V Česku se rozmohla móda pohřbívat německou kancléřku Angelu Merkelovou zaživa. Je to součást aktuálního úpadku české politické a vůbec veřejné diskuze, které stále více dominují protievropské a s tím i protizápadní síly. Když němečtí křesťanští demokraté (CDU) s kancléřkou v čele prohrají volby v Meklenbursku, najdeme tuto zprávu ve všech zdejších médiích. Když ovšem Angela Merkelová vyhraje v mnohem významnějším Dolním Sasku, tedy v druhé největší spolkové zemi, je ticho po pěšině. Tato mentalita, jež ohledně vztahu k hlavním evropským politickým proudům uplatňuje heslo „čím hůř, tím líp“, je pro českou společnost fatálně nebezpečná.
Nedělní volby v Dolním Sasku dopadly vzhledem k současné turbulentní době opravdu zajímavě: Konzervativci Angely Merkelové získali 34,4 procenta a sociální demokracie SPD 31,2 procenta, protiuprchlická Alternativa pro Německo získala pouze 7,8 procenta, a skončila tak až čtvrtá za Zelenými, kterým odevzdalo hlas necelých 11 procent voličů.
[ctete]75591[/ctete]
Když si uvědomíme rozsah imigračního náporu a pochopitelné obavy obyvatelstva, tak je zcela fascinující, že si současná vládní koalice CDU/CSU a sociálnědemokratické SPD stále udržuje podporu 55 procent Němců. Z těchto čísel neplyne, že jsou s politikou Angely Merkelové všichni její voliči spokojeni. Německou imigrační politiku by podle nedávného průzkumu rádo zásadně změnilo 28 procent dotázaných a částečně by ji upravilo 54 procent Němců, z čehož plyne, že i mnozí příznivci vládní CDU se v míře vstřícnosti vůči přistěhovalcům s Angelou Merkelovou neshodnou. Německá vnitropolitická debata se také za poslední rok, tedy od kancléřčina slavného výroku o otevřených dveří všem uprchlíkům ze Sýrie, značně posunula k větší míře obezřetnosti.
Můžeme si myslet o politice Angely Merkelové, co chceme, ale nelze zpochybnit, že je stále dominantní osobností německé politické scény. Pro demokracii v Evropě je však ještě důležitější a velmi dobrou zprávou, že protisystémová platforma AfD, kterou jezdí podporovat Václav Klaus, nemá stále šanci na větší úspěch. Celých 67 procent Němců si je podle průzkumu jisto, že ji nikdy volit nebude. To ukazuje, že Němci umí o problémech uvažovat mnohem věcněji než my a neutíkají hned k populistickým stranám. Nemusí se svoji kancléřkou souhlasit, ale přesto zachovávají silnou věrnost vládním stranám. Protože se většinou nedívají na problém imigrace s fanatismem, nýbrž prakticky.
Pod vlivem populistů se téměř všude v Evropě objevuje tendence upřednostnit nová netransparentní a xenofobní hnutí vůči tradičním politickým stranám. Tato nemoc velice vážně postihla i Česko. Úspěch tradičních politických stran v Německu je projevem silné demokracie a soudržné společnosti. Rozpadlá stranicko-politická struktura a nástup autoritářských populistů je naopak celkem jasným signálem devastace demokratického prostředí.
Proto je třeba registrovat německou vnitropolitickou situaci jako dobrou zprávu i pro nás. Třebaže s pokračujícím úpadkem české politické scény a nepochybně i díky prezidentovi Zemanovi bohužel drtivou většinu Němců vůbec ničím nezajímáme.
