Asi před měsícem jsem si podobně, jako mnozí Češi, pustil video z facebookového profilu Tomia Okamury. Náš čelný obránce před islámem a imigranty stál v jakési panelákové místnosti a dramatickým hlasem deklamoval, že navštívil jedno z detenčních zařízení a odvážil se vstoupit „až úplně dovnitř přímo mezi ilegální imigranty“. Neskutečný hrdina, který pro nás riskoval vlastní bezpečí. Za zvláštní pozornost stojí věta hned z úvodu:

„Oddělovalo mne od nich na vzdálenost několik desítek centimetrů pouze několik policistů, za což velmi děkuji, jelikož jsem byl policisty předem upozorněn, že mi hrozí násilí, okradení či nákaza infekční chorobou (ANO, ČTETE DOBŘE!). A že v případě, že by se na mně vrhli, což prý může nastat, tak by mě neměli šanci proti přesile ubránit.“

Toto nehorázné a zvrácené divadlo má na Okamurově profilu nyní 36 tisíc lajků a neskutečných 100 tisíc sdílení. Ano, je to neskutečný šoumen, který dokáže uspokojit obrovskou lidovou poptávku po strachu, dokáže tento strach formulovat, prezentovat, vnutit lidem, kteří nemají žádnou zkušenost s imigranty kromě televizní obrazovky, a pak především dokáže zneužít tento strach k šíření nenávisti a k vlastnímu prospěchu. Je to učebnicový příklad fašistického populismu, který se šíří celou Evropou a který využívá přesně stejných metod, jaké používal Hitler, když na začátku třicátých let vsugeroval Němcům, že je ohrožují Židé.

Primitivní xenofobie se přitom u populistického vůdce nevylučuje s jeho schopností měnit podle potřeby intelektuální suterén s vyššími patry. O to je nebezpečnější. Na tomto videu je mimochodem pozoruhodné, že za Okamurou napravo visí na zdi obraz, který zřejmě patří do série velice cenných abstraktních děl citlivého českého malíře Václava Boštíka, a v rohu pokoje za Okamurou stojí jemná plastika, která jako by vypadla z díla proslulého sochaře Karla Malicha. Tato díla ostře kontrastují s naprostým hnojem, který se v mohutném proudu line z Okamurových úst a zaplavuje českou veřejnost.

Kdyby obraz uprchlické krize byl takový, jaký ukazuje Okamura, tak by se kupříkladu nyní Německo, kam již dorazily statisíce uprchlíků, nacházelo ve stavu zhroucení, uprchlíci by na ulicích zabíjeli nebohé Němce, znásilňovali německé ženy, jedli by děti a celou zemí by se šířily zákeřné infekční epidemie. Nic takového se samozřejmě neděje. Vedle ostrých kritiků mají v Německu uprchlíci i značné množství zastánců, tedy lidí, kteří se s nimi solidarizují a snaží se jim pomoct.

Ve skutečnosti není až tak zvláštní, že tu máme Okamuru. Každá evropská země má totiž nyní svého Tomia. V tom je ovšem právě ten hlavní problém imigrační krize. Zároveň má ale každá země také svoji nadšenou část veřejnosti, jež vítá uprchlíky s transparenty. Ta je u nás sice početně zanedbatelná, ale je tu také.

[ctete]28440[/ctete]

To, co je ve veřejném prostoru málo slyšet, to je realistický a umírněný názorový střed, který uprchlíky neadoruje a ani neodsuzuje.

Extremismus Tomia Okamury představuje ohromné riziko pro českou společnost, protože zde nefungují skutečně masové demokratické politické strany, které dokážou zdravější evropské společnosti bránit z jedné strany před fašismem a z druhé před komunismem. Česká společnost je mnohem bezbranější a ohroženější. Nikoli přívalem uprchlíků, ale nedostatkem imunity vůči politickým zločincům a manipulátorům.

Pravda o uprchlících je přirozeně zcela odlišná od toho, co Okamura hlásá.

Především je to složitý komplex všech možných jevů. Když chcete uprchlíky nenávidět, pustíte si video s imigranty, kteří hází kameny na auta, která vjíždějí do tunelu pod kanálem La Manche. Je to skutečně děsivé. Když chcete uprchlíky litovat, pustíte si naopak záběry, jak rodiny s dětmi leží v blátě u maďarsko-srbské hranice. Každý si může najít svého uprchlíka podle svých psychických potřeb a může k němu zaujmout přesně takové emoce, jaké mu právě vyhovují. Od strachu a nenávisti až po soucit a solidaritu. Cokoli chcete. A všechno sedí.

[ctete]28435[/ctete]

Uprchlickou krizi je třeba efektivně brzdit. Čistě početně a ekonomicky by Evropa další příval imigrantů zvládla. Ale v delší perspektivě ho nemůže zvládnout psychologicky. Soužití s odlišnými kulturami je vždycky náročné a nelze ho lidem nadiktovat na základě humanistických teorií či křesťanské lásky, třebaže se můžeme časem propracovat k větší míře tolerance. Nyní ale čelíme riziku nebezpečných krajností, které představuje části právě Tomio Okamura a s ním možný nástup moderní verze fašismu, která se bez problému dokáže převléct třeba do kabátu hnutí za přímou demokracii.

Proto je třeba imigrační vlnu brzdit a je třeba rozlišovat jednotlivé typy imigrantů. Protože eskalace strachu, nenávisti a chaosu jinak destabilizuje demokracii. Realistický a umírněný postoj je to, co potřebujeme. Extrémy nás vedou do pekel.

[ctete]28436[/ctete]

Nakonec trocha edukace Tomia Okamury:

Milý pane Okamuro, co s Vámi dělá toto video, kde makedonští policisté řežou do uprchlíků včetně žen a dětí? Jaké máte přitom, pocity? To je asi ten „ideální přístup“, k němuž vychováváte na Facebooku Čechy.

Nebo se pletu?

Video z francouzské televize Channel 4. Makedonští policisté řežou uprchlíky obušky. V davu jsou i ženy a děti: