Jiří Paroubek se projevil trochu jako prognostik. Prognostika jsme podstatě zatím znali jednoho a ten je navíc zaneprázdněný funkcí prezidenta, takže někdo si zaprorokovat musí. Jiří Paroubek řekl v České televizi v pořadu Interview 24, že kdyby Miloš Zeman kandidoval na prezidenta a prezidentské volby se konaly nyní, zvítězil by hned v prvním kole. Dostal by podle Paroubka 60 až 65 procent hlasů.
Problém je v tom, že Jiří Paroubek sám se ve svých dosavadních prognózách poněkud mýlil. Domníval se například, že mu pomůže shodit Topolánkovu vládu a vyvolat předčasné volby. Sám sebe už nazýval presumptivním premiérem. Jenomže zasáhla ona neviditelná noha, jakási obdoba neviditelné ruky trhu, tedy okolnosti, které nepředvídal a o které klopýtl. Volby se kvůli rozhodnutí Ústavního soudu konaly o několik měsíců později. A předražená volební kampaň sociální demokracie už začala ztrácet na síle. Paroubek už není ani presumptivní premiér.
Abychom byli poctiví, je třeba uznat, že kdyby se volby konaly o těch několik měsíců dřív, Paroubek by se asi premiérem mohl stát. Říkáme to ale kvůli tomu, že existují okolnosti, které se nedají předvídat.
Ten první faktor je docela jednoduchý. Prezidentské volby se nekonají dnes a nálada lidí bývá jiná uprostřed volebního období, než před jeho koncem. Velkou neznámou je sama osobnost Miloše Zemana, nevíme, v jakém stavu bude jeho fyzické a duševní zdraví.
Zeman také zatím sází na to, že se sveze na populistické vlně, protože pracující i nepracující lid se bojí potenciálního příchodu imigrantů. Jenomže tam může dojít k různým změnám. Vlna imigrantů může klesnout, popřípadě ti lidé zůstanou izolováni daleko od středu Evropy někde na jejím okraji. Stejně tak se lidé touto novinkou unaví, už proto, že přinejmenším u nás nemá nic společného s jejich praktickým každodenním životem. Nějaké výživné a emocionální téma se politikům pochopitelně hodí. Jenomže teď nemáme ani tragickou nezaměstnanost, ani vysokou inflaci, ani žádné třicetikorunové poplatky ve zdravotnictví, které by hnaly lidi na barikády.
Dalším faktorem je, že neznáme Zemanova protikandidáta. Karel Schwarzenberg dostal v druhém kole 45 procent hlasů, na což se zapomíná. Rozdíl mezi ním a Zemanem nebyl katastrofální, aby se další případný kandidát mohl předem odepsat. Zeman měl 56 procent. Třást se před Zemanem jako před jakousi smrtící Gorgonou, před kterou je nutné strnout v pozoru, není na místě.
Zeman, pokud jde o novinky, také vyčerpal svůj potenciál. Někteří komentátoři si málo všímají toho, že v případě Sobotky narazil na protivníka, s kterým se mu těžko bojuje. Sobotka při své teflonové a nepromokavé povaze, který se nenechává strhnout k nějakým divokým výrokům, protože je možná ani neumí, není osobou, která se dá vyprovokovat k nějakým chybám. To, že stojí proti Zemanovi, působí pak paradoxně to, že přes dřívější výčitky bezpáteřnosti se jeví jako skála, o kterou se Zemanovy bouřlivé vlny rozbíjejí.
Paroubek se mýlí ještě v jedné věci. Na dotaz, jestli by se někdy nevrátil do ČSSD, řekl: „Do budoucna nevylučuji nic, ale se současným vedením nechci mít nic společného. Sobotka se zbavuje lidí, kteří mu mohou být konkurencí. Ať to byl Michal Hašek, Roman Onderka, bývalý ostravský primátor Kajnar, Zdeněk Škromach. To jsou lidé, které bych rád viděl ve vedení sociální demokracie, pokud bych byl předsedou. Když se někdo bojí konkurence, je to začátek jeho konce,“ tvrdí Paroubek.
To je dost nepochopitelné prohlášení, leda by jím chtěl Paroubek říci ještě něco jiného. Třeba že by s nimi při svém případném návratu do ČSSD počítal. Jinak se nelze Sobotkovi divit, že s těmito lidmi nechce nic mít. Oni přece nevedli normální vnitropolitický boj, ale pokoušeli se dost podlým způsobem – přesahujícím běžnou politickou podlost – Sobotku vyřídit. Kuli pár hodin po volbách pikle se Zemanem v Lánech. Hašek navíc neskutečným způsobem lhal, což bylo nejen nemorální, ale ještě navíc i hloupé. Muselo mu být jasné, že to praskne, ale stejně ještě stačil během jediného vystoupení v televizi jedenáctkrát lhát, což je snad český politický lhací rekord v přímém přenosu. V normální zemi by taková obskurní osoba s ostudou zmizela z politiky, ale on zůstal ve straně a je za ni dál hejtmanem. Pozoruhodný výkon.
Zeman určitě má pevné jádro voličů, kterým nevadí ani jeho miliskování s Kremlem, ani jeho sprostota a alkoholismus, ani to, jak podivnými lidmi se obklopuje. Nevadí ani to, že je Zeman prokazatelně lhář, lže opakovaně a je to úplně jedno. Existuje ale jakási šedá zóna lidí, kteří mají pocit, že to Zeman přehání. Výraz, totiž, že Zeman přehání, použil i sám Paroubek. Nejde ale o přehánění, jde o vyložené lhaní. Každý politik přehání. Existuje, ale hranice, za kterou se už nedá jít, protože překračuje jisté meze.
Sám Paroubek se zatím jako dobrý prognostik příliš neukázal. Jeho chybou bylo i to, že opustil sociální demokracii a založil novou stranu. V tom zatím většinou nebyl nikdo příliš úspěšný, krom Miroslava Kalouska. I Kalousek sám ale musí uvažovat, jakým způsobem bude pokračovat dál. V každém případě je příliš brzo na to, abychom Zemana na jednu stranu odepisovali, na druhou stranu, abychom ho viděli jako neporazitelného hrdinu prostého lidu.
Ostatně největším nepřítelem Zemana je Zeman samotný. Ani babylonská věž neroste až do nebe. Zemanova hlava se ostatně nebe nikdy nedotýkala ani náhodou. Další metafory přenechme jiným.
