V ČSSD měli vždycky sklon k jistému tíhnutí k Číně. Jaroslav Tvrdík, poté co zdevastoval svou stranu jako volební manažer, utratil ohromné peníze za kampaň a přistřihl křídla Českým aeroliniím, obrátil svou podnikavost čínským směrem. Čínu se mu zatím zpustošit nepodařilo, je přece jen dost velká a odolná. Jan Hamáček se klaněl čínským letadlům přivážejícím respirátory a Lubomír Zaorálek vždycky vykládal, jak je to složité. „Dnešní Čína je pro mě obrovským zlepšením. Pozvedla stovky milionů lidí z bídy. Pomáhá udržovat mír na řadě míst planety. Vyčlenila k tomu dva a půl tisíce vojáků. Českou armádu třeba čeká spolupráce s ní v Mali. Bez Číny nepohneme ani s klimatickou krizí.“
Politik „mnoha azimutů“ Jiří Paroubek se vyznamenal krom jiného tím, že popíral genocidu Ujgurů. „Západní mainstreamová média ráda píší o tzv. převýchovných táborech v Číně, které charakterizují jako koncentrační. Naopak čínská strana tvrdí, že se před několika lety rozhodla zřizovat střediska odborného vzdělávání a školicí centra, což ve svých důsledcích má vést k potírání a prevenci islámského radikalismu. V letech 1990–2016 podle čínských úřadů uskutečnili v AO Sin-ťiang náboženští extremisté několik tisíc teroristických aktů. To vedlo k ztrátám na životech řady nevinných lidí a k velkým materiálním škodám. V posledních čtyřech letech podle čínských úřadů neproběhl žádný násilný útok. To je jistě velmi pozitivní věc a dobré pro společenské klima v AO Sin-ťiang,“ vykládal bezelstně (nebo lstivě, co my víme) Paroubek.
Teď se na webu řízeném komunisty iportal24.cz zamyslel nad návštěvou čínského prezidenta v Moskvě a je zřejmé, na čí straně jsou jeho sympatie.
„Obě země – Rusko a Čínu – do spojenectví, tedy k úzké spolupráci, zahnalo dlouhotrvající úsilí Západu. Ve vztahu k Rusku je to jasné, byla to podpora Ukrajiny, resp. vytvoření takového režimu na Ukrajině, který by byl dlouhodobě nepřátelský ve vztahu k Rusku a v jistém okamžiku by přešel k vojenské konfrontaci s ním. Koneckonců vyjádření bývalé německé kancléřky Merkelové, která de facto označila minské dohody za bluf ze strany Západu, jenž umožnil Ukrajině získat odklad na její přípravu na rozsáhlý konflikt s Ruskem, toto potvrzuje. A Čína pochopitelně hodnotí snahu vytvářet odstředivé tendence v některých svých provinciích – tím zdaleka nemám na mysli jen Tchaj-wan – za snahu o oslabení Číny,“ tvrdí bývalý šéf ČSSD.
Paroubek opakuje všechny lži ruské propagandy. Západ chtěl na Ukrajině „režim“ nepřátelský k Rusku, Ukrajina se připravovala na velký konflikt s Ruskem, zřejmě ve smyslu, že ho snad chtěla, minské dohody byly bluf.
Expremiér falšuje slova Merkelové přesně stejně jako Putin. Tyto nesmysly se už dávno rozebíraly a vyvrátily.
„Putin obviňuje bývalou kancléřku Merkelovou z přípravy útoku na Ukrajinu. Údajným základem obvinění jsou výroky bývalé šéfky vlády o minských dohodách. Ve skutečnosti však bylo vše úplně jinak… Merkelová počátkem prosince (psáno v lednu 2023, pozn. red.) novinám (Die Zeit) řekla, že minské dohody z roku 2014 byly pokusem dát Ukrajině čas. ‚Tento čas také využila k tomu, aby se stala silnější, jak je dnes vidět.‘… Ruská výpověď má s pravdou pramálo nebo vůbec nic společného. Původní minský protokol z počátku září vznikl pod obrovským vojenským tlakem Ruska: poté, co to v létě chvíli vypadalo, že ukrajinská armáda bude schopna úspěšně vytlačit tzv. proruské separatisty z okupovaných částí Doněcké a Luhanské oblasti, první přímé nasazení pravidelných ruských jednotek na konci léta zvrátilo situaci. Tak bylo dohodnuto omezené příměří na okraj úspěšné protiofenzivy ruských vojsk a separatistů 5. září 2014, které však selhalo již koncem září, kdy separatisté zaútočili na doněcké letiště. V lednu 2015 ofenzivní úsilí separatistů opět zesílilo a druhé přímé nasazení ruských vojsk v únoru postavilo Ukrajinu tváří v tvář perspektivě velké vojenské porážky. Bezprostředně poté, co vstoupilo v platnost příměří Minsk II, soubor opatření k provedení dohod ze září 2014, ruské jednotky spolu se separatisty vtrhly do města Debalceve a obsadily je – opět šlo o jasné porušení právě podepsané dohody,“ píše web n-tv.de.
Pan Paroubek by se měl držet faktů. A s jeho hodnocením čínské politiky je to úplně stejné. Jeho následující věty jsou ohavné: „Je třeba dodat, že Siovo vedení Číny v podstatě utlumilo jakékoliv odstředivé tendence v provinciích Tibet a Sin-ťiang. Stejně tak se mu podařilo stabilizovat situaci v Hongkongu.“
Člověk musí být snad negramotný, aby nevěděl o praktikách čínského režimu, kdykoliv se Peking pokouší „utlumit odstředivé tendence“. Vztah komunistů k tibetskému dalajlamovi, který je vyhlašován za separatistu, ačkoliv stále opakuje, že nechce nezávislost Tibetu, je jen kapka v tom moři útlaku. V Hongkongu došlo k jasnému porušení zásady „jedna země, dva systémy“, protože centrální moc oklešťuje tamní politické svobody brutálním způsobem. Číňané slibovali, a nic nedodrželi. Paroubek a další naivkové (nebo spíš hlásné trouby čínské propagandy) ale znepokojeni nejsou.
Je děsivé vidět, jaká osoba byla u nás premiérem. Naštěstí jen krátce. Osoba, která si o sobě myslí, že je veliký a realistický státník, je jen přízemní kšeftař a profesionální zamlžovač pravdy.