejmě představují také obrovskou část pobřeží Ukrajiny, což pro napadenou zemi představuje do budoucna velké problémy, kdyby tomu tak mělo zůstat. Okupovaná území včetně Krymu mohou být kdykoli nástupištěm pro jakýkoliv další útok na Ukrajinu a potom třeba dál do jiných zemí. Pan Paroubek se zřejmě nevěnuje všem azimutům natolik, aby sledoval hlášení ruských představitelů, jako je Vladimir Putin, exprezident Dmitrij Medvěděv, momentálně odsunutý do funkce místopředsedy bezpečnostní rady, ani tomu, co se denně vykládá v ruské televizi. Jinak by věděl, že problémem Ukrajiny je, že Rusko chce zlikvidovat její státnost a rusifikovat obyvatelstvo.
Co nejvíc bije do očí, je zjištění, že někdejší premiér zřejmě nechápe, kdo je viníkem dnešní tragické situace. Je to kremelský režim diktátora Putina, který před deseti lety anektoval Krym, celé roky vedl válku proti Ukrajině, kterou lživě vydával za občanskou válku, a nakonec v únoru 2022 provedl plnohodnotnou invazi. Je to režim, který vraždí civilisty a ničí ekonomiku sousední země, ale nezdá se, že by to pana Paroubka nějak zvlášť zajímalo.
Tento velký vlastenec by zřejmě neměl problém s tím, kdyby se jednou Rusko podobně zachovalo vůči nám, nebo Slovensku, nebo Polsku, pobaltským zemím a severským zemím, protože on je přece schopen se domluvit i s Marťany a s bytostmi z Rudé planety by komunikaci jistě nějak zvládl.
Je už trochu nudné pořád opakovat, proč se zabývat obskurními postavičkami jako Paroubek, Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová a několik posledních brežněvovců. Nejde o ně samotné, ale o to, že dohromady představují část společnosti, která by při politickém rozdělení populace zhruba půl na půl mohla sehrát podobně nešťastnou roli jako zmatení lidé, kteří hlasovali pro brexit nebo zvolili Donalda Trumpa.
Mezi normálním životem a neštěstím bývá občas hranice velmi tenká.
