Řeknu rovnou, že dopisy lidem, kteří dnes zrazují liberální společnost, principy právního státu a různou formou přisluhují Andreji Babišovi, nejsou mým favoritním žánrem. Nedá se ale nic dělat.

Skutečným problémem dnešní doby totiž nejsou otevření a jednoznační kolaboranti typu Jaroslava Plesla nebo Ištvána Léka. Tito Babišovi šéfredaktoři prostě dělají svojí špinavou práci pro oligarchu zcela otevřeně. Slouží mu přímočaře, vedou jeho redakce tak, jak to on potřebuje, organizují zlé a vylhané kampaně proti jeho politickým odpůrcům i podnikatelským konkurentům a berou za to skvělý plat. Byli na svá místa přijati nikoli na základě výsledků a odbornosti, nýbrž – stejně jako šéfredaktoři v době normalizace – na základě kádrového profilu a své připravenosti sloužit špatné věci.

Tím opravdu zásadním problémem naší doby jsou ale lidé, kteří požívají relativní vážnosti, protože mají za sebou řadu úspěchů a dobrých výkonů a přitom slouží oligarchickému režimu Andreje Babiše, neboli jeho „Novým pořádkům“, nepřiznaně, čímž matou veřejnost. Co třeba dělá na stránkách hnutí ANO mezi podporovateli Havlův dvorní architekt Zdeněk Lukeš, to je opravdu záhada. Proč stojí před Agrofertem olympijský autobus výtvarníka Davida Černého, to už je pochopitelnější. Cena byla zveřejněna. Byla to nepochybně dobrá investice do opinion makera schwarzenberské smetánky. Výsledkem těchto nenáhodných přátelství je to, že intelektuálská pražská scéna chrání Babišovy Nové pořádky minimálně tím ohlušujícím hrobovým tichem, jehož jsme svědky už tři roky.

Hlavní babišovskou silou na aktuální printové scéně nejsou Lidové noviny a Mladá fronta Dnes, nýbrž týdeník Respekt, který se rád tváří, že nastoluje standardy seriozní žurnalistiky a podařilo se mu tím zmást mnoho nevinných mladých lidí. Podobnou probabišovskou roli jinak hraje ještě Blesk, ale volí formálně trochu odlišný styl.

Role, kterou hraje Respekt v kauze reorganizace policie je kouzelně babišovská, ovšem na oko jde o boj za „dobrou věc“. Za tu „dobrou věc“ Respekt bojuje tak dokonale, že si už vysloužil pochvalu šéfredaktora Lidových novin Ištvána Léka.

Následující vzkaz jsem na Facebooku adresoval novináři Respektu Jaroslavu Spurnému, který byl kdysi jeden z prvních, kdo důkladně popsal zdroj bohatství Andreje Babiše a jeho nepěkný styl podnikání. Dnes bohužel tento novinář bojuje v barvách babišovské ideologie tak dokonale, že by to sám oligarcha už lépe nevymyslel. Jedná se o reakci na Spurného článek „Poslední road show policejního prezidenta Tuhého“. Ať si udělá každý názor sám:

„Milý Jardo Spurný, jak to – sakra – víš, že policie pod generálem Tuhým brání politiky před občany? Co to je vůbec za idiotskou konstrukci, která má navodit dojem, že Robert Šlachta byl skvělý polda, který se „nebál politiků“ a že všichni politici jsou na základě třídního vidění světa a priori něčím vinni. Jakoby Robert Šlachta vůbec neudělal ze svého útvaru expozituru Agrofertu, která tu mohla beztrestně a bez schopnosti dokazovat u soudu fakta brutálně zasahovat do politické soutěže.

Policajta se v demokratické zemi nemají bát politici, nýbrž pachatelé trestné činnosti. A to fakt není totéž. Politici se policajtů bojí jen v diktatuře, kterou řídí Nadpolitici.

Jak můžeš takhle nedůstojně sloužit estébáckému oligarchovi? Proč už nepíšeš o jeho megaprasárnách? Dobře o nich víš a mlčíš. Kdysi jsi je přeci všechny popisoval. Když to ještě nemělo relevanci, jakou by to mělo dnes. Dobře víš, že moc Andreje Babiše je stokrát větší, než moc kteréhokoli pytlíka z ČSSD. A přitom šíříš ten amorální kýč, který je hlavním bodem Babišovy volební kampaně. Že se nestydíš.“