Vladimir Putin navenek předstírá aktivitu, ale ve skutečnosti se zdá, že jen pasivně přihlíží, soudí ruská politoložka Taťjana Stanovaja. Putin je navenek nesmírně aktivní, tajně provozuje mikromanagement válečného tažení a veřejně předstírá, že se zabývá běžnými záležitostmi. Důležitým věcem ale ve skutečnosti nechává volný průběh a čeká, že se všechno nakonec vyřeší nějakou krizí na Ukrajině a na Západě.

Článek, který zveřejnil deník The Moscow Times, popisuje veřejný Putinův obraz. Ruský vůdce někdy jedná o ekonomice, jindy si najde čas na zahájení provozu tramvajové trati v okupovaném Mariupolu. Nejsou ale patrné žádné skutečné kroky, které by zemi přizpůsobily nové válečné realitě. Nereaguje na údajný ukrajinský útok drony na budovy Kremlu, ani na tažení šéfa wagnerovských žoldnéřů Jevgenije Prigožina proti ministerstvu obrany. Nezabývá se dokonce ani očekávanou ukrajinskou protiofenzivou. Místo toho přednáší o historii a nabízí optimistická hodnocení ekonomických vyhlídek Ruska.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

To neznamená, že se v Rusku nic neděje. Aktéry jsou ale instituce a osobnosti, ne Putin.

„Represivní setrvačnost a sebeprosazení hlavních institucí, jako jsou FSB a ministerstva obrany a financí, vedly k mnoha nedávným rozhodnutím, včetně návratu ideologie. Ministr spravedlnosti Konstantin Čujčenko otevřeně hovořil o možnosti zavedení nové oficiální ideologie, která by se rozšířila na školství, kinematografii, divadlo a poezii. Tento proces již dávno není pod Putinovou přímou kontrolou a nyní se vyvíjí nezávisle na něm, i když s jeho pasivním souhlasem,“ píše Stanovaja. „Zde i v dalších důležitých debatách Putinův hlas chybí. Měly by být hranice Ruska uzavřeny? Měla by být omezena práva těch, kteří již odešli? Kdo má být vyňat z mobilizace? Jak mají být potrestáni ti, které stát označí za ‚zahraniční agenty‘? Co by se mělo udělat s Prigožinem? Jak by měla země reagovat na incidenty, jako jsou údery bezpilotních letounů a pokusy o atentát na ‚ultrapatrioty‘?“

Veřejnost se může dozvědět, co si o tom myslí poslanci, představitelé stran, ministři a bezpečnostní služby, ale sám Putin k tomu nic neříká. Když pronesl projev před Federálním shromážděním, tak jen vyjmenoval opatření, která už vláda přijala.

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Putin je dnes v Rusku téměř jediným člověkem, který se k politice moc nevyjadřuje. Jinak mluví všichni, bývalý prezident Dmitrij Medveděv, předsedy Státní dumy Vjačeslav Volodin a šéf Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev a samozřejmě šéf wagnerovců Prigožin a váleční blogeři a televizní moderátoři.

„Prezident jako by se odmlčel a věnoval se tajným vojenským a geopolitickým záležitostem, jejichž podrobnosti zná jen málokdo. To není projev strachu nebo slabosti. Spíše to odráží Putinův rostoucí mesiášský komplex. V současné době doslova všechny jeho politické naděje a plány závisí na vnějších změnách, které jsou mimo jeho kontrolu. Putin nemá žádné nástroje ani prostředky, kterými by mohl situaci změnit ve svůj prospěch. Přesto věří, že se svět změní a přinese mu kapitulaci Kyjeva,“ soudí politoložka Stanovaja.

Dále čtěte

Korupce na ruském ministerstvu obrany už zasáhla i generály. Spadnout do toho může také Šojgu

Na ruském ministerstvu obrany se rozbíhá velký korupční skandál, do kterého možná spadne řada generálů včetně samotného ministra Sergeje Šojgua.

Putinovým plánem je čekat, až – podle jeho představ – dojde k nějaké změně na straně Západu a Ukrajiny. Očekává, že na bojišti se nic zásadního nestane a ukrajinská elita se nakonec rozpadne, což povede ke vzniku „strany míru“ a kapitulaci. Na Západě vypuknou vnitřní rozpory a dojde k omezení vojenské a politické podpory Kyjeva.

Problém je v tom, že některé síly v ruských elitách takové vyčkávání vidí jako poraženectví. (Patrné je to u Prigožina i Igora Girkina.) Proto také rostou politické ambice „polostátních aktérů“. „Navzdory své pověsti nástrojů Kremlu si postupně budují politický kapitál a jednoho dne jim může dojít trpělivost s režimem a postavit se mu,“ píše Taťjana Stanovaja.

Zatím má Putin stabilní podporu a má mocenské páky pod kontrolou. Jeho pasivita a odmítání převzít odpovědnost za největší problémy z něj a jeho okolí ale nakonec mohou učinit politicky bezvýznamné postavy. „Může přijít den, kdy Putin zjistí, že je závislý na kdysi neškodné partě, kterou učinil nebezpečnou svou neprůhledností a nečinností,“ konstatuje nakonec Stanovaja.