Lidovci vážně uvažují o předvolební koalici se Starosty a nezávislými (STAN). Rozhodnout se má do konce února a mnozí už hovoří o odvaze „skutečné třetí síly“, jak pasují sami sebe autoři uvažovaného nového subjektu. Jsou opravdu tak odvážní, nebo páchají společnou sebevraždu?

Na první pohled působí záměr vytvořit koalici KDU-ČSL a STAN srozumitelně. Lidovci a Petr Gazdík hovoří o protiváze vůči ČSSD, potýkající se s vnitřními problémy, a antipolitickému hnutí ANO v čele s nevyzpytatelným a problematickým oligarchou. Při bližším zkoumání se však vyjevují značná úskalí této představy.

V tuto chvíli je dvoučlenná koalice zřejmě nejreálnější varianta spolupráce obou stran poté, co padl záměr vytvořit společnou integrační stranu LIST, kterou už dříve schválil výbor STAN. A kdy zase starostům příliš nevoněla verze, že by byli její lidé pouze dosazeni na kandidátky lidovců. Po úvodní neshodě ovšem ještě nelze vyloučit, že námluvy zkrachují a každý si půjde svou cestou.

Petr Gazdík avizuje, že cílem nového volebního bloku je zabránit vzniku vlády Andreje Babiše s komunisty a Okamurou. Už ale nesdělil, zda má jako alternativu na mysli pokračování v kolaboraci s Babišem. Pavel Bělobrádek pochybnosti o na lidovce příliš odvážném manévru odráží sebevědomým prohlášením, že „kdo se bojí, nesmí do lesa“. Teď jde jen o to, jestli toto společenství „do lesa“ vůbec dojde.

1) Nejistý vstup do Sněmovny

Momentální euforie hypotetické „třetí síly“ by mohla narazit na uzavírací klauzuli pro vstup do Poslanecké sněmovny, která u dvoučlenných koalic dosahuje 10 procent, zatímco u samostatně kandidujícího subjektu je 5 procent.

Žádný z průzkumů preferencí zatím společné sestavě KDU-ČSL a STAN bezpečný vstup do sněmovny nezaručuje. Do této doby jsou oba subjekty měřeny samostatně a ve společném součtu se těsně přes potřebnou hranici dostávají jen u agentury STEM (10,7 %), zatímco poslední výzkumy agentury CVVM signalizují 7,5 % a Medianu 8,5 %. Navíc prostý součet preferencí nelze brát v úvahu a konečný výsledek může být ještě horší. Proto se jeví blouznění některých lidovců o patnácti až dvaceti procentech jako čirá utopie.

I když lze brát tato šetření s rezervou a často působí manipulativně, část voličů může krátce před volbami odradit, že by jejich hlasy mohly propadnout. Pokud se budou volební modely bloku KDU-ČSL a STAN stále pohybovat kolem deseti procent, riziko propadu, a tedy společné sebevraždy, zůstane velmi vysoké.

2) Alternativa vůči Babišovi?

Jednou z klíčových otázek sněmovních voleb bude pozice vůči fenoménu oligarchy Babiše, který se ublíženecky vymezuje vůči všem tradičním politikům. Hrozbu kumulace politické, ekonomické, a mediální moci neodstranila ani novela zákona o střetu zájmů, jakkoli šlo v dané situaci o vynucený krok správným směrem. Oligarcha však svůj majetek svěřil do správy svým nejbližším spolupracovníkům z Agrofertu a tím se vysmál nejen zákonodárcům, ale i té části veřejnosti, která mu nezbaští úplně vše.

Přes tuto zkušenost, umocněnou vršícími se pochybnostmi kolem podnikání ministra financí na hraně trestního práva, z vyjádření některých lidoveckých politiků vyplývá, že v nich má hnutí ANO nejpevnější potenciální partnery i v příští vládě. Lidovcům nikdo alternativu vůči Babišovi neuvěří, protože mu zejména ministr Marian Jurečka důsledně kryje záda, a společně si zakrývají oči před všemi excesy ministra financí.

Velmi vstřícně se vůči Andreji Babišovi v poslední době tváří i vlivný hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. Do problému se tak dostává spíše hnutí STAN, donedávna součást opoziční formace TOP 09, která se vůči Babišovi ostře vymezuje. Zůstane mu tato rétorika i v nové sestavě?

3) Kdo bude volební lídr?

Společný projekt vyvolává otázky, kdo bude jeho volebním lídrem. O jisté bezradnosti či obtížné dohodě svědčí dosavadní úvahy, že by kandidátem na premiéra nebyl nikdo z předsedů KDU-ČSL a Starostů, ale například bývalá europoslankyně Zuzana Roithová, filozof Jan Sokol nebo poslanec Ivan Gabal. Personálie bývají častým ohniskem rozporů podobných koalic. Bez věrohodného vyřešení této otázky, aby nešlo pouze o krvavě vynucený kompromis, bude stát celý projekt na vodě.

4) EET ANO, či NE?

Jedním z viditelných symbolů současné vlády je Babišův kontroverzní projekt EET, který vyvolal zlou krev u stovek tisíc malých podnikatelů. Právě na přístupu k tomuto šikanóznímu nástroji se ukazuje programová rozporuplnost obou stran a tradiční lidovecké lavírování. Zatímco lidovci Babišův bič na podnikatele odsouhlasili, a teprve s přibývajícími problémy požadují řadu zásadních výjimek, poslanci za STAN, prosazující podporu venkova, byli proti.

Petr Gazdík nedávno varoval, že EET může mít neblahé důsledky pro život na venkově. Podle něj mohou mít povinnosti, které vláda drobných živnostníkům ukládá, fatální dopady a v budoucnu mohou zrychlit stěhování zejména mladých a vzdělaných lidí do měst. Jak tedy bude vypadat postoj potenciálního volebního bloku k EET? Ponechat, nebo zrušit a ubrat byrokracii? Nikdo neví.

5) Krajské volby nejsou celostátní

Bylo by velmi ošidné vycházet z výsledků loňských krajských voleb, kde lidovci a Starostové v různých koalicích dosáhli velmi dobrého výsledku. Krajské volby se svým charakterem blíží spíše volbám komunálním a ve větší míře se v nich prosazují lokální seskupení. Sněmovní volby jsou však o něčem jiném. Rozhodují celostátní témata a osobnosti, a mechanické přepočítávání procent získaných hlasů při dvojnásobně nižší volební účasti nemá žádný význam.

Hop nebo trop

Pokud dojde ke konečné dohodě mezi lidovci a Starosty na koalici, bude to hop nebo trop. Na jedné straně je sice integrace nelevicových sil vůči hnutí ANO a ČSSD potřebná, ale nesmí být na hranici hazardu, že zejména Babišově hnutí spadnou při přepočítávání další hlasy příliš lacino do klína. V případě tohoto bloku navíc nebude alternativa příliš věrohodná, jelikož „třetí síla“ funguje s oběma „soupeři“ ve vládě. Lidovci jako dominantní součást nového potenciálního bloku nijak postupující oligarchizaci nebránili, a naopak řadu kroků v zájmu ministra financí podpořili.

Otázka tedy zní, vůči komu se chce „třetí síla“ ve skutečnosti vymezovat, když už dnes vysílá signály, že by jí nejvíce vyhovovalo zůstat při starém. „Být u toho“, to je ostatně stará lidovecká zásada. I toto tradiční lavírování může potenciálnímu novému bloku ubírat hlasy, a lidovci mohou místo svých jistých sedmi osmi procent klesnout pod čáru ponoru. A programově nevyhraněné hnutí STAN s ním. Nakonec se může smát Andrej Babiš.