Proč je mezi českou a německou společností tak dramatický rozdíl? Zatímco v Česku vidíme na ulicích extrémisty, kteří „brání národ“ před iluzorní islámskou hrozbou, tak v Drážďanech pochodují lidé v tisících, aby vyjádřili solidaritu s uprchlíky a bránili je před útoky z řad krajní pravice.

Zatímco český prezident Zeman hřímá v televizi, že migranti by se měli vrátit, odkud přišli, když se jim nelíbí naše zákony, tak kancléřka Merkelová důsledně dbá o lidský přístup k běžencům a prosazuje celoevropské uplatňování azylového práva. Je přitom jasné, že Zeman nebránil zákony a nebyly to věty adresované uprchlíkům. Zeman se obracel na své poměrně primitivní fanoušky a vůbec na vystrašenou veřejnost, aby se před nimi projevil jako jejich ochránce.

Němci přijali již statisíce imigrantů.

Češi přijali několik set imigrantů.

Němci dávají imigrantům svobodu a pomáhají jim.

Češi zavírají imigranty za ploty a drží je často v nedůstojných podmínkách.

Podle Eurobarometru je proti přijímání imigrantů více než 50 procent Němců.

Podle stejného průzkumu je proti přijímání imigrantů téměř 90 procent Čechů.

Je jasné, že imigrace je ohromný problém a některé země pod jeho tíhou padají a potřebují naléhavě pomoc. Je to Řecko, Itálie či Maďarsko. Je jasné, že imigraci je třeba maximálně brzdit, ale při zachování evropských standardů lidských práv je to velmi obtížné. Nelze zlehčovat obavy evropského obyvatelstva z budoucího vývoje a také obavy Evropanů o jejich bezpečnost.

Ale je zcela nepřípustné, aby se z nás stali v konfrontaci s přílivem uprchlíků, jejichž počet je přitom u nás zatím zanedbatelný, nedůstojní sobci a vůbec lidé, které ovládá jen strach a nenávist. Už proto, že tyto emoce mají potenciál zničit naši vlastní svobodu a přispět k nastolení populistického autoritativního režimu či policejního státu. Už proto, kvůli nám samotným, musíme bránit hodnoty evropské civilizace a svobodný právní stát.

Přiznejme si zcela otevřeně, že Německo je mnohem civilizovanější zemí a že Němci jsou nyní také duševně zdravějším národem. Jistěže více než polovina obyvatelstva se tam imigrantů rovněž bojí. Ale pak je tam ta menší polovina, která je ale schopná na podporu uprchlíků vyjít do ulic a tím bránit občanskou společnost, evropský i křesťanský kulturní étos. Myšlenku, že na tomto světě máme jeden zásadní úkol, totiž být dobrými lidmi. To je něco, co česká společnost v sobě již téměř nemá, protože jí to komunisté vygumovali z mozků.

Nižší kulturní úroveň české společnosti je zřetelná při přejezdu hranice z Německa a jsou to smutné pohledy. Jsme v zásadě předsíní Balkánu a předsíní východního barbarství. Přitom to vůbec není nutné. Vynikající kulturní tradice této země i její provázanost s latinskou a německou Evropou jsou mimořádně dobrým základem pro to, abychom byli důstojnými lidmi, a ne zaostalou a zlou smečkou.

Bohužel, naše již letité inklinace k barbarství, k Východu i k Balkánu, jsou u nás od vyhnání Němců a zavedení tuhého komunistického režimu velmi silné a vedou nás pryč z civilizované společnosti. Navíc nepřispívají ani k našemu ekonomickému vzestupu. Spíše naopak. Malí zlí idioti nejsou totiž téměř nikdy ti, kterým se ekonomicky i jinak daří.

Zkusme pro začátek dbát na to, že budeme důsledně pomáhat našim spojencům zvládnout utečeneckou krizi a že vůči lidem, kteří prchají z chaosu a válek, budeme vstřícní. Nikoli bez hranic. Jistěže v tak živelném sociálním pohybu přichází i mnoho problematických individuí se špatnými návyky či úmysly. Ale naší povinností je být vstřícný vůči každému, kdo hledá pomoc.

Normální člověk má mít rozum i srdce. Ten kdo nemá srdce, není duševně v pořádku. Česká společnost je nemocná a chybí jí srdce.