V poslední době dal navíc pan Pelikán opakovaně najevo svou neúctu až pohrdání k poslancům a Sněmovně. V systému parlamentní republiky je to obzvlášť u ministra spravedlnosti vážné a nebezpečné profesní selhání.

Svou nenaplněnou a dětinsky sehranou hrozbou demise se u části veřejnosti zesměšnil a znevážil, u jiné části se stal možná falešným hrdinou bojujícím za zásady, ale bez jakýchkoliv osobních ztrát, natož obětí. To ostatně potvrdil setrváním ve funkci i po provedené reorganizaci policie, za kterou jako člen vlády nakonec navzdory siláckým gestům převzal osobní spoluzodpovědnost.

Aktivita ministra Pelikána se nezdravě stranicky zpolitizovala. Kdo nic nedluží, a není tak součástí početné voličské skupiny dlužníků, nebo není státním zástupcem zneužívajícím moc ve prospěch hnutí ANO, ten se zastání či pozornosti pana ministra nedočká.

Ministerstvo se stalo „spravedlivým“ jen pro hnutí ANO a jeho potenciální voliče. Ministerstvem spravedlnosti všech občanů České republiky již není.