Po celou závěrečnou část roku 2016 je hnutí ANO Andreje Babiše zjevně ještě silnější, než bylo v předchozích měsících.

Jakkoli nelze brát jednotlivé průzkumy veřejného mínění vždy jako bernou minci, tak nyní existuje mezi výzkumnými agenturami jasná shoda v celkovém trendu. Podívejme se proto detailně na poslední várku publikovaných průzkumů.

Tradičně nejvíce hlasů přisuzuje hnutí ANO agentura TNS/AISA protežovaná Českou televizí. V listopadu zde má ANO 34 procent a ČSSD pouhých 15 procent.

Další významnou agenturou je STEM. V říjnu zde hnutí ANO zaznamenalo výsledek necelých 30 procent. ČSSD se ocitla dokonce pod patnácti procenty.

Agentura MEDIAN bývá, co se týče výsledku hnutí ANO, poněkud zdrženlivější. Jakoby neměla za úkol sugerovat veřejnosti vítězné tažení Andreje Babiše. I tak zde má ale v listopadu a v prosinci hnutí ANO výsledek 27 procent. ČSSD zde získala od respondentů 18 procent.

A nakonec uveďme ještě agenturu SANEP. I zde má hnutí ANO 29,9 procent a ČSSD 16,4.

Co si z tohoto přehledu můžeme odnést za informaci o české politické situaci, je každému celkem jasné. Hnutí ANO vstupuje do volebního roku 2017 jako favorit voleb. Atmosféra v Česku vypadá tak, jako by již bylo po parlamentních volbách a Andrej Babiš už byl jasným premiérem. Jako by tu šlo už jen o to, která ze stran se tentokrát ujme nečestné – ale zato dobře honorované – role koaličního partnera.

Možností je hned několik. Tradičně se pro tuto nepěknou roli hodí lidovci, kteří mají ve svých řadách hned několik Babišových koní a navíc je zřejmě posílí nepříliš zásadové a ideově zcela netransparentní hnutí Starostů a nezávislých.

[ctete]88685[/ctete]

Je třeba říci, že novináři v České republice obvykle nepracují s průzkumy veřejného mínění příliš profesionálně. Kupříkladu Václav Moravec v České televizi prezentuje průzkumy agentury TNS/AISA jako prostý fakt a nikoli jako pouhý průzkum. Na pravděpodobnou situaci můžeme totiž usuzovat vždy až ze srovnávání několika průzkumů. A jak ukazují časté a značné rozdíly mezi volebními výsledky a předchozími průzkumy, tak smysl průzkumů nemá být jiný než orientační. Některé průzkumy navíc nemají za cíl ani tak zjišťovat, co si lidé myslí, jako spíše jim sugerovat, co si mají myslet.

Nyní je ale celkem zřetelné, že Andrej Babiš dominuje české politické scéně ještě více, než tomu bylo před senátními a krajskými volbami, a to paradoxně navzdory tomu, že volební výsledek hnutí ANO nebyl nijak omračující. Proč tomu tak je?

Pokusme se důvody rozdělit jednak na vnější, jež hovoří o kontextu celé situace, a pak na příčiny vnitřní, neboli na konkurenční výhody Babišova hnutí a jeho osobnostnímu nastavení.

Vnější příčiny jsou zhruba tyto:

1. Ve společnosti přetrvává jakási pachuť z demokracie. Léta střídání vlád pravice a levice se vyznačovala krajně nenávistnými boji politických stran s nejasnými výsledky a nikdy nekončícím řetězcem mediálních skandálů. Veřejnost získala dojem chaosu, neefektivního státu a morální špíny. Tento dojem vůbec nesouvisí s faktickým stavem věcí. Byl to obraz kolektivní hysterie, které Andrej Babiš stejně jako předtím Miloš Zeman šikovně využil. Období první republiky bylo mimochodem také současníky považováno za stranický hambinec, který provází neustálé krize. A teprve z odstupu desetiletí pokukujeme s nostalgií po jejím prostředí svobody a všeobecného vzestupu.
2. Současná ekonomická prosperita, která v přirozeném cyklu logicky nastoupila po letech krize, hraje do karet tomu, kdo stojí v čele ministerstva financí. A to jakkoli je v tomto úspěchu „nevinně“, neboť vlastní příčinou růstu české ekonomiky je především šlapající ekonomika německá a její poptávka po našich výrobcích.
3. Demokratické politické strany nejsou schopné společného a koordinovaného postupu proti predátorovi moci, který je svoji mediální převahou postupně likviduje. V konfrontaci se silným soupeřem si navíc nevěří a podléhají rezignaci, apatii, defétismu a koketují s možnostmi kompromisů a kolaborace. Kompromisy a kolaborace rozleptaly zejména morálku a disciplínu sociálních demokratů.
4. Celkový vzestup nesystémového hnutí umožňuje také nová situace v českých médiích, z nichž vymizel idealismus někdejších reformních a liberálních let České republiky. Nastupující novinářské generace již postrádají formativní zkušenost svobodných devadesátých let a jejich étos budování prozápadního státu. Práce pro oligarchu ruského typu jim z hlediska základních hodnot a poslání jejich povolání nepřijde problematická. Potlačování slabých a servilita k silnému, to je hlavní rys mentality mainstreamových médií. Je tedy přesně obrácená oproti klasickému ideálu svobodné žurnalistiky.
5. Turbulentní atmosféra migrační krize a znejistění obyvatelstva žene voliče k subjektu, který dává najevo sílu a vládu pevné ruky.

Hnutí ANO má ale také základní konkurenční výhody. Jsou to na prvním místě takřka neomezené zdroje finančních prostředků a ohromná mediální síla, o nichž se ostatním politickým stranám ani nezdá. Ale zároveň je to i zřetelná vnitřní energie Babišova týmu a profesionální marketing. Andrej Babiš zaměstnává velmi početný tým mladých marketingových pracovníků, které žene dopředu sdílená touha po úspěchu a radost z vysokých platů, o nichž se jim často nesnilo. Dílem jde o cyniky, kteří dříve pracovali pro ODS či jiné strany, a dílem jde o naivní děti bez základních informací o hodnotách a pravidlech liberální politiky.

[ctete]90460[/ctete]

Naprosto klíčovou roli ovšem v úspěchu hnutí ANO sehrává osobnostní nastavení Andreje Babiše. Jeho osobní síla tkví v těchto rysech:

1. Naprostá mocenská motivace, neboli touha mít moc a z toho plynoucí sebevědomí a tvrdá práce.
2. Naprostá absence zábran založená na deficitu informací o tom, co se smí a nesmí. Pravidla chápe jen jako triky, kterými mu chce někdo zabránit v zaslouženém mocenském vzestupu. Jednu z jeho konkurenčních výhod tvoří kulturní pozadí komunistické a kariéristicky orientované rodiny.
3. Bezprostřední emoce, schopnost hrát roli mučedníka stejně jako sebevědomého vítěze. S drtivou většinou voličů komunikuje skrze dobře promyšlené a přitom upřímně působící emoce. Je to vlastně herecké nadání, které mu pomáhá v socializaci a v získávání lidí, u nichž se neustále snaží uspokojit za protislužby jejich potřeby.
4. Schopnost racionálního posuzování situace z hlediska možností osobního prospěchu a s tím spojená schopnost přijímat rady, učit se a pracovat na sobě.
5. Ideová flexibilita a absence zásadní vazby na jakékoli vážně míněné hodnoty či světonázor. Tedy ideální nastavení pro dobu, které do značné míry vládne marketing.

Když to podtrhneme a sečteme, Andrej Babiš má opravdu našlápnuto k tomu, že se u nás stane předsedou vlády. To ale vůbec neznamená, že je správné mu vyklidit pole a jít mu z cesty.

Naopak.

Je otázkou cti a naší investice do budoucnosti, abychom mu stanovili hranice a limity, za něž se nedostane. Je to důležité pro svobodu české společnosti. Navíc mnohé jeho vlastnosti, zejména ignorování pravidel a absence názorů a hodnot, jsou jeho hlavní slabinou a jednou ho pohřbí. Jen ještě nevíme, kdy to bude.