Demokracie v České republice na tom není dobře. Lze dokonce říci, že Česká republika stojí na rozcestí. Na jednu stranu se může vydat cestou pokračující manipulace veřejností a omezování svobodného šíření informací. Tuto cestu zde představuje Andrej Babiš.

Bylo by mnohem lepší, kdyby se nám podařilo tuto tendenci zabrzdit, zastavit a kdybychom naopak putovali dále po cestě nastoupené v listopadu 1989. Hodnoty Listopadu přitom nejsou hodnotami, které vyznává hnutí ANO. To je třeba si naplno uvědomit. Způsob, jak se v této politické formaci rozhoduje, by nás neměl nechat na pochybách. Babiš se nerad dělí o moc a nesnáší oponenty a kritiku. To je klíč k pochopení jeho osoby a jeho role na současné politické scéně.

Právě proto je třeba hledat cesty, jak ho v mocenském rozpínání zastavit. Tou cestou je veřejné mínění, jež je zatím ze značné části na jeho straně, ale tak tomu nebude vždy. Tou cestou budou volby a doufejme i rozumná taktika politických stran, které se s ním přestanou v rozporu s vlastními zájmy i pudem sebezáchovy bratříčkovat.

Andrej Babiš v naší zemi prakticky zničil kulturu novin. Noviny dříve představovaly hlavní platformu, na níž probíhala kritická diskuze o výkonu moci. Noviny – a s nimi celá svobodná žurnalistika – představovaly základní nástroj veřejné kontroly. Televize a ostatní média se ve své agendě o obsah novin opíraly. Tento klíčový prvek svobodné společnosti vzal převzetím Mladé fronty DNES a Lidových novin za své. Přitom právě tyto dva deníky v české společnosti dlouho reprezentovaly polistopadový vývoj, tedy reformní étos země, která se zbavuje následků komunistické diktatury.

Vykastrování obsahu těchto klíčových novin a manipulativní charakter jejich současného obsahu má důsledky pro všechna ostatní média. Političtí a vedoucí novináři se navíc v drtivé většině projevili a projevují jako zbabělci, kteří jsou ochotní rezignovat na poslání svého řemesla výměnou za jisté zaměstnání. To se bohužel týká i části novinářů ve veřejnoprávních médiích, kteří se rovněž zalekli Babišovy moci a vědomě či nevědomě cenzurují či změkčují zprávy, jež by mohly současnému mocenskému hegemonovi ublížit.

Andrej Babiš vytváří s využitím svých novin falešné kauzy a neštítí se je zneužívat k rafinovaným útokům na své odpůrce a kritiky. Svoji bezprecedentní moc Babiš používá k faktickému omezování svobodné soutěže politických sil, k marginalizaci demokratické opozice i k podkopávání pozice koaliční sociální demokracie. Děje se to pomocí mediální moci, pomocí ohromných finančních prostředků vložených do politického marketingu a šířením účelových lží.

Ke svému útoku na demokratické uspořádání v zemi Babiš s oblibou zneužívá občanské aktivisty z protikorupčních iniciativ, jako jsou třeba Rekonstrukce státu, Nadační fond proti korupci, Transparency International a další. Zneužívá touhy občanů po férové politice a jejich frustrace z velkého množství mediálních kauz, jež měly odhalovat korupci. Účelovým vytvářením dojmu, že všichni politici kradou, Babiš poškozuje demokratickou politiku jako takovou a místo ní nabízí jedinovládu svého nedemokraticky fungujícího hnutí.

Jestli se demokratické síly nevzpamatují, tak Andrej Babiš nadobro změní politický systém v České republice. Tomu je podle mého názoru třeba zabránit. Proto přemýšlejme, co se dá dělat. Sám pro sebe jsem si předsevzal tento postup, který navrhuji i ostatním, kteří se mnou sdílejí starost o českou demokracii a svobodu slova.

1. Především bychom měli nadále šířit informace o rozsahu Babišovy moci a o zneužívání jeho médií i jeho veřejné funkce k útokům na jeho politické i ekonomické konkurenty.
2. Ačkoli to není vůbec nic příjemného, považuji za nezbytné konfrontovat vedoucí a politické novináře Babišových médií se skutečností, že zrazují základní hodnoty svobodné žurnalistiky, a tím i samotný smysl svého řemesla. Domnívám se, že je nutné vystupovat také proti rozšířené snaze zlehčovat a podceňovat jak fenomén Andreje Babiše, tak i míru selhání novinářské obce.
3. Oproti módnímu odsuzování politických stran a politiků, kteří prý „nemakaj a kradou“, se domnívám, že je naopak nutné podporovat tradiční politické strany. V těchto stranách pracuje množství důvěryhodných a demokraticky smýšlejících lidí, jejichž aktivita je pro budoucí svobodný vývoj naší země nesmírně důležitá.
4. Dále se domnívám, že je třeba burcovat občanské vědomí lidí a je třeba apelovat na jejich sebevědomí a odvahu, které jim nedovolí podlehnout manipulaci a skrytému zavádění vůdcovského principu.
5. A nakonec si myslím, že na každý případ manipulace, zneužívání moci a potlačování svobody je nutné reagovat otevřeným projevem nesouhlasu a občanského odporu.

Česká demokracie je ohrožená zejména tím, že si mnoho lidí její křehkost a zranitelnost dostatečně neuvědomuje. Spolu s ní je však ohroženo i svobodné ekonomické prostředí. Upřednostňováním silných hráčů oproti slabším je ohrožena svobodná iniciativa tisíců drobných živnostníků. Upřednostňováním a dotováním nejsilnějšího zemědělského podniku v zemi, který patří ministru financí, je ohroženo tisíce drobných soukromých zemědělců. Upřednostňováním nejsilnějšího výrobce bionafty, kterým je ministr financí, jsou ohroženi ostatní výrobci. Přímo před našima očima vznikl postupně ohromný politický, ekonomický i mediální moloch, který vykazuje tendenci k monopolu a ovládnutí celého prostředí.

Andreje Babiše zcela jistě jednou zastavíme. Morální převaha těch, kteří se neúčastní Babišova mocenského cirkusu, je naprosto drtivá. Nyní nás zřejmě ale čeká ještě několik měsíců Babišova dalšího mocenského rozpínání a snahy marginalizovat všechny konkurenty a potlačovat veškerou kritiku. A také snaha dělat z každého kritika mocenských poměrů psychopata, lumpa a parchanta, což jsem zažil na vlastní osobě a málem jsem se tím nechal znechutit.

Zároveň s tím ale bude nepochybně probíhat i koroze Babišova mocenského systému. Vůdce bude dělat chyby. Před veřejností se postupně bude projevovat jeho nekompetence a prolhanost. Na limity svých možností však především narazí jeho personální politika, při níž lehkomyslně angažoval do vysokých veřejných funkcí osoby, které na svoji práci mentálně nestačí a nemohou zakrýt svůj kulturní deficit, jako třeba současná pražská primátorka.

Postup Andreje Babiše jednou zastavíme. Doufejme ale, že po něm nepřijdou další populisté a další autoritáři. Proto se domnívám, že je nutné podporovat demokratickou politiku. Jistě, mnoho lidí má dojem, že takovou politiku zde nikdo nedělá. To jednak není zcela spravedlivé vůči stávajícím stranám a zároveň si můžeme být jisti, že nastupující generace aktivních mladých lidí bude mít dostatek sebevědomí a věřme i dostatek rozumu, aby demokratické pluralitní politice dodala nový impulz. Věřím tomu, a to mi pomáhá si zachovat životní optimismus. Věřím prostě, že toto období jakési skryté normalizace, kdy část kritických publicistů byla zatlačena do undergroundu, překonáme.

Byl bych moc rád, kdyby tomu mohlo přispět i naše Svobodné fórum.