Všiml jsem si, že film Víta Klusáka o Andreji Babišovi nesklízí dobré recenze. Je to škoda. Divácký úspěch při projekcích filmu je totiž zcela zřetelný. A souvisí s tím, že ve filmu je vyslovena andersenovská pravda, dosud veřejně téměř ututlaná, že král je nahý.

V případě Mirky Spáčilové v MF DNES jsou důvody pro slabé hodnocení filmu srozumitelné. Pamatuji si Mirku jako velice loajální redaktorku, která chce mít svůj klid. Jistě si tuto svoji vlastnost udržela i za nových vlastnických poměrů. Záhadou jsou mi ale ostře kritické recenze ve svobodnějších médiích. Respekt kupříkladu píše, že Klusákův film je vlastně nepřijatelný a na přístupu autora, který nechal Babiše, aby se v rámci filmu vyjádřil k tomu, co o něm bylo natočeno, je cosi „vyčůraného“. Deník Referenfum zase filmu vytýká, že nešel k podstatě.

Nehodlám se stavět do role odborného filmového kritika. Jsem normální divák, do jehož života celkem výrazně a negativně zasáhl fenomén Andreje Babiše. Především tím, že svým brutálním vpádem do médií a do politiky zcela popřel všechny hodnoty a pravidla liberální společnosti, které jsem od listopadu 1989 ctil a s nimiž jsem spojoval svůj život i svoji práci.

Z tohoto úhlu pohledu považuji AB Matrix za film dobrý a průlomový. Nikdo tu totiž nic podobného o Babišovi dosud nenatočil, třebaže se to jako filmová látka vysloveně nabízí.

Jsem na rozpacích, když slyším všechny ty ctěné příslušníky naší inteligence opakovat, že se z filmu nedozvěděli nic nového. Jestliže tomu tak je, pak nechápu, proč se někdy proti fenoménu Babiš neozvali. Nechápu, proč jsem zde před dvěma lety (v roce 2013) stál s kritikou kumulace moci Andreje Babiše téměř zcela sám. Přitom realita Babišova chování, jak ji dnes můžeme sledovat, předčila všechno, na co jsem tehdy v Reflexu upozorňoval a kvůli čemu jsem byl také z místa šéfredaktora Reflexu nakonec vyštván.

Film Víta Klusáka ukazuje velmi dobře zcela podstatný rys Andreje Babiše. Jedná se o neuvěřitelnou schopnost měnit tvář podle potřeby a situace. Chvilku vidíme hodného člověka, který slibuje náhodné kolemjdoucí, že jí pomůže při léčbě rakoviny. Hned nato ale vidíme predátora, který neurvalým způsobem dehonestuje své oponenty.

Ve filmu je mnoho situací, kdy Andrej Babiš působí sympaticky. Třeba když žertuje se západními velvyslanci nebo s obyčejnými lidmi na ulici. Když se baví na vesnické slavnosti či se svými zaměstnanci, které prý doslova miluje. Je vidět, že má zcela nesporně schopnosti příjemného společníka.

Jistěže má Andrej Babiš jakési kouzlo a charisma. Jsou i chvíle, kdy působí skoro dojemně. Třeba když bloudí podchodem jakéhosi maloměstského nádraží a rozdává koblihy. Jenže ten samý Andrej Babiš je schopen bez jakékoli sebereflexe či uzardění likvidovat své soupeře, ovládnout média, manipulovat veřejnost, lhát a chovat se jako nehorázné monstrum.

Z filmu Babiš vychází jako geniální buran, člověk několika tváří, člověk všehoschopný a nekontrolovatelný, a to už proto, že nekontroluje ani sám sebe. Nezná žádná omezení. Je to také člověk, který nemá ani potuchy o morální integritě, o demokratickém stylu politiky. Má vlastně v hlavě jen jednu jedinou věc, a tou je rozšiřování vlastní moci.

Není také pravda, že Babiš je muž bez vlastností, jak píše Respekt. Babišovou určující vlastností je nekonečná drzost bez sebemenšího vnitřního korektivu. Proto se třeba může nestydatě vytahovat, jak vybudoval Čapí hnízdo, a přitom už je obecně známo, že evropské dotace na tento projekt získal právě díky tomu, že svůj podíl na jeho vybudování zatajil před státními úřady. Nikomu jinému na politické scéně by taková věc neprošla. Protože tu zatím nikdo neměl takovou drzost.

Klusák odvedl kus dobré práce a scéna, kdy Babiše konfrontuje s tím, jaký obraz si sám vytvořil, činí tento film velmi zajímavým. Je to scéna, která má značnou výpovědní hodnotu. Ukazuje, že Babiš nerespektuje žádné partnery, kteří se k němu chovají na principu rovnosti. Jeho ideálem novináře je slečna z TV NOVA, která mu zcela nedůstojně podlézá a doporučuje mu, aby si koupil ještě deník Blesk, aby na něj nikdo nemohl. Film totiž dobře odkrývá nekonečnou stupiditu a nedůstojnost lidí, kteří Babišovi zcela účelově podkuřují. A je zřetelné, jak se mu to ohromně líbí.

Film AB Matrix je průlomový proto, že tuto práci tady ještě nikdo neudělal. Vít Klusák se zachoval statečně. Pro mě jako diváka má navíc film i originální provedení, které mi umožnilo promyslet fenomén Andreje Babiše z nové perspektivy: totiž z perspektivy jeho tragikomického lidského rozměru. Brutálního, neurvalého a prolhaného Babiše už znám skrz naskrz. Postava tragikomického Babiše, tedy člověka, který jednou odejde a zbyde po něm jen neuvěřitelně absurdní příběh, vzbuzuje pocity lítosti. A tento rozměr mi ukázal film AB Matrix.

Doporučuji.