Jestliže Lidové noviny napsaly v pátek, že se blíží útok na Českou televizi, tak je jasné, že se to opravdu stane. Lidové noviny jsou nyní deníkem, který je zdaleka nejblíže skutečnému centru nynější moci. Je to tím, že šéfredaktor Ištván Léko má na rozdíl od jiných zaměstnanců Agrofertu s Andrejem Babišem opravdu přátelský vztah. Panuje mezi nimi důvěra a Babiš o Lékovi nikdy nehovořil s pohrdáním, jako o jiných služebnících.
Jistě, je to velmi nedůstojné, že se právě Lidové noviny nacházejí v tomto stavu každodenní politické prostituce, které navíc na stránkách magazínu Pátek LN pravidelně ministruje a žehná páter Tomáš Halík. Na druhou stranu se alespoň z Lidových novin můžeme dozvědět, co se opravdu ve světě moci děje. Proto jsme si kdysi kupovali Rudé právo.
Česká televize je svým způsobem zakletá instituce. Když se někde rozděluje sedm miliard korun, tak není dost dobře možné, aby takové hospodaření bylo neprůstřelné. Jestliže ale budou nyní poslanci projednávat zprávu o hospodaření České televize, můžeme si být jisti, že jim nepůjde ani na vteřinu o její hospodaření, nýbrž jen o to, jak televize informuje. LN naznačují, že televize nevadí jen Zemanovi, ale také Babišovi. Hnutí ANO totiž pořád ještě nemá své vyslance v Radě ČT a ministr financí Andrej Babiš kudy chodí, tudy trousí, že se v televizi strašně krade. To je v naší protikorupční revoluci tak jasný signál, jako výstřel z Aurory.
Veřejnoprávní televize plní velmi významnou roli při informování o rusko-ukrajinském konfliktu. Snaží se o věcnost a rozhodně z ní nečiší nějaká ideologická předpojatost, kterou ji zdejší ruští agenti stále předhazují. Jestliže mají stoupenci Vladimíra Putina pocit, že je ČT neobjektivní, tak je to v pořádku. Protože jejich představu o objektivitě můžeme nyní v češtině studovat na webu Sputnik.
V domácích věcech je Česká televize bohužel jakoby sterilizovaná. Ale zřejmě jde o maximum možného. Nedozvíme se z ní nic o Babišově minulosti nebo o Zemanových ruských sponzorech. Ale při celkové politické konstelaci, jakou tu dnes máme, můžeme být ještě docela rádi. Úroveň vykastrované Mladé fronty DNES a Lidových novin, které hrají roli neoficiálního stranického orgánu, nám jasně ukazuje, až na jaké dno mohou média klesnout. Česká televize má sice již nyní přistřižená křídla, ale nedopouští se manipulace, jakou vidíme skoro denně v Babišových novinách.
Česká televize se jistě také ocitla v magnetickém poli současné moci, ale stále se drží na hraně propasti. Ještě pořád neztratila důstojnost. A to je přesně to, co Andreji Babišovi, stejně jako Miloši Zemanovi na České televizi vadí. Andrej Babiš chce mít pod kontrolou všechno. To je zcela jasné. A Zeman by zase chtěl, aby tato televize byla hodná na Vladimíra Putina.
Útok, který v zákulisí připravuje novinář a poslanec za hnutí ANO Martin Komárek, jenž předsedá parlamentní komisi pro média, bude nepochybně velmi zákeřný. Komárek pečlivě srocuje nejen šiky poslanců proti nezávislosti televizních novinářů, ale zejména sbírá a vymýšlí lži, které proti televizi použije. Tento gorbačovský kádr velmi dobře ví, že jeho akce musí mít charakter zlepšování poměrů v televizi a zároveň se musí na oko distancovat od Miloše Zemana. Při budování nové společnosti mu žádná špinavost není nikdy cizí.
Tentokrát půjde o velmi odlišnou kauzu, než byla někdejší televizní revoluce. Tentokrát budeme mít totiž konečně příležitost pro skutečnou občanskou odvahu. Obrana nezávislosti televize bude tentokrát postrádat celebritní kýč morálních autorit. Morální autority, které dříve televizi podporovaly, si totiž vesměs koupil Andrej Babiš. Kýč bude tentokrát na straně agresorů. V tom je totiž celý vtip nového politického režimu. Likvidátoři posledních zbytků svobody a nezávislosti budou mít v ruce prapor boje za lepší hospodaření a vyšší kvalitu, objektivitu a vyváženost České televize. Proto bude situace těžší.
Jakkoli to vypadá, že situace je skoro ztracená, je třeba něco dělat. Je nutné konfrontovat každého českého poslance se skutečností, že tady nejde o žádné hospodaření České televize, nýbrž o další krok v potlačování svobody médií. Navíc lidé, kteří pracují v televizním zpravodajství, nejsou totožní s lidmi, kteří mohou mít na svědomí problémy v hospodaření. Tyto dvě věci se musí absolutně jasně oddělit. Aby to měl Martin Komárek při své zlepšovatelské misi aspoň o něco těžší. Za druhé je třeba obrátit ukrajinskou kartu proti prezidentovi republiky. Protože to, co tento člověk, zvolený za ruské peníze, provozuje na našem Pražském hradě, je nebetyčná lumpárna a v principu docela obyčejná zrada.
