Nebyl to hezký pohled, když naši nejvyšší ústavní činitelé na Pražském hradě „ladili noty“ ohledně české zahraniční politiky. To neustálé zdůrazňování, že Ukrajině v žádném případě nedáme zbraně a že sázíme na mírové řešení konfliktu, není ničím jiným, než projevem zbabělosti a absence cti. Česká republika v zásadě Ukrajinu zradila a připouští nárok Ruska na zasahování do věcí svých suverénních sousedů.

Není to nic jiného než ustupování agresorovi. Ukrajina udělala pokus vysmeknout se z moci ruského medvěda, přiblížit se k Západu a za to teď platí strašnou cenu. Vladimír Putin je na koni, třebaže má ekonomicky zruinovanou zemi. Získal si ale srdce svého obyvatelstva, které touží po návratu Sovětského svazu. Není to nic jiného, než projev absurdních komplexů a neschopnosti nazřít zločiny stalinismu a celé sovětské éry. Zatímco dnešní demokratické Německo prošlo denacifikací a každý vzdělanější Němec dobře ví, že německý národ v éře nacismu selhal, tak Rusové si žádné selhání nepřipouští. Žádná dekomunizace na Rusi neproběhla. Většina národa vzývá zakomplexovanou nacionalistickou ideologii, která ospravedlňuje posílání tanků na cizí území.

Západ je slabý

Představa, že se ruská agrese zastaví na hranicích ukrajinských ruskojazyčných oblastí, je zcela lichá. Jakkoli se kancléřka Merkelová snažila Putina zastavit a jakkoli v Americe sílí vědomí, že je nutné pomkoci Ukrajině, tak Putin dobře ví, že Západ je mnohem slabší, než býval.

Oslabení Západu se často vyčítá slabému Baracku Obamovi. Jistě, na tom něco je. Ale pro nás by mělo být podstatnější, že i my jsme oslabili Západ. Během antiradarového hnutí se významná část české veřejnosti nechala zmanipulovat sebevražednou protiamerickou kampaní, která zcela nepochybně byla přiživená z Moskvy. Zvolili jsme si prezidenta, který vždy vykazoval známky polobolševické mentality a jeho panování je jen neustálým prohlubováním morálního a kulturního úpadku, který nás vždycky překvapí nalezením nového a ještě hlubšího dna.

Ukrajina je téměř bezmocná země. Je zcela na kolenou. A čeští ústavní činitelé vypouštějí holubice míru a dušují se, že zbraně Ukrajině nepošlou. Je jasné, že člověk má v těžké chvíli zvažovat rizika principiálního postoje. Ale s cílem ten postoj udržet a neztratit hrdost a čest. Naši ústavní činitelé žádnou čest ani hrdost nemají. Mají jen a jen naděláno v kalhotách a maskují to voláním po míru. To je na těch mírových iniciativách vůbec to nejhnusnější. Že zrazují toho, kdo je slabší a je navíc v právu.