Nová kniha Obrana před Babišem popisuje dění v médiích před rokem 2013, kdy Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, ale i v současnosti. Šéfredaktor deníku FORUM 24 vypráví o tom, jak se poprvé s Babišem setkal. Přinášíme ukázku z kapitoly nazvané Setkání s Babišem aneb „Kto vás platí, pán Šafr?“. Knihu si můžete koupit ZDE

Kdy sis uvědomil, že je Andrej Babiš tak velkým nebezpečím? Před veřejností dokázal vytvořit dojem, že se až do založení hnutí ANO nikde neangažoval a jenom slušně podnikal.

Když jsem ho poprvé viděl, choval se hrozně. Jako nějaký turecký paša. To se mi bytostně příčí. Pak se na čas snažil v osobním styku působit jako slušný člověk. Ale pro liberálního novináře je každý držitel nepřiměřené moci podezřelým objektem, který se musí popisovat. Vůbec nejde o jednoho Andreje Babiše, ale o oligarchický systém, který je perverzní.

Jaké to bylo, když jste se setkali poprvé?

Bylo to v roce 2011, na konci roku. Měl jsem s ním schůzku v lobby baru jednoho hotelu v Praze 4. Asi tak po půlminutě setkání jsme se zuřivě pohádali. 

Stalo se to takto: V té době jsem byl ředitelem titulů Blesk, vykonával jsem fakticky roli šéfredaktora. Měl jsem na starosti projekt tzv. bildizace Blesku postavený na myšlence, že celebritní bulvár, kterým Blesk do té doby byl, je slabý a dlouhodobě neudržitelný. Proto jsme do Blesku začali dávat politiku, stejně jako další témata, protože opravdové noviny potřebují čerpat z reálných událostí a musí obsahovat široké spektrum tematické nabídky. Na titulní straně Blesku, kde dříve tak často kralovaly Iveta Bartošová a Agáta Hanychová, jsme proto s kolegy publikovali mimo jiné i kritické informace o Andreji Babišovi. Vyšly tam ale taky články o Petru Kellnerovi nebo Zdeňku Bakalovi. 

O Babišovi jsme na titulní straně otiskli dva články. Tehdy jsem o něm věděl relativně málo, ale někdo v redakci navrhoval, že bychom se mohli podívat na rozsah jeho dotací a celkově na jeho obchodování se státem v oblasti pohonných hmot. Kdosi spočítal, že Babišovy firmy získávají z každého prodaného litru benzinu nebo nafty zhruba padesát haléřů. To je informace, která naznačuje rozsah ekonomické moci, a veřejnost ji má znát už proto, že v tom sehrávaly rozhodující roli dotace z veřejných rozpočtů. Jenomže ve chvíli, kdy jsme začali psát o Babišovi, jsem začal mít zvláštní problém se zmiňovaným projektem. Projekt transformace Blesku ve standardní noviny s kompletní agendou ode mne přitom chtělo německé vydavatelství, kde si v roce 2011 nechal jeden z šéfů články Blesku přeložit a vyděsil se, jaký dětinský nesmysl – z vydavatelského hlediska – vydávají v Praze. Zdál jsem se jim být tehdy vhodným manažerem pro takovou změnu, protože jsem měl kompetence a zkušenosti z vedení masového novinového titulu a dobré reference z předchozích vydavatelství.

Ten problém jsi měl tedy kvůli Babišovi? A s kým konkrétně, když vypracováním projektu transformace Blesku na normální noviny tě pověřil německý vydavatel?

Ano, poprvé  jsem měl ten problém kvůli Babišovi, ale pak i kvůli jiným tématům. Moje nadřízená Libuše Šmuclerová, která novou koncepci nejprve podporovala, si uvědomila, že to je pro ni malér. Protože když redakce přinese na titulní straně článek o praktikách pana Bakaly a ona se přátelí s jeho ženou, tak ji to vystavuje dilematu, na které na rozdíl od profesionálních vydavatelských manažerů není připravená. Nebyla připravená na nepříjemnosti na večírcích. Takže mi zavolala, že se musím sejít s paní Michaelou Bakala, promluvit si s ní a dát to do pořádku. A stejně tak to proběhlo s Babišem. Dříve, když jsem měl německé nadřízené, tak jsem nic tak nedůstojného nezažil. Šmuclerová mi řekla, že se s Babišem nedávno seznámila a že bych se s ním měl setkat. „Já si myslím, že se s ním můžete domluvit,“ říkala mi. To byl takový první moment, kdy se začal zásadně měnit duch žurnalistiky, alespoň pro mě.  Do té doby jsem se nikdy nemusel bavit s lidmi, o kterých jsme psali. V Mladé frontě DNES jsme de facto sesadili předsedu vlády Stanislava Grosse. Donutili jsme ho podat demisi a nikdo mě nenutil, abych se s panem premiérem setkal. 

S panem Babišem jsem se tehdy sešel, protože měl údajně chystat právní kroky proti vydavatelství. Nejprve si přál, abych přijel za ním, ale já jsem trval na neutrální půdě – a tak jsme se sešli v jednom hotelu  blízko sídla Agrofertu. Schůzka se odehrála za přítomnosti reportérky Blesku, která se nestačila divit.

Když jsem vstoupil do lobby baru, viděl jsem postavu zmateného člověka, který držel v ruce stohy papírů, nenávistně se na mě díval a začal křičet: „Kto vás platí, pán Šafr? Který šmejd vás platí?“ Řekl jsem mu, že mě platí můj zaměstnavatel, vydavatelství Ringier – Axel Springer. Pak jsem se mu snažil vysvětlit, že kritické články patří k naší práci pro veřejnost. Místo toho jsem se dočkal slov o tom, že už o mně ví všechno. Doslova křičel: „Všechno o vás vim, tady mám na vás složku.“

Bylo to naprosto absurdní, tak jsem si to samozřejmě nenechal líbit a řekl jsem mu, že tohle si nemůže dovolovat. A když křičel on na mě, tak jsem taky zvýšil hlas. To ho zaskočilo, protože nebyl zvyklý na odpor.

Celá scénka, kdy jsme na sebe křičeli, trvala asi tak dvacet minut. Řekl jsem mu, že se naše noviny omlouvat nebudou a že může podat standardní žalobu. 

Jaké to mělo následky?

Paní Šmuclerová mi pak opakovaně dělala přednášky o tom, že bychom s panem Babišem neměli bojovat. Já jsem s ním osobně ale vůbec bojovat nechtěl, hájil jsem jen naše právo psát, jak věci jsou. Mezitím jsem se dozvěděl, že Andrej Babiš vytváří jakýsi klub či nátlakovou skupinu pro boj s korupcí. Po tom zážitku, co jsem s ním měl, jsem si říkal, že to rozhodně není dobrá zpráva. Hned jsem si ho zařadil vedle Víta Bárty, protože to, co provedly Věci veřejné, byl první antisystémový útok na demokratická pravidla hry. Už tam se objevil ten hysterický boj s korupcí, který provozoval Radek John, jinak nechvalně proslulý účastí na předraženém časopisu Jistota pojištěnce, placeném Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. 

Ale okamžitě jsem si také uvědomil, že rozsah Babišových možností je stonásobný, možná tisícinásobný oproti tomu, co jsme doposud poznali. Že když to ten člověk bude myslet vážně, bude to strašné. 

Trochu jsem se uklidňoval tím, že to bylo setkání s poměrně jednoduchým člověkem, který vykazoval zvláštní deficit základních informací o fungování svobodné společnosti. Jako bych hovořil s někým, kdo nikdy nečetl ani jedinou knížku. Nebyl jsem si proto jist, jak moc může uspět. Ale paní Šmuclerová mi znovu začala říkat, že bych se s ním měl potkat, protože oba prý chceme lepší společnost. Taky mi říkala: „Pavle, on je edukovatelný!“ Já ho ale rozhodně edukovat nechtěl a neměl jsem dojem, že je to moje role, abych edukoval nějakého prostoduchého miliardáře. Navíc už mi bylo jasné, že to budeme brzy spíš my, kdo bude edukován o tom, kdo je Andrej Babiš.

Setkali jste se ještě někdy?

Vedle Babiše jsem se nakonec ocitl shodou okolností na jednom charitativním večeru. Seděl jsem s ním u jednoho velkého stolu společně s dalšími lidmi. Babiš se mnou nejdřív mluvil s takovým ironickým nadhledem, pak jsme se bavili normálně a on říkal, že chce vstoupit do médií a že by chtěl o tom se mnou mluvit, a pozval mě na večeři. To pozvání jsem přijal, protože mě zajímalo, co chystá. Asi po týdnu jsem se dostavil do Centra pohybové kultury. Začal mi tehdy vysvětlovat, jak by bylo dobré v naší zemi udělat pořádek. 

Pokud si chcete přečíst, jak schůzka pokračovala, jestli se odehrála nějaká další nebo proč nastaly problémy i ve vydavatelství Ringier, které Babiš nekoupil, objednejte si knihu Obrana před Babišem ZDE.