Řádění fašistických bojůvek, žhářské útoky, dramatické a nenávistné projevy proti imigrantům, kteří zde nejsou. Tak vypadá letošní zima v Praze.
Prestižní německý liberální časopis Die Zeit nazval současnou situaci v české společnosti „Pražská zima.“ Týdeník uvádí, že po „Pražském jaru“ a „Pražském podzimu“ prožívají Češi zcela nový a svým způsobem obrácený fenomén „Pražská zima“. Je to velmi mrazivé označení. Bohužel sedí přesně.
Zatímco během Pražského jara 1968 i Pražského podzimu 1989 se česká společnost snažila zbavit ruského vlivu, osvobodit se a nastoupit samostatnou cestu k civilizovanějším poměrům, tak během současné Pražské zimy naopak Češi stále hlouběji upadají do barbarské necivilizovanosti, která je podle německého týdeníku zcela očividně inspirovaná ruskou propagandou, která se mohutně šíří českou společností.
Die Zeit má zcela jistě pravdu. Mráz tady opět přichází z Kremlu. A jeho dosud nejúčinnější zbraní je hysterie kolem imigrační krize. „Obrana českého národa“ a „české kultury“ se tu děje v nápadném souznění se všemi proruskými kolaboranty v čele s prezidentem republiky. Hesla bojovníků proti islámu (který zde také rovněž prakticky není) se stále intenzivněji stáčí k odporu vůči Evropské unii a symbolem zla je pro ně německá kancléřka Merkelová.
Tak to je jedna tvář „Pražské zimy“. Proces radikalizace a fašizace části české společnosti je na viditelném postupu a řídící důstojníci v Moskvě mohou být skutečně spokojeni.
[ctete]46073[/ctete]
Je tu ale ještě druhá, nebezpečnější a zákeřnější tvář Pražské zimy. Je to neustále narůstající bujení oligarchické moci, kterou reprezentuje Andrej Babiš. Zatímco odspodu, z temných hlubin živočišných pudů se českou společností rozlézá všeobecná nenávist k vnějšímu světu, xenofobie a antievropanství, tak ze shora Babiš pomalu ale jistě utahuje šrouby. Kontrola bankovních účtů, monstrózní a centralizovaná kontrola živnostníků v jeho programu není náhodou hned vedle tažení proti tradičním politickým stranám a proti parlamentní demokracii. Jeho snaha potlačit každou kritiku, snaha zadusit svobodná média a zastrašovat všechny své kritiky i konkurenty agresivními pomluvami a denunciací tvoří dohromady jeden logický celek. K tomu je třeba přičíst dojemné souznění mezi Agrofertem a částí represivního státního aparátu, který reprezentuje Robert Šlachta a skupina ambiciózních státních zástupců. Manipulativní kampaně Babišových novin jsou pak tím nejviditelnějším obrazem této druhé tváře Pražské zimy, která trvá už déle než dva roky.
Mezi spodním a horním proudem této antidemokratické laviny existuje jasná souvislost. Jakási spontánní či řízená souhra. Určitě ale mentální harmonie.
Xenofobie, uzavřenost a odpor k západní kultuře, to jsou hlavní rysy spodního proudu ruského nacionalismu, na němž stojí Putinův režim. Český nacionalismus má stejné rysy, byť nemůže mít imperiální náboj. Je to nacionalismus podřízený velkému slovanství.
Umlčování kritiků, znesvobodňování médií a oligarchické řízení společnosti, to je horní proud Putinovy moci nad Ruskem. To přesně tady organizuje Andrej Babiš. Nemá na to, to zatím udělat tak hezky důkladně, ale práce se mu daří.
Pražská zima má dvě tváře a dva mrazivé proudy, které se možná potkávají jen náhodou. Možná.
Oba mrazivé proudy mají odlišný jazyk a odlišný styl. Spodní proud je emocionální a nese se českou krajinou jako chorál Ktož sú boží bojovníci. Svrchní proud je technokratický, pragmatický a je poháněn touhou řídit celý stát jako firmu. Oba proudy jsou svým stylem odlišné, ale vůči sobě navzájem komplementární. Zapadají do sebe jako puzzle. Jako by je v Kremlu jen řídila jiná kancelář.
Pražská zima má dvě tváře. Jednou je Zeman a druhou je Babiš. Společně a ruku v ruce zasahují, ovlivňují a ovládají ohromnou část české společnosti.
Nemoc, která nás potkala má jasnou diagnózu: Česká společnost se postupně rusifikuje. Přibližuje se svojí strukturou myšlení a řízení postupně modelu, který za svůj přijala Svatá Rus po té, co se zhroutila fanatická ideologie komunismu a její zbytnělá byrokracie carského střihu hledala a našla nový způsob života. V naší aplikaci ruského modelu má Zeman na starosti myšlení a Babiš řízení české společnosti. Oba se potřebují a společně dokážou víc.
Aby se dala nemoc léčit, musí se popsat. Diagnóza je vážná, ale její přesné pojmenování je nezbytným předpokladem účinné léčby. Kdo nevnímá, či nechce vnímat, že Pražská zima má dvě tváře, ten nemůže účinně přispět k léčbě naší nemoci. Nástup autoritativního režimu má po ruském vzoru vedení války u nás hybridní povahu. Po formální stránce jsou média svobodná, po formální stránce máme svobodné volby, po formální stránce budou všechny nástroje kontroly společnosti zavedeny po demokratickém hlasování. Ve své pravé podstatě se tu však jedná o postupnou demontáž demokracie.
Existuje jen jedna jediná cesta, jak přežít Pražskou zimu a jak pracovat na tom, aby tu zase někdy bylo léto. Je to spojení všech sil, které jsou věrné parlamentní demokracii. Je jen otázkou času, kdy na to přijdou i ty strany demokratického spektra, které sedí s naším hybridním diktátorem ve vládě a stále ještě hlasují pro jeho zákony.
Jde jen o to, aby už nebylo pozdě.
[ctete]46057[/ctete]