Vládní krize odhalila v plné nahotě mnoho podstatných věcí. Odhalila komplot Roberta Šlachty s Andrejem Babišem. Odhalila naprosto odstrašující chování nátlakové mocenské skupiny státních zástupců. Odhalila charakterové vlastnosti hned několika aktérů.
Tím nejpodstatnějším pro osud české demokracie je však plné odhalení podstaty osobnosti Andreje Babiše jako člověka, který nerespektuje žádná pravidla hry. Pro tuto jeho vlastnost je zcela typický procedurální spor, který se odehrál na samém počátku pondělního jednání Bezpečnostní rady státu. Jde o pozoruhodné zjištění, které odkrývá nátlakové metody Andreje Babiše. Druhým pozoruhodným zjištěním je fakt, že Bohuslav Sobotka, jehož veřejnost často vnímá jako neprůrazného muže, si během tohoto konfliktu udržel zcela pevné vedení situace.
Zaznamenali jsme s jistými rozpaky, že si na jednání Bezpečnostní rady státu Andrej Babiš prosadil nestandardní účastníky: státní zástupce Iva Ištvana a Lenku Bradáčovou. Ty rozpaky pramení z toho, že tito lidé nejsou a nemohou být členy bezpečnostní rady. Navíc jejich chování vůči vedení policie mělo být zásadním předmětem jednání, a už proto nemohli být účastníky.
Dobře informovaný zdroj nás seznámil se skutečností, že státní zástupci nebyli ve shodě s pravidly přizváni na celé jednání tohoto vládního orgánu. Zůstali za dveřmi a čekali na pozvání premiéra Sobotky, aby se vyjádřili k požadovaným tématům. Tato standardní skutečnost ovšem hned na počátku jednání zcela rozzuřila Andreje Babiše. Požadoval opakovaně, aby se zejména Ivo Ištvan zúčastnil celého zasedání bezpečnostní rady. Premiér Sobotka tento jeho požadavek opakovaně odmítl, protože nemá oporu v zákoně. Následně proběhla typická přestřelka, kterou musí zažít každý, kdo po Babišovi chce, aby se striktně držel daných pravidel.
Babiš začal hystericky křičet, že se nenechá nikým řídit. Sobotka jej upozornil, že Bezpečnostní radu státu podle daných pravidel řídí předseda vlády. A tehdy pronesl Babiš tu slavnou větu, s níž se již veřejnost seznámila. Její mistrné provedení v husákovské češtině zde nedokážeme reprodukovat. Ale ta věta zněla:
„Zítra tady můžu být premiérem já.“
Po pronesení tohoto výroku Bohuslav Sobotka vstal a řekl Babišovi:
„Okamžitě se začněte chovat slušně!“
Tím Sobotka Babiše zkrotil, a ten musel přijmout pravidla hry. Je to pro něj jistě deprimující, že jsou věci, které neřídí. Ale právě v tom tkví onen zásadní pedagogický proces. Že se nevycválaný uličník musí podrobit pravidlům.
Celá krize kolem reorganizace elitních složek policie je výukovým tréninkem v oblasti akceptování právního státu a pravidel hry. Tímto tréninkem pravidel muselo projít hnutí ANO, museli jím projít ambiciozní státní zástupci a musela jím projít také fanatická a jakobínská část novinářské obce, která se zamilovala do svého filmového hrdiny Roberta Šlachty natolik, že by popřela jak demokracii, tak právní stát.
Babiš je velmi těžko vychovatelný. Ale když už ho tady máme, je naší povinností ho donutit, aby pravidla striktně dodržoval. Urážky policejního prezidenta jsou proti pravidlům hry a veřejnost by to už dále neměla akceptovat. Nerespektování zákonných procedur, kompetencí a dělby moci je ovšem ještě mnohem závažnější. Jedná se o zcela asociální chování.
Je jistě srozumitelné, že Andrej Babiš zosobňuje cizí kulturu, která vychází z byzantského cesaropapismu a je navíc zasažená Balkánem. Tady je ale v Čechách a my nechceme žít v kultuře síly, nýbrž v kultuře pravidel. Babiš si na to musí zvyknout.
Konfrontace jeho jedinečné psychiky s nepřekročitelnými pravidly pro něj musí být jistě bolestivá, ale v tomto směru není namístě žádný soucit.
