Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer FOTO: Anna Šolcová / se svolením autora
FOTO: Anna Šolcová / se svolením autora
Senátor Pavel Fischer dlouhá léta spolupracoval s Václavem Havlem, dnes se o něm hovoří jako o možném kandidátovi na prezidenta. Spisovatelka Alena Ježková s ním vedla rozhovor, který vyšel v knize Hovory s Pavlem Fischerem, a to i velmi osobně laděný. Pro deník FORUM 24 Fischer hovoří nejen o Havlovi, ale samozřejmě také o mezinárodní situaci, hlavně o konfliktu na Ukrajině.
V knize, která nedávno vyšla, otevřeně hovoříte nejen o své kariéře, ale i o soukromí. Člověka nutně napadne, že je to takové zahájení prezidentské volební kampaně. Je to správný výklad?
Knihu jsme s Alenou Ježkovou připravovali mnohem déle, než jsme předpokládali, asi rok a půl. Její vydání tedy nebylo cílené na nějaké přesné datum.
Logicky hodně mluvíte o Václavu Havlovi, s nímž jste dlouho spolupracoval. Přemýšlíte o tom, co by říkal dnešní situaci na Ukrajině, solidaritě lidí, Fialově vládě…?
Postavit Václava Havla do dnešní situace a odhadovat, jak by jednal, podle mého není na místě. Havel je totiž zajímavý sám o sobě. Uvažoval pozoruhodně už ve své době. Vždy citlivě reagoval na velké zápasy o svobodu slova, svobodu svědomí, o svobodu občanů. A když uvažoval o největších otázkách své doby, například o konfliktu mezi Ruskem a Evropou nebo hrozící ekologické či finanční světové krizi, vždycky to bylo inspirativní. I proto se o něj ve světě tak zajímali. Mluvil tak nadčasově, že je mu rozumět i dnes. Také o Ukrajině ostatně hovořil tak, jako by předvídal další vývoj.
Když se řekne Václav Havel, co je pro vás osobně nejsilnější vzpomínka na něj?
Václav Havel byl skvělý šéf. Měl smysl pro humor. Když na to přišlo, uměl se zasmát i sám sobě. K nám, svým spolupracovníkům, byl velmi pozorný. Když nevěděl, kudy dál, celé hodiny pozorně naslouchal odborníkům, než zformuloval vlastní názor. To patří k mým nejsilnějším zážitkům. Když je totiž v nejvyšší roli ve státě muž, který chce a dokáže naslouchat, ukazuje tím, že není jen lidsky moudrý, ale že má předpoklady dobrého správce věcí veřejných. A to je pak skvělá zpráva pro celou zemi. Myslím, že s odstupem je dobře vidět, v čem byl mimořádný. Navenek možná někdy působil nenápadně a nejistě, ale to bylo jen zdání. Když se totiž setkal s něčím, o čem věděl, že je to špatně, byl tvrdý jako skála. Tím mi imponoval.
Fialova vláda deklarovala, že chce návrat k tzv. havlovské zahraniční politice. Jak se jí to podle vás daří?
Havlovská zahraniční politika se opírala o více pilířů: se sousedy budovat vztah založený na důvěře, s Německem usilovat o smíření a těsný dialog. Přispívat ke spolupráci v Evropě a k vysoké míře důvěry s USA. Hlásit se k našim spojencům, například k Tchaj-wanu nebo Izraeli. Držet vysoko v agendě péči o lidská práva a všestranně podporovat trpící a utlačované. A také se nebát Rusku a Číně i dalším sdělit, v čem je pro nás jejich chování nepřijatelné. Nebýt Havlova osobního nasazení, nikdy bychom se nestali členy NATO, bylo by u nás o poznání méně investorů ze zahraničí a přijetí do EU by trvalo déle. Takže když to shrnu, trvalo mu roky, než se dostavily výsledky. A ptáte-li se dnes na vládu Petra Fialy, která je u moci jen několik měsíců, pak je zřejmé, že si na výsledky musíme počkat. Dal bych jí čas. Programové prohlášení vlády a některé její kroky se mi zamlouvají a mají mou podporu. Havel by však v některých věcech byl určitě zásadovější. Mohl si to dovolit – měl vysoký kredit a působil v úřadě prezidenta, zatímco Petr Fiala v úřadě premiéra řeší poněkud jiné agendy. A přitom vedle je prezident, který, jak jsme viděli a vidíme, se na dlouhé týdny ztrácí z veřejného prostoru. Fialova vláda to nemá jednoduché.
Jak vláda v zahraničněpolitických otázkách spolupracuje se senátem?
V senátu se dlouhodobě zabýváme nejen energetickou bezpečností, ale i složitým vztahem k Rusku nebo Číně. Pracujeme na tématech, která jsou zásadní pro Bělorusko nebo Ukrajinu. A tak mám poslední dobou dojem, že vláda konečně může realizovat to, k čemu jsme v minulosti často neúspěšně vyzývali. Řadu témat, na která jsme opakovaně upozorňovali, ruská agrese na Ukrajinu dostala do ostrého světla. Jsem proto rád, že jsme mohli například i v těch nejcitlivějších otázkách, jako jsou dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu, nalézt s vládou způsob, jak jednat.
Mnohokrát jsme spolu mluvili o Rusku. Teď už tři měsíce trvá jeho agrese proti Ukrajině. Jste překvapen vývojem a statečností Ukrajinců?
Vojenská agrese Ruska proti Ukrajině dala tématu bezpečnosti České republiky zcela nový rozměr. Když si vzpomenu, jak komplikované bylo jen analyzovat v senátu kauzu Vrbětice a pojmenovat, že některé instituce, jako například úřad prezidenta, selhaly, protože nehájily zájmy České republiky, zdá se mi to z dnešního pohledu neuvěřitelné. A co říkám na Ukrajince? Dostali se do extrémní situace, kdy je v ohrožení samotná existence jejich státu. Tím byli nuceni uspořádat si priority natolik pregnantně, že dnes vystupují zcela mimořádně. Nejen, že vědí, za co bojují, bojují vynalézavě, v komunikaci s celým světem a s příkladnou statečností. Máme se od nich co učit.
Jak hodnotíte postoj německé vlády během konfliktu?
Usnesení, které poslanci Bundestagu projednali a schválili 24. dubna k pomoci Ukrajině včetně podpory dodávkám těžkých zbraní, patří k těm mimořádným, odvážným a strategickým. Německo prodělává velký obrat. Mění se zákony, například Gerhard Schröder má přijít o doživotní výhody, které sice německý stát bývalému kancléři garantoval, ale na které by neměl mít nárok poté, co dlouhá léta kolaboroval se zločineckým režimem v Rusku. To jsou velké věci. Co se mi zatím jeví jako nedostatečné, je rychlost. Německý kancléř Scholz jako by měl hodně času uvádět v život důležitá rozhodnutí, jako jsou třeba dodávky těžkých zbraní Ukrajině. A přitom dostal od parlamentu mimořádně silný mandát. Ta určitá váhavost mi z hlediska Ukrajinců přijde těžko obhajitelná. Mám takový osobní sen: kancléř Scholz brzy navštíví Ukrajinu a přiveze první dodávku obrněných vozidel, kterých mohou poskytnout klidně stovku. Vím, že to je sen i mnoha mých kolegů v Německu.
Je podle vás obecně reakce Západu dostatečná?
Zásadní bude, jak proběhnou schůzky Evropské rady a summit NATO. Zneklidnily mě zprávy, že Turecko zamýšlí blokovat přijetí Švédska a Finska do NATO. Podobně Maďarsko a další země zablokovaly přijetí nových sankcí proti Rusku. Zprávy, že někteří obchodníci dnes platí Rusku v rublech za ropu a za plyn, čímž porušují společně přijaté sankce, jsou pro mě také vážné. Tomu se říká kolaborace. Konflikt na Ukrajině má globální dopady a každý, kdo putinovskému zločineckému režimu poskytuje čas nebo peníze, jedná v rozporu s bezpečnostními zájmy celé Evropy. V tomto smyslu je také na parlamentech, aby se svými kolegy ve spojeneckých zemích vedli tvrdou a otevřenou debatu. A protože se v tom osobně angažuji už několik týdnů, vím, že z této zkoušky může EU a NATO vyjít mnohem silnější.
Kde vidíte největší úkoly pro české předsednictví Radě EU?
Ukrajina se stala prioritou. Nyní bude záležet na tom, k jakému výsledku dojdou šéfové vlád a států EU na Evropské radě. Předpokládám, že mnoho úkolů pro naše předsednictví zůstane a bude spojeno právě s řešením dopadů války Ruska proti Ukrajině. To nejtěžší je stále před námi: jak se co nejrychleji odstřihnout od ruského plynu a ropy. Jinak zůstaneme v ruské pasti.
V Evropě je válka, kterou ještě před časem vůbec nikdo nečekal. V čem po ní bude svět jiný?
Z historie víme, že už během nejvážnějších konfliktů se vždy připravovalo něco nového, co mělo přinést naději a spolupráci. Nevím, jak dlouho nynější válka potrvá. Její dopad na světový obchod s potravinami je však už dnes zničující, protože na řadě kontinentů hrozí stovkám milionů obyvatel hlad. A tak až zase někdo bude v Radě bezpečnosti vetovat rezoluci o Ukrajině, měli bychom si ho zapamatovat. Reforma OSN bude muset podobné obstrukce jednou provždy vyloučit. V tomto smyslu doufám, že svět bude jiný.
