Není těžké hodnotit inauguraci nového prezidenta Petra Pavla. Viděli jsme událost, která odrážela návrat důstojnosti a vyspělé kultury do naší země. Byl to Pavlův velký triumf, který má ale zajímavý rys v tom, že prezident po celou dobu vystupoval neokázale a civilně.

Je třeba ocenit, že všechna vystoupení nového prezidenta byla uměřená, neslyšeli jsme nic bombastického ani patetického. Ale všechno dávalo smysl. Úcta k občanům, k názorové pluralitě, akcent solidarity ke slabším a k hodnotě pravdy oproti populistickému mámení. A také připomenutí faktu, že některé konstruktivní kroky při správě veřejných věcí mohou i bolet.

Dále čtěte

Chcete mít prezidenta-motorkáře na zdi? Objednejte si jedinečný plakát

Byl tomu právě rok, co se Petr Pavel stal novým českým prezidentem. Od loňska také prodáváme úspěšný plakát s novou…

Mimořádně sympatické bylo to, jakým galantním způsobem Pavel zdůrazňoval roli své ženy v jeho úspěchu. Paní Pavlová doprovázela manžela s nevtíravou elegancí a bylo evidentní, že ačkoli ona sama nijak netouží po světlech reflektorů, upřímně svého muže podporuje a stojí za ním.

Možná jste registrovali debatu, zda nebylo přehnané, že nejvyššímu státnímu úředníkovi žehnali u hrobu svatého Václava biskupové a další duchovní českých církví. A zda nebylo přehnané, že následovalo slavnostní Te Deum Antonína Dvořáka. Pochybnosti o královských poctách v republikánském zřízení mohou být jistě legitimní. Celou slavnostní akci na Pražském hradě šlo ale dobře chápat jako oslavu důstojného státu.

Po deseti letech našeho soužití s bizarním sprosťákem v čele republiky jsme při nástupu Petra Pavla do funkce zažili triumf normálnosti. Všichni, kdo se na současném stavu podíleli, si zaslouží ocenění. Prezident a jeho rodina na prvním místě.