Je zarážející, že zkušený politolog a nepochybně rozumný demokrat Jiří Pehe bojuje právě nyní, v éře zřetelné koroze polistopadové demokracie díky oligarchickému stylu vládnutí, stále ještě s tou zrádnou pravicí, která nám tu všechno tak zkazila. Nedá se ale nic dělat, je třeba s Jiřím Pehem polemizovat a pokusit se vyjasnit, kde aktuálně v naší společnosti probíhá klíčový zápas. Jsem zcela přesvědčený o tom, že tento zápas již dávno neprobíhá mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi svobodnou společností na jedné straně a gigantickou mocenskou manipulací na straně druhé.
Součástí tohoto závažného problému je ovšem právě to, že část politiků a publicistů, zvláště těch, kteří mají jaksi blíž k současné moci, trvá na tom, že se tu vlastně nic nestalo a pořád fungujeme na starém hřišti.
Jiří Pehe publikoval v sobotním Právu zásadní kritiku Kalouskova a Fialova postupu v článku „Pokrytecký boj pravice s e-tržbami“. Píše zde:
„Vládnutí české pravice skončilo v roce 2013 krachem i proto, že vládní strany naprosto ignorovaly veřejné mínění v otázkách, v nichž mu měly naslouchat. Zaváděly ekonomicky i sociálně kontraproduktivní škrty, převálcovaly mínění veřejnosti i opozice ve věcech církevních restitucí a prosadily nefunkční penzijní reformu. Dalo by se předpokládat, že politicky krach pravicové strany něčemu naučil, jenže jsou zřejmě nepoučitelné. Příkladem je i současný boj občanských demokratů a TOP 09 se zavedením elektronické evidence tržeb. Nejenže si pravice opět vybrala zákon, který, jak ukazují průzkumy, má podporu velké většiny veřejnosti, ale navíc i v tomto případě opět používá falešné argumenty. Dozvídáme se tak kupříkladu, že e-tržby budou obrovským zásahem do soukromí, který dá podnikateli Babišovi v roli ministra financí naprostý přehled o tom, jak a za co vydělávají jeho podnikatelští konkurenti.“
A o živnostnících, na něž dopadne povinnost e-tržeb, pak Jiří Pehe píše:
„Jak to s tím pravdivým hlášením výše zisků je, o tom má značná část veřejnosti po právu skeptické mínění. Příběhů podnikatelů a živnostníků, kteří každoročně hlásí ztráty, aby pak odjeli s celou rodinou na drahou dovolenou nebo se proháněli v drahých bourácích, je u nás větší množství než malé. Pravice tak dojme rozklady o tom, jak pořízení e-pokladen finančně zatíží, nebo prý dokonce zruinuje podnikatele, tak nanejvýš právě jen část podnikatelů. Zbytek společnosti e-tržby schvaluje. A to ne především proto, že údajně přinesou miliardy na vybraných daních navíc, ale protože jsou krokem k nastolení spravedlnosti a rovného přístupu k placení daní.“ Potud Jiří Pehe.
Panu Pehemu je třeba říci, že tady neproběhl jen krach vlády pravicových stran, nýbrž změna politického systému, do něhož se vkradly nové podnikatelsko-politické projekty a populistická hnutí, přičemž hegemonem současné politické scény je člověk, který neuznává principy dělby moci, neuznává princip nezávislých médií a postupně nastoluje nový mocenský monopol. Chápu, že to působí stále pro někoho přehnaně. Můžeme se dohadovat o tom, zda tato monopolizační mocenská tendence již funguje na 60 procent nebo na 80. Ale pevně věřím, že o samotné existenci této hrozby Jiří Pehe nepochybuje.
Jak to bylo s tím krachem pravice, to už dnes není tak podstatné. Podstatné je to, co se děje dnes. Nicméně na všechny jmenované body – přehnané úspory, nefunkční penzijní reforma a nesympatické církevní restituce – existuje i zcela opačný a přitom legitimní pohled. Úspory české ekonomice pomohly, penzijní reformu jsme potopili hned při spuštění a církevní restituce jsou otázkou zmírnění majetkových křivd komunistického režimu a u takového programu stojí za to jít na základě demokratického mandátu proti ostré kritice narudlé části veřejnosti, která je stále pod značným vlivem někdejší totalitní propagandy.
U těch veřejných nálad, které tu stále dokola měříme v průzkumech, je nutné se ovšem zastavit. Jestli veřejnost něco v průzkumech schvaluje či neschvaluje, to není v systému parlamentní demokracie totiž vůbec relevantní. Už proto, že se tu stále oháníme průzkumy, jež jsou produkty více či méně důvěryhodných a také více či méně obskurních soukromých firem. Tyto firmy jsou manipulovatelné a některé z nich i napomáhají další manipulaci. Především by mělo být konečně známé, které z nich někdy pracovaly či pracují pro Agrofert či hnutí ANO. Je to podstatným aspektem současné veřejné debaty. Slavná Churchillova věta „věřím jen těm průzkumům, které jsem zfalšoval“ by pro nás měla být výstrahou právě dnes, kdy významnou část mediálního prostoru zalehl krajně podezřelý hegemon politické moci.
Ale i kdyby ty agentury byly všechny čisté jak lilie, tak je zcela sporné, že bychom se měli ve svém aktuálním chování řídit průzkumy veřejného mínění. Jestli jsou ty průzkumy tak relevantní a máme se jimi řídit, tak by především měla ČSSD okamžitě předat moc celému ekonomicko-politicko-mediálnímu komplexu Andreje Babiše. Protože ve všech průzkumech hnutí ANO jasně vede. Také bychom měli ihned zavést trest smrti a bojím se, že i zakázat islám a zavřít hranice. Moc bych ve jménu silné demokracie parlamentního typu doporučoval, abychom se raději na některé věci veřejnosti neptali. A rozhodně ne na to, která skupina obyvatel dobře platí daně.
Je mi jasné, že Jiřímu Pehemu je ve shodě s jeho názorovým založením sympatičtější svět zaměstnanců, a brání je tudíž před těmi skupinami obyvatelstva, kteří jsou samostatnější, a jeví se tudíž opticky i silnější. Je nepochybně legitimní klást otázku, zda je systém výběru daní u živnostníků nastaven správně a spravedlivě. Ale je zcela nepřijatelné, aby akademicky erudovaný politolog používal populistické argumenty o drahých dovolených podnikatelů, kteří stát okrádají na daních. To je něco, co do slušné diskuse vůbec nepatří. To jsou argumenty, které patří do podřadné hospody.
Člověk, který živí sám sebe svým vlastním podnikáním a dává práci dalším lidem, je z hlediska celé společnosti principiálně pozitivním činitelem. Takový člověk si zaslouží, aby cítil podporu společnosti, a nikoli permanentní znevažování a paušální podsouvání nekalých praktik, pakliže nejsou prokázány na principu individuální viny.
A nakonec se vraťme k tomu hlavnímu. Rozumný člověk, který se do hloubky zabývá politickým děním a pociťuje spoluzodpovědnost za demokratický a svobodný osud české společnosti, by neměl ani na minutu podporovat jakýkoli nástroj, který zvyšuje moc tak silného hegemona, jakým je současný ministr financí. To je zcela principiální věc. Není žádný důvod, proč by nemohl i za stávajících pravidel a metod vybírat daně alespoň stejně dobře, jako jeho předchůdci. Je možné, že by v méně megalomanském provedení a s nižší dávkou sociálního inženýrství mohla při výběru daní napomoci elektronická evidence. Ale ta hlavní otázka zní přeci tak, zda takovou další evidenci tady má spravovat, vedle všech svých jiných koníčků, jako je sbírání kompromitujících materiálů a agresivní postup vůči jakékoli konkurenci, právě ministr financí, vydavatel a nejsilnější domácí podnikatel Andrej Babiš.
Pár osobních slov na závěr polemiky: Vždyť je to absurdní, že mu takhle pomáháte, pane Pehe. Při vší úctě, kterou k Vám chovám.
Pavel Šafr
