Jiří Paroubek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Jiří Paroubek se rozpomenul na staré zlaté, tedy spíše narudlé časy, kdy udatně bojoval proti americkému radaru. Teď zase celý ožil a začal tažení proti americké základně. Tedy proti tomu, že by tady třeba nějaká někdy mohla být. Je v tom zajedno s celou naší bolševicko-fašounskou partou.
„Obranná smlouva asi není nic proti ničemu, je to náš spojenec v NATO, ale takto pojatá smlouva otevírá vrátka, nebo spíš velká vrata k tomu, aby tady byla v krátké době umístěna základna Spojených států se všemi důsledky, které by to mělo. To znamená, že by to přispělo k dalšímu růstu napětí ve střední Evropě a zcela nepochybně by to nebylo bez reakce Rusů,“ cituje Paroubka iDnes.
Nejdřív aspoň stručně, co v té smlouvě ohledně pobytu amerických vojáků u nás vlastně je. (Podrobněji na Natoaktual.cz.)
„Česko je dosud jediným členským státem NATO ve střední a východní Evropě, který bilaterální dohodu o obranné spolupráci s USA nemá. Podobnou smlouvu mají Spojené státy uzavřenu s 24 členskými zeměmi NATO (z celkových nyní již 30 bez USA).“
„Ministerstvo obrany v souvislosti s šířícími se dezinformacemi odmítlo, že by smlouva DCA poskytla USA automatické oprávnění umístit příslušníky svých ozbrojených sil na území ČR. K tomu bude vždy potřeba samostatné schválení českým parlamentem podle čl. 43 Ústavy.“
„Počet amerických vojáků na území ČR bude odpovídat praktickým potřebám spolupráce, například při cvičení. Dohoda neposkytuje Spojeným státům automatické právo vyslat do ČR své vojáky.“
„Nesmyslné jsou rovněž obavy, že si američtí vojáci na českém území budou moci dělat cokoli bez právní odpovědnosti. Platí totiž již jiná letitá smlouva – NATO SOFA a ta obsahuje pravidla pro rozdělení jurisdikce nad vojáky na cizím území mezi vysílající a hostitelský stát, tedy i nad americkými vojáky v ČR.“
Jediné problémy jsme u nás zatím měli s těmi cizími vojáky, kteří k nám vtrhli bez jakékoli smlouvy. Prezident Emil Hácha v březnu 1939 sice podepsal, že svěřuje osud českého národa do rukou říšského kancléře, ale právní hodnotu to nemělo žádnou a nemělo by ji ani v případě, kdyby to nepodepsal pod nátlakem. Další vojáci k nám vtrhli v srpnu 1968 a taky je nikdo legitimně nezval. Američané u nás něco naposled obsadili v květnu 1945, a bohužel tu tehdy nezůstali.
Paroubek je ten typ politika, který by rád kšeftoval s každým, zvláště pak na východě, stejně jako to dělal jeho přítel a přítel Putinův Gerhard Schröder. Jak takové kšeftíky dopadají, můžeme už přes rok sledovat. Kreml proměnil plyn a ropu (nic jiného na export celkem nemají) v nástroj vydírání. Teď jim sklaplo, tak zkouší vyhrožovat jadernými zbraněmi. Jenže když to děláte moc dlouho, tak si na to lidé tak trochu zvyknou.
Paroubek se zřejmě vždycky domníval, že je významným státníkem přinejmenším evropského formátu. Záhadná nepřízeň osudu způsobila, že jak za sebou neměl podporu a finance (tehdy) silné sociální demokracie, jeho hvězda pohasla. „Buldozer“ uvízl bez paliva jako ruské tanky před Kyjevem. Teď je vidět, kým ve skutečnosti je. Místní hokynář východního ražení. Kdysi vykládal, že by se spojil třeba i s Marťany. No smůla. Komunisté, s kterými by to třeba dal dohromady, nějak hynou a Marťané nikde. Pokud těmi Marťany ale myslel někoho jiného, třeba Rusko a Čínu, tak ti první mají svých starostí dost a pro ty druhé není nijak zajímavý.
Oceňujeme ale, že se pan Jiří stále zajímá o dění kolem sebe a chodí občas mezi lidi. Jak se teď ale pokouší sjednotit českou levici, dává se dohromady s divnými kamarády. To není dobré pro pozitivní myšlení. Není!
