„Když nedokázala uspokojit ani svého manžela, nedokáže uspokojit Ameriku.“ Tak pravil Donald Trump. Řekl to o své soupeřce v boji o Bílý dům Hillary Clintonové se zjevnou narážkou na aférku prezidenta Clintona se stážistkou.

Donald Trump je symbolem nástupu světového buranského hnutí. Po jeho zvolení touží všechny stupidní, autoritativní a buranské síly světa. Bůh ochraňuj Ameriku.

A nyní tak pravil také Miloš Zeman. Nahrál to vychytrale tak, jako by chtěl jen demonstrovat, jak je demokratická politika někdy surová, ale je nutné to respektovat. A přitom se dopustil nové surovosti. Zdaleka nejen vůči možné budoucí hlavě státu našeho klíčového zahraničního spojence, nýbrž hlavně vůči nám všem.

Zeman své surovosti a nechutnosti říká naším jménem a tím z nás ze všech dělá stejně nedůstojné a primitivní tvory, jakým je on sám. Jeho absurdní hulvátství má totiž pro nás krajně nepříjemnou povahu, že o něm nemohou mlčet světová média. V každé velké redakci na světě si novináři nutně všimnou, že si jedna země uprostřed civilizované Evropy zvolila do svého čela zcela obskurní osobu, kterou stojí za to představit veřejnosti minimálně v rubrice „zajímavosti“. A lidé pak usoudí, že film „Borat“ asi nebyl natočen o komsi z Kazachstánu, nýbrž o lidech v České republice.

Škody, které páchá Miloš Zeman na pověsti naší země, jsou stále vážnější a dostoupily do stupně, kdy je jejich míra již nesnesitelná. Není reálné, že by uspěly návrhy na ústavní žalobu na prezidenta a není ani také zcela zřejmé, zda je k nim zákonný důvod. Častá frekvence těchto návrhů však již dostatečně ukazuje na dramatický rozměr problému, který prožívá Česká republika se svým prezidentem.

Přiměřenější než ústavní žaloba by ale bylo, kdyby na Pražský hrad přijela sanitka a zřízenci psychiatrické léčebny by odvezli hlavu státu ve svěrací kazajce na soudně přikázanou detenci. Prezident republiky by si odpočinul při pohledu přes zamřížované okno do klidné zahrady nějakého pěkného blázince a dal by si delší detox.

Co můžeme dělat, když je náš prezident již totálně nechutný?

Jednak je nutné trpělivě vysvětlovat nepřijatelnost takového chování té části národa, která mívá sklon Miloše Zemana za jeho „lidové“ chování obdivovat. Není přitom rozumné těmito lidmi pohrdat. Spíše bychom se měli snažit pochopit, co jim v minulosti chybělo, když se nyní k Zemanovi upínají. A musíme si uvědomit, že je těchto lidí opravdu hodně.

Jistě je také nutné se dívat po jiném prezidentském kandidátovi, ale rozhodně po takovém, který má aspoň trochu šanci si vytvořit ve veřejnosti širší voličské zázemí spojením nejrůznějších skupin. Z prosté aritmetiky plyne, že jedno velkoměsto si svého kandidáta v České republice neprosadí.

Pak je tu ještě jeden nutný postoj, o němž se bohužel tolik nehovoří. Ale je přitom ten nejdůležitější:

Český stát nemá prezidentský systém. Jsme parlamentní republikou v níž má ústavní zodpovědnost za vedení kormidla vláda vzešlá z voleb do poslanecké sněmovny. Hlavními volbami v České republice nejsou volby prezidentské, nýbrž ty parlamentní. A Česká republika potřebuje zase znovu demokratickou a liberální vládu, jejíž představitelé nebudou podepisovat servilní supliky posílané do Číny. A v níž nebude sedět tatarský chán, který si myslí, že může zároveň vydávat noviny a zároveň řídit stát. Člověk, který si sám sobě prodává biopaliva, přičemž na jedné straně stolu sedí jako velkopodnikatel a na druhé jako zástupce státu.

Obludnost současné situace zdaleka nekončí u otřesného prezidenta. Normální demokratická vláda by si poradila s absurdním tvorem v prezidentské funkci. Naše současná vláda si s ním ale poradit nemůže. Protože má k  jeho mentalitě v mnoha ohledech až příliš blízko. A premiér je srab.