Pavel Hromek 26. 9. 1945 v Likavce u Ružomberku při projevu na pohřbu Františka Bíroše z výsadku Manganese, který byl vyslán na Slovensko a byl 1. 11. 1944 zajat Němci a o den později zastřelen u Detvanských hor. FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
FOTO: VÚA-VHA, se souhlasem
HISTORIE / 12. srpna 1911 se v Prušánkách ležících mezi Břeclaví a Hodonínem narodil Pavel Hromek, pozdější člen výsadku Bauxite, v jehož rámci byl v březnu 1945 vysazen do okupované vlasti jako úplně poslední parašutista z Londýna během druhé světové války.
Otec Martin byl malorolník, matka Františka (roz. Trechová) vlastnila malý obchod se smíšeným zbožím a pomáhala manželovi v zemědělství. Pavel Hromek, který se aktivně věnoval cvičení v Sokole, odmaturoval v roce 1932 na reálném gymnáziu v Břeclavi a ihned poté nastoupil základní vojenskou službu. V roce 1934 podepsal závazek armádě a stal se délesloužícím poddůstojníkem. V srpnu 1934 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, odkud byl v červenci 1936 vyřazen jako poručík dělostřelectva.
Po okupaci a rozpuštění armády se vrátil na rodný statek a pomáhal rodičům v zemědělství. O první útěk za hranice se pokusil 22. února 1940 přes Slovensko, byl však v Maďarsku zadržen, vězněn a v dubnu vrácen na Slovensko. Okamžitě svůj odchod zopakoval a tentokráte se již bez větších potíží dostal tzv. jižní cestou 15. května 1940 do Francie.
Po francouzské kapitulaci odplul do Velké Británie, kde v roce 1942 absolvoval sabotážní kurs STS 2 v Bellasis a poté i paravýcvik v Ringway. Až do konce roku 1944 absolvoval ještě řadu dalších kursů – specializovaný radiovýcvik, speciální tělovýchovný kurs, kurs konspirativní činnosti a opakovací spojovací kurs. Byl vojákem s vynikající fyzickou kondicí, kterou udivoval i britské instruktory, ale zároveň šlo o člověka se složitou povahou, který obtížně vycházel s ostatními. Problematické pro jeho vysazení bylo i to, že instruktoři zjistili, že mluví ze spaní, a dokonce v tomto stavu odpovídá i na otázky. Proto byl vyřazen z první skupiny, do které byl původně zařazen.
Nakonec byl však přesto vysazen jako „solitér“ v rámci výsadku Bauxite, a to v noci z 22. na 23. března 1945 nedaleko Nového Města na Moravě. Před samotným definitivním vysazením se od 16. února, kdy startoval do akce poprvé, uskutečnilo pět neúspěšných pokusů. Po seskoku měl být k dispozici odbojové skupině Rada tří, ovšem její velitel Karel Veselý-Štainer neustále měnil rozkazy, které mu dával, a tak vlastně způsobil, že Pavel Hromek nemohl plně pracovat. Po válce proto chtěl, aby byl Veselý-Štainer vyšetřován pro chaotický způsob velení. Ten však již předtím vstoupil do KSČ, a tak veškerá obvinění byla smetena ze stolu.
Pavel Hromek byl v té době již majorem a začal studovat Vysokou školu válečnou, jenže slibně se rozvíjející vojenská kariéra byla přervána komunistickým pučem v únoru 1948. Poté, co byl ve třetím ročníku ze školy vyhozen, rozhodl se pro odchod do exilu a v dubnu spolu s bratrem Františkem odešli za hranice.
O jeho životě v exilu není příliš mnoho informací. Nějaký čas měl údajně sloužit v cizinecké legii, posléze měl pracovat jako asfaltér ve Velké Británii. Po únoru 1948 navíc několikrát jako agent chodec, kurýr a zpravodajec navštívil Prahu, kde měl být spatřen v letech 1949 a 1951. V roce 1956 však již prokazatelně žil v USA, kde také 10. září 1977 v Coxsackie ve státě New York zemřel.
Po listopadu 1989 byl rehabilitován a 16. října 1990 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Kdo chce Pavla Hromka vidět přímo v akci, má možnost zhlédnout starý černobílý film Muži bez křídel, který v roce 1946 natočil František Čáp. Hromek zde ztvárnil jednu z epizodních rolí radisty vyslaného ze zahraničí. Kromě toho jde o film, v němž se prvně objevuje vypálení Lidic.
