Letos v povstaleckých částech syrského města Aleppa školní rok ještě nezačal. Většina škol je totiž zničená. Jen za poslední týden zahynula ve městě stovka dětí.
Učitelé – mezi nimi řada žen – se od počátku občanské války snažili zachovat alespoň zdání normálnosti a posadit školáky vždy na podzim do lavic. Pamatuji na leden roku 2013, kdy aleppští školáci v chladném počasí neodkládali kabáty a čepice, protože jim granáty syrského letectva ve třídách vymlátily okna. Přesto do školy docházeli. I když hrozilo, že na ně zaútočí letadla Bašára Asada, jehož portrét zmizel ze školních chodeb nedlouho předtím.
Letos je ještě hůře. „Ti, kteří v Sýrii používají stále ničivější zbraně, páchají válečné zločiny. V Aleppu je to horší než na jatkách. Děti ohromně trpí,“ prohlásil úřadující šéf OSN Pan Ki-mun přímo na půdě své organizace. A Američané naznačili, že v případě pokračujícího rusko-asadovského bombardování města zváží vojenský zásah ve prospěch rebelů. (K tomu zřejmě nedojde, vzhledem k současnému rozpoložení americké administrativy jde ale o výmluvné gesto.) Přinejmenším Pan Ki-muna rozčílil fakt, že Kreml s Damaškem útočí na nemocnice a ničí zbytky městské infrastruktury, které v povstaleckém Aleppu přežily.
Proč Aleppo? Proč teď? A proč se právě tady se vojáci syrského prezidenta Asada a jejich ruští spojenci dopouští násilí, které jindy diplomaticky umírněný Pan Ki-mun komentoval tak ostrými slovy?
Ve městě se teď patrně láme občanská válka. V dobách míru bylo Allepu nejlidnatějším sídlem Sýrie, jejím hospodářským, obchodním centrem. Vždy soupeřilo s Damaškem o moc politickou i ekonomickou. Ten, kdo ovládne Aleppo a drží zároveň Damašek, je vládcem moderní Sýrie. Symbolickým i faktickým. Proto tak úporná snaha Kremlu a jeho vazala Asada získat celé město pod kontrolu.
Syrský režim proslul cynickou, pragmatickou krutostí už před začátkem občanských nepokojů a následnou válkou, kterou nezvykle ostrými zásahy proti demonstrantům přinejmenším pomohl vyvolat. Pravda, podobně se chovaly také jiné vlády regionu, Asad ale vyniká i v této společnosti. Soucit je nemoc, kterou syrský prezident a někdejší lékař opravdu netrpí. Jeho lidé navíc přesvědčili, uplatili, či jinak znásilnili zahraniční novináře a diplomaty, včetně několika českých, kteří teď syrský režim propagují jako menší zlo ve srovnání s islamistickými radikály. Což je věru těžká volba. Nelze než nevzpomenout ty komentátory, kteří už před lety tvrdili, že postavit svět před takovou volbu zamýšlel cynický Asad od počátku občanské války.
Jde pouze o spekulaci, ale nynější utrpení Aleppa by teoreticky mohlo znamenat začátek konce občanské války. Ráznější (a nikoli odcházející) americký prezident by teď měl důvod zadupat tak, aby se zatřásl i Kreml. Rusko dobře ví, že teď je Amerika nerozhodná. A dělá vše proto, aby byla po volbách mnohem slabší.
Nicméně, vysvětlovat školákům v Aleppu, že jejich osud záleží na zdraví bývalé první dámy, respektive mentální kondici voličů mediálního klauna, je také nelidské.
