Bývalá politická veličina, někdejší krátkodobý premiér a za socialismu činitel Restaurací a jídelen se pustil do geopolitiky a světové energetiky. Tentokrát na sebe vzal podobu podomního obchodníka, který nabízí ruský plyn. Zatímco normální lidé řeší, jak se zbavit závislosti na ruském plynu, Paroubek varuje, že Evropa by mohla být závislá na tom americkém, což mu přijde horší.

Paroubkův článek vyšel na pochybném serveru První zprávy (původně publikováno na Vaše věc/Parlamentní listy 19. června), což samo už ukazuje, kam to s expremiérem dospělo. Hned v úvodu Paroubek naříká, že „v americkém establishmentu došlo k mimořádnému souznění mezi republikánským prezidentem Trumpem a tzv. nadstranickou komisí amerických republikánských i demokratických senátorů, jež hodlá zpřísnit americké sankce vůči rusko-německému plynovodu Nord Stream II. Jinak řečeno, republikánští i demokratičtí senátoři hájí agresivně zájmy amerických plynařů, kteří chtějí vyvážet stůj co stůj svůj plyn (nejen) do Evropy. Tento zkapalněný americký plyn dovážený v tankerech do Evropy by měl nahradit ruský plyn, který je ale významně levnější nežli ten americký.“

Dále čtěte

Ivan Trojan: Těžkostem chci čelit s čistým štítem. Vychází nové číslo Revue FORUM

Ivan Trojan ve filmu svého bratra Ondřeje hraje postavu naprosto odlišnou od toho, kým se sám cítí být. Přesto v…

Dále říká, že „vybudování nových terminálů v evropských přístavech se neobejde bez dalších velkých investičních výdajů a promítne se to také do konečné ceny plynu“. Pak kritizuje americké sankce, které mají být „velmi důkladné a zaměřené jednak na firmy spolufinancujicí výstavbu, na vlastníky lodí, ale také třeba na pojišťovny, které lodě pojišťují. Dále na přístavy a na jakékoliv služby, které mají vést ke zprovoznění Nord Streamu II“. To všechno proto, „aby byl znemožněn dovoz ruského plynu do Evropy s argumentem, že to zvyšuje závislost západní Evropy na Rusku“. To ale Paroubek nechce: „USA, v rámci zřejmé obchodní války proti Rusku, chce donutit Německo a vlastně celou Evropu, aby se poddala Američanům. Jen nechápu, proč by to Evropa měla dělat.“

Tak jistě, nemusíme pochybovat o tom, že Američané postupují podle svých ekonomických zájmů. To ovšem Rusko taky. Rusko navíc do svého obchodování vnáší politiku a plyn může použít k vydírání. Obchodovat s ideologickými diktaturami je ještě horší než obchodovat s diktaturami bez ideologií, protože když někomu zatemní mozek nějaké posvátné nebo národní ideje, přestanou ho dostatečně zajímat i peníze. Diktátor si do určité míry může ztráty dovolit, protože to odnese obyvatelstvo, které je mu ukradené. Musí zbýt prostředky na armádu a policii a konzum vládnoucích vrstev. Když už by si měla Evropa vybrat, je závislost na Rusku jednoznačně horší variantou. Paroubek ale vždycky hlásal „politiku mnoha azimutů“, a jak se ukazuje, některé azimuty mu přijdou lepší.

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, velký stoupenec potrubí Nord Stream, záhy po konci v politice zamířil do placených služeb ruského Gazpromu. Je to veliký přítel Vladimira Putina. Tak proč si vlastní velikost ještě nedofouknout ruským plynem. Těch bývalých politiků, co najednou provozují obchodní aktivity s podivnými zeměmi, je víc. Paroubek má zase víc zásluh o vlast. Sabotoval výstavbu amerického radaru u nás, shodil vládu během českého předsednictví Evropské unie. Tak proč by se teď nevěnoval nezištně celoevropskému dobru a snaze vymanit nás všechny z poddanství Spojeným státům.