Pavel Rychetský hovořil 4. ledna v České televizi  s moderátorkou Světlanou Witowskou o tom, proč, když měl Ústavní soud měl stížnost na volební zákon od prosince 2017, rozhodl až osm měsíců před volbami. Nevznikl tak neúměrný tlak na politiky?

Pavel Rychetský to vysvětluje: „Tak já musím říci, proč k té délce došlo. Mě to samotného mrzí, i když ta průměrná délka řízení u nás v takových věcech je rok, některé jsou složité, některé jednoduché, ale to kdo se stane soudcem zpravodajem, nemůže nikdo ani já ovlivnit. Je nás 15 soudců, napadá nám přes 4000 věcí ročně. Těch plenárních zhruba 50. Tentokrát jich je víc kvůli tomu takzvanému koronaviru a krizovým opatřením a je tam zaveden systém absolutně nahodilého přidělování věcí, ale rovnoměrně samozřejmě, jednotlivým soudcům jako soudcům zpravodajům.“

Na otázku, zda mu nevadilo, že rozhodnutí, které se týká klíčové věci, trvá a zda nemohl jako předseda soudu „takzvaně klečet na panu Filipovi a říkat mu, už nějaké stanovisko napiš“ odpovídá: „Nejenže můžu, ale taky to dělám. Není povinen mě poslouchat. My nejsme stavu nadřízenosti a podřízenosti. Těch 15 soudců jsou si samozřejmě rovni. Každého hlas je rovnocenný a já odpovídám za na tu organizaci té práce, aby to fungovalo. Takže, kdybyste se zeptala pana profesora Filipa, tak on by vám nepochybně přiznal, že celé ty tři roky co to měl on přiděleno jako svojí zpravodajskou věc, tak celé ty tři roky jsem opakovaně často ho žádal a vyzýval.“

Pavel Rychetský také vysvětluje, proč z jeho pohledu nešla odložit vykonatelnost až po volbách, nebo odložit rozhodování o zákoně: „Tak to jsou přesně vlastně dva proti sobě zcela protichůdné možné postoje a linie postupu. Na jednu stranu je nám vyčítáno, že to trvalo tři roky. A mě to mrzí a na druhou stranu se ozývají hlasy a teď jsem zaslechl z vašich úst, jestli jsme to neměli ještě prodloužit, rozhodnout později…  Nikdo nezpochybňuje a nikdo nekritizuje, že je ten volební zákon v této napadené části protiústavní. Prostě ta kombinace D´Hondtova volebního dělitele a nestejně velkých krajů. V tom spolu dohromady způsobuje evidentní protiústavnost v podobě nerovnosti hlasů. V malém volebním kraji třeba… Já si nepochybuji o tom, že jsou kolegové, kteří by to vyřídili na jednu stránku a ne 60 stránek nálezu. Jak jsem říkal, já to nemohu soudci zpravodaji, který byl nahodile počítačem určen odebrat. Já můžu odebrat zpravodajství a jmenovat jiného soudce zpravodajem, až když on předloží návrh toho rozhodnutí a ten návrh rozhodnutí při hlasování v plénu nezíská podporu, tak mu to v uvozovkách musím sebrat.“

Přiznává nicméně, že to trvalo skutečně dlouho: „Tak za prvé já připouštím, že to, že to tak dlouho soudci zpravodaji trvalo, je mi nemilé a připouštím, že to nevrhá nejlepší světlo na fungování Ústavního soudu. Na druhé straně musím říci, že to odvedené dílo je kvalitní. Ten nález nikdo nekritizuje z hlediska výroků, kritizuje se skutečně ta délka.“

Odložit vykonatelnost až po volbách by podle něj mělo

hrozí samozřejmě, že to někdo napadne, ale kdyby to Ústavní soud ten svůj nález odložil tu vykonatelnost až po volbách. Tak by totiž uspěl u vážné následky, protože by „volby proběhly podle volebního zákona, který byl prohlášen za protiústavní“ a šlo by to napadnout u soudu.

Nakonec došlo i k jeho roli při schválení zákona, u jehož zrušení teď sám stál: „Tak já jsem myslel, já jsem věděl, že mně jistě tu otázku položíte. Objevuje se to i v médiích a jakýmsi zázrakem se mě dneska podařilo najít na Seznam.cz. podrobný popis tehdejší historie, jinak bych si ho nepamatoval. A potěšilo mě, nebyl jsem předkladatelem, nebyl jsem zpracovatelem toho návrhu. To byl ministr vnitra, tuším, že Stanislav Gross to byl tehdy. Nebyl jsem ani zpravodajem v parlamentu a to furt mě těší. A už tehdy jsem to, co jsme dneska zrušili, kritizoval.“