Světoznámý houslista Pavel Šporcl v minulém týdnu napsal obsáhlý dopis předsedovi vlády. Upozorňoval v něm především na to, že vláda vůbec neřeší problémy kultury a postižených umělců. Během dvou dní se dočkal pozvání na schůzku s Andrejem Babišem. Co na ní probírali, jaké jsou konkrétní výsledky, zda se nestane premiérovým PR artiklem, nebo jak se žije umělcům v době koronavirové, prozradil v rozhovoru pro FORUM 24. 

Pavle, v minulém týdnu jste poslal otevřený dopis premiérovi, v němž jste ho vyzval, aby se zaměřil na zanedbanou kulturu. Co vás k tomu přimělo?

Frustrace ze současného stavu věcí nejen v kultuře, hovory s kolegy a fakta o jejich současném životě, složitá situace v ZUŠ a jejich online vyučování. Tou poslední kapkou bylo rozhodnutí ministra školství Plagy o škrtání hodin v učební oblasti Člověk a kultura na druhém stupni základních škol, což bude v praxi znamenat, že jeden rok se studenti nebudou učit hudební výchovu. A protože považuji hudbu a její implementování do života za naprosto zásadní věc pro rozvoj osobnosti, humanity a pochopení větších celků, je to, myslím, obrovská chyba. 

Dopis je plný konkrétních problémů, ale zaměřuje se i na českou kulturu jako celek. Jaký je na ni v současné době pohled?

Můj dopis bych rozdělil do dvou hlavních oblastí. Kulturnost národa a našich vládnoucích představitelů a konkrétní požadavky v živé kultuře a školství. 

Z mého pohledu jsme na určitém a velmi vysokém stupni morálního úpadku. To, jak se vládní představitelé vyjadřují, jak mluví prezident i jiní veřejní činitelé, je alarmující. Vždyť náš národ byl vybudován na demokracii a kultuře ve všeobecném slova smyslu. Masaryk vedl hovory s Čapkem, kulturní lidé a učitelé byli na vrcholu společnosti. A dnes? Namísto toho slyšíme vulgární výrazy od prezidenta, který nás, lidi z kultury, nazývá póvlem. Premiér vykřikuje, že nikdy neodstoupí a jeho kauzy nás provázejí už několik let. A mohl bych pokračovat. Lež a hádky se staly běžnou normou. Je mi z toho velmi smutno. Toto mají být správné vzory pro naše děti? 

Andrej Babiš reagoval velmi rychle a pozval vás na společné setkání. Překvapilo vás to?

Ano. Stejně tak, že na jednání přišla i ministryně financí Schillerová a ministr průmyslu a obchodu Havlíček.

Jaké bylo jednání s předsedou vlády, máte pocit, že jste se na něčem domluvili?

Jednání bylo velmi korektní. Pan premiér i oba ministři se mne snažili přesvědčit, že je pro ně kultura velmi důležitá. Já jsem naopak kontroval kritikou ještě nad rámec svého dopisu, zopakoval všechny body i fakt, že se o kultuře nemluví, a že od vlády či ministra kultury nemáme morální, ani dostačující finanční podporu. Nakonec jsme se domluvili na schůzce s ministryní financí, i týmem kolem ministra průmyslu.  

Můžete říct, zda vám Babiš něco konkrétního slíbil?

Osobně mi pan premiér pouze slíbil to, že se podívá na problém školství, o kterém v dopise píši. S ostatními aktéry schůzky se uvidím osobně.

Jak bude vaše iniciativa pokračovat, máte v plánu se obrátit i na někoho dalšího z vlády?

Moje iniciativa začala minulý týden a bude určitě pokračovat. Mám a již jsem měl schůzky s různými hudebními iniciativami, jako např. #zazivouhudbu, #kulturnisfera, #zakreativnicesko, které se kulturní problematice dlouhodobě věnují. Protože mne mnoho lidí žádalo, jestli se mohou někde pod můj dopis podepsat, dal jsem celý dopis k dispozici a lidé se tedy pod něj mohou podepsat, pokud s ním souhlasí. Budu velmi aktivní v informování veřejnosti, kudy se má snaha ubírá. Jednám i s představiteli opozice, se kterými mám domluvenou schůzku. Můj dopis totiž nebyl pouze o minulosti a současné situaci, ale také o budoucnosti. A na tu se musíme připravit.

Byl na jednání přítomen i ministr kultury Lubomír Zaorálek? Nebo oslovil vás alespoň?

Na schůzce přítomen nebyl, tu inicioval premiér. S panem ministrem Zaorálkem jsem se viděl zatím pouze v pořadu Události, komentáře minulý čtvrtek, kde jsme vedli ne úplně korektní diskuzi. A uvidím se s ním znovu v duelu na televizi Prima ve středu večer. K osobní schůzce mne zatím neoslovil.

Co byste bral jako úspěch vašeho snažení?

V dopise jsem psal, že se o problémech v kultuře nemluví, nemáme dostatečnou finanční ani morální podporu. Co se tedy určitě podařilo, je fakt, že se o kultuře na základě mého dopisu začalo mluvit a psát. Dokonce i hlavní média začínají rozplétat příběhy muzikantů, pro které je současná doba velmi náročná. Někteří z mých kolegů museli prodat své hudební nástroje, jiní mění zaměstnání, jsou i tací, kteří tlak bohužel nevydrželi a spáchali sebevraždu. Je to velmi smutné. Já sám jsem minulý týden na tato témata udělal asi 10 rozhovorů.

Dále čtěte

Pavel Šporcl píše Babišovi: Kultura je odstavena na poslední kolej, prezident nás nazývá póvlem a vláda mlčí

Současná nelehká situace, kterou vnímají i umělci, přiměla Pavla Šporcla k napsání dopisu předsedovi vlády. Světoznámý houslista upozorňuje Andreje Babiše…

Jsem velmi rád, že mám příležitost poukazovat na problémy. A také dokazovat pomocí čísel, že kultura je velmi důležitá součást tohoto státu, protože plníme svým umem nejen lidské duše, ale také naši státní kasu. Obrat jen v živé kultuře je 20 miliard korun a podíl kultury na HDP je takřka 2 %, tedy segment těsně pod potravinářským průmyslem. V kultuře pracuje 130 tisíc a s navazujícími profesemi přes 200 tisíc lidí. To nejsou jen muzikanti či herci, ale také osvětlovači, maskérky, agentury, promotéři, PR pracovníci a další. Celý náš segment je propojen s turismem či gastronomií. Mnoho lidí má pocit, že jen natahujeme ruce a žádáme finance, ale opak je pravdou. Samozřejmě, že část kultury je a musí být dotovaná, ale zbytek je naprosto soběstačný. 

Podle reakcí na sociálních sítí nemá každý z vaší návštěvy u premiéra dobrý pocit. Nemáte obavu, že se stanete součástí jeho PR kampaně?

Nemám. Stejně tak si ti druzí mohou myslet, že jsem psal dopis na základě popudu od opozičních stran. Můj dopis byl velmi kritický a stejně tak zůstává má rétorika. A tím, jak se do problematiky věcí dostávám, vidím, že stav je ještě horší, než jsem si myslel. Ale abych byl férový, nikde jsem neřekl a nenapsal, že vláda nedělá nic. To by, myslím, bylo nespravedlivé. Je to velice složité a pro všechny naprosto mimořádné období. Ale to, že se mělo na mnohé věci myslet dřív a dělat je lépe, je, myslím, jasné každému. Také nejsem naivní a vím, že bude velmi těžké něco změnit. Ale to by člověk nemohl dělat nic. Já jsem narozen ve znamení Býka, takže když se do něčeho zakousnu, jdu za tím dlouho a odhodlaně.

Šlo vlastně zareagovat jinak a například pozvání nepřijmout?

Myslím, že ne. Beru pozici premiéra jako nejvyššího představitele vlády v tomto státě a mám k ní i z tohoto pohledu respekt. Navíc můj styl rozhodně není sedět doma a nadávat. Já konám. Pozvání na schůzku jsem bral jako hozenou rukavici a pokusím se z ní co nejvíc vytěžit. 

Pandemie umělce zasáhla skutečně radikálně. Jak konkrétně vás?

Je mi samozřejmě velmi líto, že nemohu vystupovat. Na jaře jsem, i s umělci mojí agentury, velmi aktivně streamoval. Já sám jsem odstreamoval 24 hodin čistého času. Také se mi podařilo pro velké německé vydavatelství natočit novou desku nazvanou Paganiniana složenou z nejtěžších virtuosních kompozic pro sólové housle. Měla by vyjít v květnu. Přišel jsem ale o mnoho krásných živých koncertů, o dvě turné v USA, 12 orchestrálních koncertů v Izraeli a další vystoupení u nás i v zahraničí. Ale naštěstí mám nějaké finanční rezervy, takže jsem to zvládnul. Ale mnoho kolegů nikoli. To byl jeden z hlavních důvodů k napsání mého dopisu – ozvat se za druhé. 

Vaše manželka je herečka, takže jste o práci dočasně přišli oba. Dá se taková situace „ustát“, pokud nemá člověk našetřeno?

Velmi těžko. Státní podpora nějaká je, ale je velmi nedostatečná. Při odpočtu sociálního i zdravotního pojištění vycházela pro OSVČ na cca deset tisíc čistého měsíčně. Z toho se velmi těžko žije. Někdo si řekne, zaplať pánbůh za to, a já s tím souhlasím. Ale kultura je všeobecně velmi finančně poddimenzovaná oblast. Průměrný plat pracovníků v kultuře je kolem 30 tisíc korun hrubého a mnoho kolegů ani tak vysoko zdaleka nedosáhne. Z toho se žádné rezervy dělat nedají, mnozí muzikanti, herci a další žijí z měsíce na měsíc.

I proto si kolegové hledají novou práci, sedí třeba za kasou nějaké prodejny. To mi nepřipadá jako důkaz toho, že si nás stát váží. Vím, že je tady mnoho dalších, které také trápí špatné životní podmínky. Ale my muzikanti jsme velmi specifická oblast. Jsme jako aktivní vrcholoví sportovci. Nemůžeme mít příliš dlouhou pracovní pauzu a necvičit na nástroj, protože se pak už nikdy nemusíme vrátit na vrchol. Bohužel to vláda nevidí a naší profesi nerozumí. 

Jste nejen houslista, ale také otec. Jak vnímáte tu dlouhou dobu, kdy děti nemohou navštěvovat školu?

Je to velmi těžké, ale už jsme si zvykli. Začátky byly pro všechny mimořádně náročné, systémy nefungovaly, učitelé ani ředitelé neměli žádný řád ani kvalitní metodické pokyny, jak se se situací vypořádat. Teď už systém výuky nějak šlape. Není pro děti samozřejmě ideální sedět půl dne před počítačem, ale jiná šance zatím není.

Dokonce si myslím, že se z toho celého dá vzít i něco pozitivního. Třeba to, že se s tímto systémem dokázali vyrovnat děti i učitelé, takže digitální gramotnost určitě stoupla. Jistěže chceme všichni, aby se děti do škol vrátily co nejdřív, jen doufám, že vláda jejich návrat neuspěchá a nestane se, že v nich pobydou jen 14 dní. To jsme už zažili.

Problémy školství nejsou ale jediné, které nás jako rodiče trápí. Fyzická a společenská izolovanost dětí, že se nemohou stýkat se svými vrstevníky a chodit třeba do společných kroužků nebo ZUŠ, nevěstí nic dobrého. Bude to generace, která si ještě více navykla na své mobily a počítač. Proto si myslím, že určitá forma omezené výuky, alespoň jeden na jednoho, třeba v ZUŠ, mohla být dávno. Ono naučit dítě hrát na housle přes skype je vlastně nemožné. Všeobecně mám pocit, že se mnoho nepřemýšlelo a pouze zavíralo. Protože to je to nejjednodušší.

Kdy se podle vás začne opět kultura vracet do běžného života lidí?

To se dá těžko odhadnout. Už jsme slyšeli tolik různých hypotéz i slibů. My v kultuře bychom potřebovali jasná pravidla, po nichž voláme od začátku. Jsme rok v pandemii a stále nic. Kultura se plánuje dlouho dopředu, a tak už se teď raději ruší letní velké festivaly, protože pořadatelé nemají jasný výhled. Musíme počkat, až bude dostatek lidí naočkován, ale jak vidíme chaos kolem nás, těžko odhadnout, kdy to bude. Také by pomohly zelené pasy, nebo alespoň možnost použít negativní testy. Myslím, že to všechno už mohlo alespoň omezeně fungovat. Ale žádné návrhy nepadaly. Prostě se kultura zavřela a hotovo. A tak zatímco většina průmyslu jede vesele dál, my sedíme doma a hrajeme do zdi nebo občas streamujeme. Jako první jsme zavřeli a jako poslední otevřeme.

Co ve chvíli, kdy se věci začnou vracet do starých kolejí, začne dělat Pavel Šporcl?

Já budu připraven, protože stále každý den cvičím 3–4 hodiny na housle. Musí se ale také připravit organizátoři, spustit kulturu nejde ze dne na den. Pokud půjde vše podle plánu, budu mít v té době už venku novou desku, kterou bych rád na podzim na koncertech turné hrál a propagoval. A budu neskonale šťastný, protože se mi po posluchačích už moc stýská.