Nářky různých kapitánů a podkapitánů průmyslu, co strašného by se stalo, kdyby museli na nějakou dobu zavřít – nebo omezit – provoz, působí podivně. Stejně jako jejich neschopnost, skutečná nebo údajná, testovat své zaměstnance na covid.

Co se už dávno mělo udělat s testováním, a podle českého zvyku samozřejmě moc neudělalo, popisuje na svém facebooku Jan Kulveit, český vědec působící na univerzitě v Oxfordu. (Celý text ZDE 2. března.)

Po popisu toho, jak by se daly podniky rozlišit podle jiného klíče, než je jen „zavřít–nezavřít“. Záleželo by na tom, jak by byly schopné se k testování zaměstnanců postavit.

Ocitujme ze závěru úvahy:

„Nejsem ekonom, ale pardon, míra pseudoargumentů a anekdotických popisů škod, které k tomu zaplňují veřejný prostor od různých zástupců průmyslu nebo lidí, kteří se označují za ekonomy, mi přijde směšná.

Nezlobte se za laický názor, ale pokud nějaká průmyslová firma

1. dělá něco natolik komoditního s tak malou přidanou hodnotou, že ji odběratelé za několik dnů snadno nahradí konkurencí z Ukrajiny,
2. není si schopna zorganizovat testování za den až dva,
3. má kontrakty nastavené tak, že v nich není vis major a pokuty od odběratelů za třeba čtyři dny zpoždění ji zničí

… tak to zní jako příklad podniku, který asi položí libovolná krize. Co když jim, já nevím, třeba vyhoří trafostanice? Onemocní třetina zaměstnanců? Ukrajinská konkurence nabídne nižší ceny? Nevěřím, že tento ty podniku je ‚páteří‘. Také nerozumím ekonomickému pohledu, podle kterého je potřeba tento typ podniku před krizí chránit za každou cenu, kdežto někdo podnikající třeba ve službách má ustát zavření třeba na čtyři z 12 měsíců.“ (Konec citace.)

Ano, na tvorbě hrubé přidané hodnoty má v české ekonomice dominantní podíl sektor služeb, je to asi 60 procent. Tam se ale zavírá ze všech sil. Podnikatelé v této oblasti nemají zřejmě nějakého „svého“ ministra, nejlépe přítele Miloše Zemana, který by neustále líčil pohromy, jaké na národ dolehnou, když se jim všechno zavře. Navíc jsou to pohromy skutečné. Ale když se nebude montovat, přijdou prý fabriky na roky o zakázky. Takže celou dobu visí přežití země na tom, jestli se někde něco na tři týdny nezastaví? A geniální manažeři, ředitelé svých zeměkoulí, neumí otestovat zaměstnance? A co tedy vlastně umí?

Tak aspoň víme, jak na tom jsme. Asi bychom to tady měli všechno zabalit. Jenomže to dost dobře nepůjde, protože deset milionů lidí se nemůže shromáždit pod Řípem a pak zase putovat tam, odkud přišel Praotec Čech. Tam by nás ale nejspíš stejně nechtěli, protože máme pověst hodně nakažených lidí.