Senátor Pavel Fischer na svém blogu na Aktuálně.cz označuje kroky vlády, která se rozhodla za každou cenu stavět další reaktory elektrárny v Dukovanech, za skandální. Považuje to za výraz toho, v jaké politické situaci se Česko nachází.
Pavel Fischer připomíná, že stavba jaderné elektrárny Dukovany 2 „má být nejnákladnějším projektem, jaký naše země pamatuje. Podle předpokladů bude stát nejméně 160 miliard“. Zmiňuje, že tady nejde jen o náklady, ale o otázku naší strategické bezpečnosti. „Chce Česká republika posílit svou strategickou nezávislost, nebo chce být podřízena Rusku a Číně? Zmíněné země, které nás považují jako členskou zemi NATO za nepřítele, nám v posledních letech zatápěly víc než kdo jiný. Dukovany by se mohly stát jejich silnou zbraní,“ píše senátor.
Nakonec se bude jednat o rozhodnutí, které mají v rukou naši politici, a roli některých z nich vidí Fischer vyloženě negativně: „Miloš Zeman, který svou adorací totalitních států setrvale poškozuje naše spojenecké vazby, se opakovaně vyjádřil na podporu ruského Rosatomu. Dokonce už v roce 2015 obdivoval jeho neexistující elektrárnu na prázdném poli v Maďarsku, obdobně pokračoval v dalších letech. Ve shodě s ním postupují komunisté. Pro ilustraci: aby mohl být tendr zahájen, je nutné přijmout tzv. uhlíkový zákon. Vzniká tak pozoruhodná situace: předseda komunistů Filip obíhá poslaneckou sněmovnu a shání podpisy pod svolání mimořádné schůze, aby tento zákon prošel v rekordním čase. Komunistům, kteří tu čtyřicet let bezostyšně plundrovali krajinu, nyní záleží na uhlíkové neutralitě Evropské unie! To jsou paradoxy.“
Ve vládě také vidíme tříbení názorů: „Zatímco ministr vnitra Hamáček vznáší bezpečnostní výhrady a ministr zahraničí zdůrazňuje stanovisko tajných služeb, dvojitý ministr Havlíček obhajuje účast Ruska a Číny, aby nám tu vytvořily konkurenční prostředí. Říká to tentýž ministr, který nyní s velkou parádou pohřbil další ze svých projektů, na nichž intenzivně ‚makal‘ – příchod čtvrtého operátora. Na co pan ministr sáhne, končí fiaskem… Před riziky, které představují Rosatom a CGN, varují nejenom naše bezpečnostní instituce, ale dokonce i odborná skupina, kterou si vláda svolala. Řekla jasně, že uchazeče z Ruska a Číny není vhodné oslovit, i to je příliš riskantní.“
Pak jsou tu další okolnosti: „Pro národní bezpečnost České republiky je nezbytné, aby byly v dokumentech a smlouvách k tendru důsledně zohledněny bezpečnostní garance. Ty podléhají utajení a do smluv je nemá zapracovat stát, ale společnost ČEZ! Vnucuje se otázka, kdo nyní ČEZu pomáhá, aby tak zásadní úkol, který dopadne na životy několika generací, zvládl. Jaké s tím má zkušenosti? A kdo bude za případné selhání odpovědný? Generální ředitel? Akcionáři? Nedává to smysl.“
Na dopis senátora Fischera premiérovi, aby předložil informace, jak jsou zapracovány bezpečnostní garance do smluv a dokumentů, Andrej Babiš odpověděl, že na tyto informace nemá Pavel Fischer nárok, protože jsou tajné. „Jeho stanovisko je však protizákonné! Jako senátor mám ze zákona právo do tajných dokumentů nahlížet a vláda má povinnost mi to umožnit. Premiér této země nerozumí zákonu, na který se odvolává, a nerozumí ani principu parlamentní kontroly. Vyžádali jsme si proto podklady znovu, tentokrát oficiálním usnesením bezpečnostního výboru Senátu. Zatím na ně čekáme, lhůta uplyne 9. prosince,“ informuje senátor.
A pak popisuje nejnovější vývoj: „Andrej Babiš v pondělí 23. listopadu obrátil. Novinářům napsal v SMS, že projekt není připravený a před volbami by se o něm nemělo rozhodovat.“
Základní otázky, na které nikdo nechce odpovědět, podle Fischera jsou:
- Proč vláda Andreje Babiše tak spěchá s vyhlášením tendru?
- Proč vláda nehledá politickou shodu a nevystupuje jednotně?
- Proč má za bezpečnostní garance nést odpovědnost ČEZ, a ne vláda?
- Proč se tak vehementně angažují komunisté?
- Proč vláda neposlouchá bezpečnostní instituce státu a stále obhajuje pozvánku Ruska a Číny?
Nakonec senátor Andreje Babiše vyzývá, aby „tendr na Dukovany uložil k ledu“. Teď je třeba řešit pandemii a otázka dostavby Dukovan by se měla přenechat silné a kompetentní vládě.