V Evropském parlamentu vznikla nová frakce Patrioti pro Evropu, jejíž vytvoření na konci června oznámil maďarský premiér Viktor Orbán spolu s Andrejem Babišem a šéfem rakouských Svobodných (FPÖ) Herbertem Kicklem. V následujících dvou týdnech se k ní přidali zejména bývalí členové tímto zanikající frakce Identita a demokracie (ID) v čele s francouzským Národním sdružením (RN), které svůj vstup oznámilo prakticky okamžitě po zveřejnění výsledků předčasných parlamentních voleb. Přehled všech stran, které frakci tvoří, přinášíme v novém čísle měsíčníku FORUM 24+.

Lídrem frakce se stal předseda RN a europoslanec Jordan Bardella, jako místopředsedkyně jej doplnila mimo jiné Klára Dostálová za ANO, jež přitom ještě před evropskými volbami tvrdila, že znovu míří k liberálům z Renew Europe. Frakci se ovšem nakonec nepodařilo ulovit polské Právo a spravedlnost (PiS), které zůstane v konstruktivnější (a především protiruské) skupině Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Nepřipojí se ani Alternativa pro Německo (AfD), která založila vlastní krajně pravicovou frakci s názvem Evropa suverénních národů.

Mimo Patrioty pro Evropu se zřejmě na žádost hnutí ANO ocitla také SPD Tomia Okamury, jenž přitom s většinou sdružených stran dlouhodobě spolupracoval a jejich lídry zval opakovaně do Prahy. Z Česka naopak do frakce zamíří spojenectví Přísahy a Motoristů v čele s Filipem Turkem, který se před evropskými volbami nechvalně proslavil jako sběratel nacistických předmětů.

Údajně patrioty spojuje zejména odpor vůči migraci, frakce ovšem navzdory svému jménu sdružuje i většinu nejoddanějších spojenců Ruska napříč Evropou. Níže přinášíme přehled stran, které se k ní dosud připojily.

Národní sdružení (RN) – 30 mandátů

Strana vzešlá z původní Národní fronty odsouzeného popírače holocaustu Jeana-Marie Le Pena urazila pod vedením jeho dcery Marine dlouhou cestu. Původně okrajové, velkou částí francouzské společnosti obávané uskupení se postupně proměnilo v hlavní sílu na francouzské pravici, které ovládlo letošní evropské a následně i první kolo parlamentních voleb.

Ustoupilo přitom ze všech svých nejkontroverznějších návrhů – od návratu k vlastní měně a vystoupení z Evropské unie až po opuštění integrovaných struktur NATO. Po ruské invazi na Ukrajinu změnilo také k Putinovi dříve obdivnou rétoriku, přestože v konkrétních krocích dosud stále spíše nahrávalo ruským zájmům, ať už jde o odpor vůči dodávkám střel dlouhého dosahu, nebo o hlasování v domácím i Evropském parlamentu.

RN bylo dlouho dominantní silou ve frakci Identita a demokracie (ID), již vytvořilo spolu s dalšími, převážně proruskými nacionalistickými uskupeními. Anonymní zdroje ovšem tvrdí, že stálo spolu s Orbánem rovněž u vzniku Patriotů pro Evropu, přestože se k tomu v citlivém období francouzských parlamentních voleb nechtělo otevřeně přihlásit. Po druhém kole, v němž strana propadla, odhodilo RN mimikry a postavilo se do čela Patriotů.

Fidesz – 11 mandátů

Původně konzervativní maďarská strana se po Orbánově návratu do premiérského křesla v roce 2010 změnila primárně v mocenský instrument, jenž s pomocí změn ústavy postupně ovládl velkou část státního aparátu nebo veřejnoprávní média. Dříve k Rusku silně kritický Orbán se také sblížil s Vladimirem Putinem (za kterým v červenci neváhal odcestovat bezprostředně po převzetí předsednictví Rady EU) a dalšími autokraty v evropském sousedství v čele s tureckým prezidentem Erdoğanem.

Hlavním tématem jeho strany se stal boj proti imigraci a údajné islamizaci Evropy. Agresivní a někdy až rasově zabarvená rétorika spojená s ovládnutím médií a soudů i rozsáhlou korupcí vedla k tomu, že byl Fidesz postupně přinucen opustit umírněnou Evropskou lidovou stranu (EPP) a nyní zakládá novou frakci.

Navzdory kritice ze zahraničí i snaze opozice Fidesz dlouhá léta zcela dominoval maďarské politické scéně. V letošních volbách do Evropského parlamentu se mu však objevil zásadní protivník: strana Respekt a svoboda bývalého blízkého Orbánova spojence Pétera Magyara, která dosáhla na bezmála 30 procent hlasů. Naopak podpora Fideszu se propadla hluboko pod 50 procent, na která byl Orbán zvyklý.

Liga – 8 mandátů

Původním názvem Liga severu, bojující za autonomii bohatých regionů na severu Itálie, se pod vedením Mattea Salviniho přeměnila v nacionalistické, protiimigrační, euroskeptické a také silně proruské uskupení pro všechny Italy. Liga byla dokonce několik let nejsilnější pravicovou stranou v zemi: ve volbách v roce 2018 získala přes 17 procent hlasů a následující rok vládla po boku populistického Hnutí pěti hvězd (MS5), které se mimochodem letos stalo členem nejlevicovější frakce v Evropském parlamentu.

Sám Salvini dosáhl na vytouženou pozici ministra vnitra a preference napovídaly, že by se měl stát příštím italským premiérem. Pak ale následoval postupný pád v souvislosti s podporou úřednické vlády Maria Draghiho a vzestupem do té doby okrajových Bratří Itálie Giorgie Meloniové. Právě ta se nakonec před dvěma lety stala premiérkou, zatímco Salvini se musel spokojit s pozicí jejího juniorního koaličního partnera. V letošních evropských volbách propad pokračoval – Liga získala o 25 % hlasů méně než před pěti lety a ztratila více než dvě desítky europoslanců.

Strana za svobodu (PVV) – 6 mandátů

Strana za svobodu Geerta Wilderse představuje stálici nizozemské politické scény a jednu z prvních evropských stran, jež uspěly s tématem odporu vůči masové imigraci a údajné islamizaci Nizozemska. Zatímco mnohé „ses­terské“ strany PVV v průběhu let zmírnily program, Wilders si zachoval velmi radikální návrhy, od vystoupení z Evropské unie a opuštění eura přes návrh na plošný zákaz mešit a koránu až po naprosté zastavení přijímání uprchlíků. S tím také loni na podzim drtivě zvítězil v nizozemských parlamentních volbách.

PVV se na začátku července po dlouhých měsících vyjednávání konečně dohodla na vzniku koaliční vlády s liberály, křesťanskými demokraty a hnutím farmářů, premiérem se stal bývalý šéf tajných služeb Dick Schoof. PVV tak vstupuje do zcela nové fáze, kdy bude muset ukázat nejen schopnost kritizovat, ale i efektivně vládnout. Dosud nezodpovězenou otázkou zůstává, jak její přítomnost ve vládě ovlivní dosavadní nizozemskou podporu Ukrajiny – Wildersova strana se totiž vymezovala například vůči dodávkám zbraní a napadala ukrajinské uprchlíky.

Celý článek, tedy přehled všech třinácti stran, čtěte v novém čísle měsíčníku FORUM 24+.