Pravicová opozice se pokusila prosadit parlamentní diskusi na téma „Úniky informací z Bezpečnostní rady státu“. Koalice ji vetovala. Opozice označila její chování za zbabělé a hodlá toto téma otevřít na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny. Jaké nepříjemné otázky by na ní také mohly zaznít?

[ctete]46301[/ctete]

Hlavními spouštěči pro tento krok jsou bezprecedentní skandál kolem nevydání agenta Hizballáhu Spojeným státům, ale i zveřejnění výše výkupného za dvě unesené dívky. Úniky informací z Bezpečnostní rady státu a tragická komunikace ministrů – zejména Martina Stropnického, který prozradil výměnný obchod – navíc přímo ohrožují bezpečnost občanů České republiky, a znevěrohodňují její postavení u našich spojenců. Pokud tedy vláda stále ještě považuje za spojence v bezpečnostní oblasti západní země.

Tato selhání vlády a části bezpečnostních složek nelze bagatelizovat a zjevná snaha zamést je pod koberec je ostudná. Vláda dluží odpovědi mimo jiné na následující otázky.

1) Kdo schválil cestu do Libanonu, věděla o ní vláda?

Cesta pětice Čechů do Libanonu skončila naprostým fiaskem. Nezískali žádné informace o krajanovi unesenému v Libyi, což byl hlavní důvod jejího schválení. Jediným výsledkem je propuštění Alího Fajáda a Chálida Marabiho podezřelých z těžkých zločinů a obchodů s teroristy, kterým v USA hrozí doživotí. Na místě je proto ptát se, kdo o této cestě věděl, a kdo ji posvětil.

2) Kdo byl skutečným iniciátorem a organizátorem cesty?

Zcela podstatné je objasnit, kdo cestu organizoval. Podle dostupných informací to byl jeden z jejích účastníků, advokát Alího Fajáda Jan Švarc, který měl kontaktovat české zpravodajské služby. Údajně na žádost ředitele libanonské zpravodajské služby Alího Nuredína, který přiznal, že Fajád pro jeho tajnou službu pracuje. Tento fakt byl všeobecně známý. Nikomu to nepřišlo podezřelé?

3) Věděla vláda o tom, že cestu do Libanonu platil Alí Fajád?

Jan Švarc aktuálně potvrdil, že výpravu do Libanonu platil přímo Alí Fajád. Z jeho prostředků se měly hradit letenky a další výdaje. Prokazuje se tak, že měl na cestě eminentní zájem a hrál v ní klíčovou roli. Nechce se uvěřit, že o tom příslušné bezpečnostní složky nevěděly.

4) Šlo skutečně o únos nebo o předem dohodnutý scénář?

Libanonský tisk nedávno informoval o tom, že pětice Čechů nebyla unesena. Pobývala v Libanonu jako hosté na utajovaném místě a libanonské bezpečnostní zdroje o nich věděly. Cílem bylo vytvořit tlak na české úřady a přinutit je k propuštění agenta Hizballáhu Alího Fajáda zadrženého v Česku v rámci zatýkání, jehož cílem byli členové Hizballáhu působící v Evropě. To by ovšem na celý případ vrhalo úplně jiné světlo.

5) Byli čeští občané informováni o vážných rizicích cesty do Libanonu?

K únosu došlo zhruba dva měsíce poté, co Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států vydalo důrazný apel, publikovaný všemi jeho zastupitelskými úřady, varující americké občany před cestou do Libanonu. Kromě teroristických útoků tu také hrozí únosy občanů západních zemí. Proč byli čeští občané vystaveni takovému riziku?

6) Jaký stupeň bezpečnostní prověrky měli civilní účastníci cesty?

Cesty do Libanonu, která měla kvůli účasti příslušníka Vojenského zpravodajství charakter zpravodajské operace, se účastnili čtyři civilisté. Nelze si ani představit, že by v této souvislosti neměli příslušnou bezpečnostní prověrku. A to včetně dvou novinářů z regionálních médií, kteří byli do výpravy poněkud bizarně zařazeni.

7) Hizballáh podle vlády není teroristická organizace, když tvrdí, že s teroristy nevyjednává?

Vláda se dušuje, že s teroristy nevyjednává. Fajád, o jehož propuštění rozhodl ministr spravedlnosti Robert Pelikán, však pracuje pro libanonskou vojenskou zpravodajskou službu napojenou na Hizballáh. Řadou zemí v čele s USA a EU je považován za teroristickou organizaci, mimo jiné podporující režim Bašára Asada. Je snad zřejmé, že propuštění vlastních agentů bylo v zájmu především tajných služeb Hizballáhu.

8) Jaké dopady budou mít tyto „obchody“ na vztahy s Izraelem?

Pokud česká strana vyšla vstříc bezpečnostním složkám teroristické organizace, může zároveň zhoršit do této doby velmi dobré vztahy s Izraelem, jediným skutečným spojencem v oblasti Blízkého východu. Pro Hizballáh je odstranění státu Izrael hlavním cílem. Jeho manifest z roku 1985 uvádí, že „Náš boj skončí pouze tehdy, až tento stát bude zničen“. Byla si toho česká strana vědoma?

9) Souhlasila s postupem české vlády americká strana?

O výměně česká strana vyjednávala několik měsíců. Premiér Sobotka tvrdí, že Američané byli o tomto postupu informováni. Otázka však zní, kdy, a zda s tímto postupem vyslovili souhlas. Ostrá odsuzující reakce americké ambasády tomu nijak nenasvědčuje.

10) Kdo na vládě přišel s tímto návrhem a nejvíce ho prosazoval?

Podle kuloárových zpráv měl na mimořádné Bezpečnostní radě státu výměnu Libanonců za pětici Čechů prosazovat především ministr spravedlnosti Robert Pelikán, podpořený Andrejem Babišem. V takovém případě nesou za toto rozhodnutí, se všemi mezinárodními dopady, největší odpovědnost.

11) Skutečně nebylo porušeno české ani evropské právo?

Premiér Sobotka tvrdí, že rozhodnutí o nevydání Fajáda a Marabiho americké straně bylo v souladu s českým právem. Podle jiných právních názorů však tímto aktem došlo nejen k porušení tuzemských zákonů, ale i mezinárodního práva. V našem trestním zákoně se totiž uplatňuje zásada „aut dedere aut iudicare“ neboli „vydat nebo soudit“. Pokud se česká strana rozhodla osoby podezřelé z trestné činnosti nevydat, mělo být zahájeno jejich trestní stíhání za tyto činy v České v republice. To se nestalo.

12) Jakou roli hrál prezident Miloš Zeman?

Po několika dnech do hry vstoupil prezident Miloš Zeman. Před několika měsíci prý dostal dopis od únosců, kteří výměnu pětice Čechů za Fajáda požadovali. Tento postup vládě doporučil a pochválil ministry Zaorálka a Pelikána, zjevně s  cílem celou podezřelou akci přikrýt. Zdůvodnění, že nedoporučil Fajáda vydat únoscům, ale tamním úřadům, zní jako další nepovedený bonmot – pokud se ukazuje, že „únoscem“ mohla být samotná libanonská tajná služba, napojená na Hizballáh.

13) Jakou roli hrál asistent místopředsedy KDU-ČSL Jana Bartoška?

Zcela bez mediálního zájmu prošla loni v říjnu zpráva, že o místo přišel asistent místopředsedy Poslanecké sněmovny Jana Bartoška (KDU-ČSL) Jan Binder. Důvodem bylo jeho podivné angažmá v této kauze. Binder spojil Fajádova právníka Jana Švarce s kontaktem na zpravodajské služby a přivedl do týmu novináře z Jindřichohradecké televize. Navíc je podezřelý z vynášení informací z Bezpečnostní rady státu, a předsedou lidovců Pavlem Bělobrádkem byl označen za „toxického“.

14) Jak se vláda postaví k vynesení informací o výkupném za unesené dívky?

Krátce po vypuknutí aféry s prozrazením výměny agenta Hizballáhu za pětici Čechů došlo k další závažné diskreditaci Bezpečnostní rady státu. Někdo vynesl do týdeníku Respekt informaci, že česká strana zaplatila za dvě unesené Češky 145 milionů korun, a připravena byla zaplatit dokonce až 240 milionů. Tato skandální indiskrece je přímým návodem pro potenciálně únosce, kteří už vědí, jakou cenu mají čeští spoluobčané. Přímo tak ohrozili i muže uneseného v Libyi. Zaplatí za něj Respekt případné výkupné?

15) Kdo za tento mezinárodní skandál ponese politickou odpovědnost?

Za chyby se v civilizovaných zemích platí. Důsledkem těchto afér je snížená bezpečnost českých občanů zejména v zahraničí a vážně narušené vztahy se spojenci. Plnou politickou odpovědnost nesou ministr obrany Martin Stropnický, který příliš mluvil, a ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který příliš netransparentně konal.

Jak věřit tomu, že nedojde k nebezpečným únikům dat v dalších oblastech, například u elektronické evidence tržeb, když je státní správa děravá jak cedník?

Snaha vlády zamést nepříjemný problém pod koberec je jen pokračováním tohoto skandálu. A neprojevuje dokonce ani snahu se za tyto lapsy české veřejnosti omluvit.

[ctete]46124[/ctete]