Petr Pavel složil slib a na pět let se ujal prezidentského úřadu. Končí éra Miloše Zemana, jenž za sebou zanechává hluboké příkopy ve společnosti a hradní kancelář rozvrácenou skandály. Nový prezident chce víc spojovat, ale nebude to mít snadné. O tom svědčí nátlak představitelů hnutí ANO.
Inaugurace nového prezidenta proběhla v důstojné atmosféře. Pavel přednesl civilní projev a na rozdíl od svého předchůdce se vyhnul osobním invektivám. Snažil se vzbudit naději, sebedůvěru a energii do budoucna. Je hlavou státu pouhých několik hodin, ale už nyní se dá hovořit o zlomové situaci.
Co od Pavla očekávat?
Nikoho nelze idealizovat, ale Pavlovi se dá věřit, že myslí vážně svůj slib vrátit výkonu své funkce důstojnost, respekt, slušnost a hodnotový přístup. Těmito slovy nepotěšil naslouchajícího Miloše Zemana, ale ten si za destrukci autority hlavy státu a toxickou pověst svých nejbližších spolupracovníků může sám.
Od Pavla lze očekávat aktivnější přístup, ale v mezích ústavních pravidel. To není po dlouholeté zkušenosti zrovna málo. Totéž platí pro další atributy zemanovské éry. Nový prezident nebude mít ambici dosazovat své ministry do vlády, prosazovat obchodní zájmy autoritářských režimů a zpochybňovat tak pro nás dnes klíčovou vazbu na NATO.
Pavel na rozdíl od poraženého protikandidáta Babiše netápe, jaké jsou naše spojenecké závazky. Nebude směrem k Ukrajině praktikovat zbabělou mnichovanskou politiku podbarvenou tradičně komunistickým mírotvoreckým étosem.
Pavel zároveň nebude zatahovat zemi do války, jak o tom lhal Babiš, a nechystá žádnou mobilizaci, jak o něm šíří místní Putinova pátá kolona. A v neposlední řadě nemá žádné kauzy a za zády ztučnělý holding, těžící miliardové dotace z eráru.
Proti lžím populistů
Prezident Pavel v zaplněném Vladislavském sále vyslal několik dalších signálů. Vnímá současné obavy z ekonomické a sociální nejistoty, prosazuje solidaritu s nejpotřebnějšími, ale současně se přihlásil k rozpočtově odpovědné politice.
„Chceme-li dlouhodobou prosperitu, je potřeba ekonomice vrátit zdravé základy a rovnováhu snížením inflace a výrazným snížením schodku veřejných financí. Budu naslouchat odborníkům a podporovat opatření, která to umožní, ačkoli budou někdy bolet,“ avizoval.
Krátce se vrátil ke kampani a ocenil své voliče. 3,5 milionů hlasů je historicky nejsilnější prezidentský mandát a je zjevné, proč je dostal a koho zastupuje.
„Příležitost dostávali populisté, kteří svůj vlastní úspěch a vliv opírají o lži, manipulace a zneužívání strachu. Já ani můj tým jsme na tuto hru nikdy nepřistoupili. Vážím si toho, že rekordní účast ve volbách a jejich výsledek ukázaly, že i vy dáváte přednost pravdě a slušnosti před nenávistnými útoky a překreslováním reality,“ uvedl.
Tato slova zarazila předsedkyni poslaneckého klubu ANO Alenu Schillerovou. „Doufám, že populisty myslel některé mimoparlamentní strany a necílil na parlamentní strany,“ reagovala. Zřejmě si dosud nepovšimla, že její šéf se k populismu opakovaně a hrdě hlásí.
Hrdý populista
„Všichni mluví o populismu. A já už jsem to tu vysvětloval, že populismus je pro lidi. Ano. Já jsem populista. Já se k tomu hlásím. Co je to populista? To, že naše vláda dělala všechno pro lidi? A že naše hnutí v tom pokračuje a budeme v tom pokračovat? Samozřejmě! Takže to jsou všechno jenom nesmysly,“ tvrdil Babiš ve sněmovně.
Tato disharmonie svědčí o tom, že hnutí ANO skutečně nemá nejmenší představu, kým vlastně je a jaké ideje zastupuje. Babišovo všeobjímající vyjádření, že je populistou a všechno dělá pro lidi, je synonymem pro bezbřehé drancování státní pokladny na úkor budoucích generací.
Pokračovat v politice ANO dramaticky zvyšovat vládní výdaje je cestou k bankrotu. Jeho představitelé v čele s triumvirátem Babiš-Schillerová-Havlíček to však neberou na vědomí a záměrně uvádějí v omyl své potenciální voliče.
Spor o valorizaci
Před tímto vývojem varuje i prezident Pavel, když hovoří o snižování schodku veřejných financí. Proto bude ostře sledované jeho rozhodnutí, jak naloží s mimořádným snížením červnové valorizace penzí, jež právě prošlo senátem.
V této věci lze oddělit věcnou a procesní rovinu. Věcně ji mohou zpochybňovat jenom ti, kterým nezáleží na stabilitě důchodového systému a jeho výhledu v nejbližších několika letech.
Opozice kritizuje i způsob přijímání této normy. Na něj ovšem existuje více právních názorů, a pokud pochybnosti přetrvávají, měla by o nich nejspíš rozhodnout nejvyšší autorita Ústavního soudu.
Naprosto nepřijatelný je nátlak, který na prezidenta vytváří opoziční lídr Babiš. V den inaugurace se snaží držet dekorum a vykládá, že Pavel bude dobrý prezident. Zároveň však dodává, že tohle může prokázat už při posuzování změny valorizace penzí.
Absurdní dilema
Bývalý premiér konstruuje absurdní dilema, že pokud Pavel tento zákon vetuje, bude „spravedlivým prezidentem, který má historickou šanci spojit rozdělené půlky společnosti a být prezidentem všech“. Pokud ne, přidá se k „nové totalitě“, kam klidně případně zařadí i Ústavní soud.
Karel Havlíček přispěchal s další bizarní konstrukcí, že vetem by Pavel údajně získal neuvěřitelný respekt u opozice i u vlády. U tohoto mediálně přetíženého politika ovšem nikdy není jisté, co myslí vážně, kdy si dělá legraci a kdy jen fabuluje z vyčerpání.
Babiš a jeho lidé patrně vycházejí z předpokladu, že Pavel bude dobrým a spravedlivým prezidentem spojujícím společnost jedině tehdy, pokud bude plnit opoziční program.
Nový prezident chce víc komunikovat a pokoušet se zahlazovat příkopy ve společnosti. Bude naslouchat i názorům opozice.
Pokud mu ovšem vysílají moralizující apely populisté z hnutí ANO – včetně Aleny Schillerové, která stále neví, kde se nachází -, je to vzhledem ke spoušti ve státní pokladně, kterou po sobě zanechali, neuvěřitelná drzost.