Jiří Paroubek se vynořil z propadliště dějin a sdělil nám, co si myslí o požadavcích Miloše Zemana na napráskání ruských agentů, které sleduje BIS. Zajímavé je na tom jen to, jak vášnivě se pro Zemana těch informací dožaduje. Na co je asi tak zvědavý?

Na webu Vasevec.cz klade někdejší sociálnědemokratický premiér 2. prosince dramatickou otázku. Pochopitelně řečnickou, protože Paroubek vždycky umí odpovědět na všechny otázky, a nejlépe na ty, co položí sám sobě. Táže se: „Každoročně se ptám, podobně jako pan prezident, kde a kdo že jsou ti ruští a čínští špioni, kteří podle BIS ohrožují náš ústavní pořádek? Musí jich být asi hodně, tedy alespoň podle BIS, když se jim dostane té cti, být v posledních letech v každé výroční zprávě BIS. Je to neadresné, nikoho to moc nebolí, a přitom je to pěkně politicky využitelné. Definují vlastně vnějšího nepřítele. Ale také nepřítele vnitřního. Tím jsou potenciálně všichni ti, kterým se příčí útočit bez vážných důvodů na Rusko a Čínu.“

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Tak občas nějaké ty agenty, pokud tady vystupují jako diplomaté, vyhostíme, takže by se aspoň některých jmen mohl dopátrat.

Pokud jde o onoho „vnitřního nepřítele“, Paroubek poznamenává: „Mezi tyto lidi patřím i já.“ Tím samozřejmě nemyslí, že by byl opravdu vnitřní nepřítel, jen ze sebe dělá oběť zběsilé pravicové štvanice, protože pozice ukřivděného dobráka mu vždycky šla, tedy slovně. Paroubek a David Rath měli jistou nevýhodu, že neuměli zahrát pohled ublíženého pejska, jako to zvládá Andrej Babiš.

Nicméně nechceme Jiřího Paroubka moc trápit, slovo „nepřítel“ si necháme do počítačových her. Řekněme třeba, že sabotováním stavby amerického radaru u nás přesně plnil představy Kremlu. Jestli si někam lepí členské známky Klubu přátel FSB, to nevíme. Asi by to bylo i zbytečné, rozhodují činy. Jednat v zájmu někoho, na to není potřeba nějaká formalizace. Někdy stačí jen zmatená vlastní motivace.

Pak tam máme něco o úžasných vlastnostech Miloše Zemana a prohnilosti naší tajné služby. „Odpověď BIS už nemůže zůstat na tento konkrétní požadavek úplně rozplizlá. Neadresně, bez konkrétních důkazů, je možné žvanit cokoliv. Jenže to žvanění BIS a pana Koudelky dává patrony do ruky české pravici a vlastně bič na prezidenta i vládu. Po čase, až by veřejnost anebo určitá její část uvěřila, že jsme rejdištěm ruských a čínských špionů, by byl zcela legitimní dotaz, proč ta vláda v celé věci nekoná? Tedy proč těm rejdům zahraničních zpravodajských služeb nezabrání? Takže manévr M. Zemana je dobrým protitahem stratéga, kterému to stále ještě myslí.“

Takže nám bývalý premiér a jinak už jen neúspěšný politik vyjevil své myšlenky. Od někoho, kdo tu hlásal „politiku všech azimutů“, jeho názor nepřekvapuje. Ty azimuty si dovedeme představit, zvláště jeden.

Jen tak na okraj a pro úplnost připomeňme, že bývalý německý kancléř Gerhard Schröder (SPD), kterého Paroubek označuje za „přítele“, se stal hned po odchodu z aktivní politiky lobbistou ruského koncernu Gazprom. Zatraceně brzy. Když Vladimir Putin posledně skládal přísahu pro další prezidentské období, Schröder patřil k úzké skupině pozvaných vyvolených, kterým pak šel Putin potřást rukou. Někdo si prostě umí vybrat ten správný azimut.