Pokud by někoho z jisté nostalgie napadlo, že by se snad kdysi tolik nestalo, kdyby byl Jiří Paroubek ještě jednou premiérem, měl by se vrátit na zem. Stalo by se asi tolik, že by tu byl šéfem vlády bezhodnotový patolízal totalitní Číny. Historie k nám byla natolik milosrdná, že se tahle osoba nestala premiérem za prezidentování Miloše Zemana. To by byla skutečně tragická podívaná, i když ta současná není o nic lepší.

Paroubek pokračuje v psaní svých úvah, které samy o sobě nemají význam, ale jako materiál ke studiu politického cynismu a obludné propagandy se hodí.

Tak třeba na webu vasevec.parlamentnilisty.cz 10. prosince vysvětluje, jak se máme dívat správně na Čínu.

Začíná takto: „Část politických elit Západu posedla potřeba zajistit vývoz demokracie západního typu, která nemá v Číně, zemi s 1,4 miliardami obyvatel, žádnou tradici. A tak se v západních médiích stále více hovoří o údajném útlaku muslimské ujgurské menšiny na severozápadě Číny. Ujgurové jsou prý dáváni na převýchovu do koncentračních táborů, přičemž vlastně jediným důkazem, že se tak děje, jsou údajné snímky těchto táborů z vesmírných satelitů. Nic proti tomu, když někdo chce šířit informace, ale měl by je mít podložené bytelnými důkazy.“

Pak tvrdí, že našel v poštovní schránce leták o útisku Ujgurů, ten ho neuspokojil, tak ho vyhodil. Ptá se, kdo ho asi platil, když byl tak hezky barevný.

Paroubek má ovšem prý osobní zkušenost, ne jen nějaké snímky z družic nebo leták. On tam přece byl a všechno viděl: „Jen tak mimochodem, minulý rok v září jsem jednu ze svých cest do Číny věnoval jedné z vinařských provincií. Je třeba říci, že tam dělají vynikající vína pro nekonečný čínský trh. Co je ale zajímavé, že nejméně polovinu obyvatel provincie Ning-sia tvoří nečínské národnosti. Alespoň podle toho, co mně říkali moji čínští průvodci.“

To ponechme radši bez komentáře, protože by nebyl moc uctivý. Jen připomínáme, jak se někteří lidé vraceli před válkou ze Stalinova SSSR a neviděli tam ani hladomor, ani lágry, z čehož pro ně plynulo, že tam nic takového není.

Pak se Paroubek jako malé dítě raduje z náboženské svobody v Číně: „Uprostřed několikamilionového hlavního města provincie, na mimořádně viditelném místě, stála obří budova mešity. Ta byla evidentně postavena v posledních letech. Určitě nebyla postavena pro sjezdy provinční komunistické strany, ale pro početné muslimské věřící, kteří v této provincii žijí.“

A to ještě neviděl tibetské buddhistické kláštery, na které mniši, jistě rádi a z obdivu k těm myšlenkám, věší transparenty oslavující komunistickou stranu. To je známá věc, buddhistický mnich, jak jen může, polepí si klášter moudry politických činovníků, a do modlitebních mlýnků si mniši dávají citáty předsedy Maa a Si Ťin-pchinga, protože to je na dobrou karmu nejlepší. Nemůžeme ani vyloučit, že před hesly ÚV KS Číny prchne v děsu i hladový tibetský démon, který je jinak na ledacos zvyklý.

Jako příslušník někdejší Národní fronty se Paroubek rozpomenul, že když není co říct, nasadí se taktika „a vy zase bijete černochy“. Hle, jak mu to i po těch letech jde: „Státy, které jí radí, jak by měl fungovat její politický systém, mají tradici demokratických institucí dlouhou maximálně něco přes 200 let (USA). Německo, které ovšem Číně neradí tak příliš, má demokratickou tradici zhruba 60 let (plus zhruba 14 let Výmarské republiky). Francie má řekněme 150 let tradici demokracie, Británie o něco déle. A to ještě zavírám obě oči (a všechna kuří oka) nad řáděním otrokářů v USA (otroctví tam bylo zrušeno před cca 160 lety) anebo nad zrovnoprávněním žen, které bylo realizováno ve státech Západu (alespoň v teorii) až v průběhu 20. století.“

Takže v pohodě, Číňané si mohou ještě dvě stovky let počkat, žádný spěch. Pravda, v Číně se občas objeví někdo, kdo má na věc jiný názor, ale ten nejspíš beze stopy zmizí. Paroubka nenapadne, že vlastně dělá z dnešních Číňanů tak trochu primitivy. Také se tím vysvětluje, proč komunističtí papaláši na pevnině tak nenávidí Tchaj-wan. Protože se ukazuje, jak ty řeči o jiné čínské kultuře, kde demokracie nefunguje, jsou jen slaboduchost.

Tak ještě jedna velemyšlenka bývalého předsedy všeho možného na závěr: „Prostě představy Evropanů a Severoameričanů o správnosti demokratického politického systému jsou poněkud arogantní ve vztahu k více než dvoutisícileté historii státnosti Číny. Oni mají svůj systém, svou filosofii a já dost dobře nechápu, proč by tyto dva systémy nemohly spolu v klidu a míru koexistovat.“

Je toho víc, co Jiří Paroubek nechápe. Paroubkovi ovšem stačí, když dostane čínské víno a čínští průvodci mu všechno vysvětlí. No a tohle tady bylo premiérem. Kolik takových kádrů tady asi ještě straší a nejsou v politickém důchodu.