POLEMIKA / JUDr. Robert Fremr je soudce specializovaný na trestní a mezinárodní právo, přičemž má zkušenosti z působení na Nejvyšším soudu v Brně, z Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu i Mezinárodního trestního soudu v Haagu, jehož byl dokonce prvním místopředsedou. Od roku 2021 je místopředsedou Vrchního soudu v Praze a letos jej prezident republiky Petr Pavel navrhl Senátu Parlamentu ČR jako kandidáta na ústavního soudce. Signatář Charty 77 Petr Pazdera Payne upozornil v komentáři pro FORUM 24, že Fremr před senátními výbory nedostatečně vysvětlil své normalizační angažmá v kauze Olšanské hřbitovy, kterou zmanipulovala StB. Níže publikujeme Fremrovu veřejnou reakci, stejně jako souběžně sepsaný Paynův otevřený dopis.

Veřejné vyjádření Roberta Fremra k článku Petra Pazdery Payna uveřejněném ve FORUM 24 dne 16. 7. 2023 pro Senát PČR

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,

v minulých týdnech jsem se s řadou z Vás setkal jako kandidát na soudce Ústavního soudu při slyšení ve výborech či v jednotlivých senátních klubech. Snažil jsem se poctivě zodpovědět Vaše dotazy, byť pro mě některé odpovědi nebyly snadné. Dbal jsem především na to, abyste získali co možná nejkomplexnější pohled na mou osobu, historii mé práce i mé občanské postoje.  Odpovídal jsem na Vaše dotazy bez snahy se představit v líbivém světle, nýbrž pravdivém. Věřil jsem, že nejdůležitější informace o mé osobě, mých názorech a mé odborné činnosti, jste dostali. V posledních dnech se však medializuje případ tzv. Olšanských hřbitovů starý třicet pět let, a to zřejmě ve snaze zpochybnit mou mravní i odbornou kompetenci pro ucházení se o post soudce Ústavního soudu.

Děje se tak ale způsobem, se kterým zásadně nesouhlasím. Některé informace jsou vytrženy z kontextu, některé jsou podány jednostranně, neúplně, či zamlčeny. Vytváří se tak nelichotivý a nepravdivý obraz o mé osobě. Obávám se, že některé další informace v této věci se mohou objevit záměrně také těsně před Vaším hlasováním v plénu Senátu, s minimální možností mé následné reakce. 

Proto ve snaze poskytnout Vám co nejvíce informací v této věci, které potřebujete pro rozhodování o mé kandidatuře, připojuji v příloze své oficiální prohlášení, které jsem poskytl časopisu FORUM 24 jako reakci na článek, jenž tento list uveřejnil. Věřím, že toto mé oficiální prohlášení vysvětlí i zodpoví případné otázky a pochybnosti v této věci.

Vážená paní senátorko, vážený pane senátore,

ujišťuji Vás, že s veškerou pokorou a respektem přijmu výsledek hlasování Senátu o mojí kandidatuře. Tu jsem se snažil podpořit mým poctivým přístupem a pravdivým podáním informací o mé osobě, do jehož kontextu zapadá i toto mé vyjádření.

S úctou

JUDr. Robert Fremr

Na ústavně právním výboru jsem především zdůraznil, že před listopadem 1989 veškeré procesy s politickým podtextem byly vyhrazeny pro předsedy nebo místopředsedy soudu. Řadový soudce jako já, je nesoudil. Tato jediná kauza byla projednávaná v našem pětičlenném senátu (dva soudci z povolání, tři soudci z lidu) jen proto, že jsme měli specializaci na mladistvé bez ohledu na to, pro co byli stíháni.

Nad kauzou se vznáší podezření, že byla manipulována StB. Petr Pazdera Payne má za to, že mé tvrzení, že ze strany našeho senátu tomu tak nebylo, je nevěrohodné. Pokud jde o stádium vyšetřování, nedělal jsem si o metodách StB v tomto směru iluze. Ale mohu říci, že právě proto přistupoval celý pětičlenný senát ke kauze obezřetně.  Za podstatné považuji to, co jsem řekl na všech setkáních se senátními výbory a kluby, že poté, co byla podána obžaloba soudu a ani v dalším průběhu řízení, se mě nikdo nepokoušel jakkoli ovlivnit a nezaregistroval jsem nic, co by svědčilo pro to, že se StB pokusila manipulovat někoho z dalších soudců.

Chci také dodat, že samotné soudní jednání probíhalo zcela standardně, bylo veřejné, ale neúčastnila se ho žádná organizovaná veřejnost, neprobíhalo žádné filmování procesu, jak se nepravdivě uvádí na Wikipedii. V auditoriu bylo obvykle jen pár osob, patrně převážně novinářů.

Pochopitelně z mediální kampaně, která procesu předcházela, si celý senát byl vědom očekávání exemplárního potrestání obžalovaných. Mohu ale s čistým svědomím uvést, že jsme tomuto očekávání jako senát vstříc nijak nevyšli.

Obžaloba byla velmi rozsáhlá, a i když si s ohledem na 35letý odstup všechny detaily nemohu pamatovat (rozsudek nemám k dispozici), trvám na tom, že o každém ze žalovaných skutků jsme rozhodovali jen na podkladě před námi provedených důkazů – podrobných doznání obžalovaných, která ale nebyla osamocena, a korespondovaly jim další důkazy – výpovědi svědků, ohledání míst činu, znalecké posudky.

Článek Petra Pazdery Payne naznačuje, že manipulace StB se měla týkat hlavně obvinění Alexandera Ereta, který měl být do případu vtažen vzhledem k emigraci jeho otce. Tomu ale neodpovídá fakt, že obžaloba jej vinila z menšího počtu útoků než spoluobžalované Havelku a Mundoka, a nevinila jej ani ze skutku, který byl považován obžalobou za nejzavrženíhodnější – povalení pomníků padlých rudoarmějců. Byl mu uložen v podstatě nejmírnější trest, když obžalovanému Havelkovi byl uložen trest mírnější jen proto, že se na něj jako na mladistvého vztahovala mírnější sazba.

Vedle povalení pomníků na Olšanských hřbitovech byla obžalovaným prokázána i další rozsáhlá trestná činnost, která byla z pohledu trestního zákona nepochybně mnohem závažnější – např. zakládání požárů, pohlavní zneužívání, pokus znásilnění, shazování vík od kanálu z Nuselského mostu a nejzávažnější – opakované pokusy o vykolejení vlaku. Těch se účastnil i obžalovaný Alexander Eret. V posledním případě k němu došlo položením betonového pražce na koleje v Čelákovicích 100 metrů před mostem přes Labe. Podle znalce by vlak s největší pravděpodobností vykolejil a skončil v řece, nebýt toho, že dvě kolemjdoucí osoby pražec na poslední chvíli z kolejiště odstranily.

Vzhledem k tomu, že rozsudek byl vynesen v roce 1988, tedy před 35 lety, a nemám jej k dispozici, všechny detaily si již nevybavuji. Chci ale zdůraznit, že jsme se při rozhodování nenechali nijak ovlivnit, a to ani probíhající kampaní v tisku.  Jednání obžalovaných jsme oproti obžalobě posoudili mírněji, když jsme vyzdvihli, že šlo primárně o vandalství bez politické motivace.

Tresty jsme ukládali nižší, než navrhoval prokurátor. Ten také nebyl s rozsudkem spokojen a podal proti němu v neprospěch všech tří obžalovaných odvolání. To snad dokládá, že náš senát nerozhodoval „na objednávku“. Nejvyšší soud ČSR náš rozsudek z podnětu odvolání prokurátora zrušil, překvalifikoval jednání obžalovaných na záškodnictví a dospělým obžalovaným tresty zpřísnil (zde čerpám jen z článku Rudého Práva, na který odkazuje Wikipedie: „… Nejvyšší soud ČSR rozsudek zrušil a 31. ledna znovu rozhodl. Proti rozsudku městského soudu kvalifikoval čin na Olšanských hřbitovech jako záškodnictví podle § 96 odst. 1 trestního zákona a zpřesnil posouzení další trestné činnosti, které se obžalovaní dopustili, … obžalovaným Mundokovi a Eretovi zvýšil tresty.“).

Na závěr chci dodat, že právě obžalovaného Alexandera Ereta, který svým intelektem další dva spoluobžalované výrazně převyšoval a byl jimi respektován jako neformální vůdce, obhajoval JUDr. Otakar Motejl, pozdější předseda Nejvyššího soudu, ministr spravedlnosti a ombudsman. Ten mi po skončení hlavního líčení osobně poděkoval, že jsem jednání vedle korektně. Lze mít logicky za to, že pokud by sdílel názor Petra Pazdery Payne o zmanipulovaném procesu, učinil by po listopadu 1989 kroky k nápravě, což se nestalo.

V této souvislosti musím ještě dodat, že všichni soudci po listopadu 1989 prošli tzv. znovujmenováním. K němu se vyjadřovala speciální komise ČNR, jejímiž členy byli i disidenti a se kterou spolupracoval Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných. Ten evidoval a komisi překládal všechny případy, kde bylo podezření na zmanipulované procesy a také jména soudců, kteří se měli na manipulaci podílet.  Zdůrazňuji, že mé jméno ani uvedený případ se před touto komisí neocitly. K pochybnostem o tom, že žádosti o milost odsouzeného Alexandera Ereta prezident Havel nevyhověl, lze uvést, že to uvádí sám obžalovaný ve svém článku (viz odkaz na Wikipedii) včetně toho, že o tom byl oficiálně vyrozuměn.

***

Otevřený dopis Petra Pazdery Payna Senátu PČR

Vážené senátorky, vážení senátoři Parlamentu České republiky!

JUDr. Robert Fremr je kandidátem na ústavního soudce. Prosím Vás tímto dopisem, abyste odpovědně zvážili, zda je to důvěryhodný člověk pro výkon takové funkce. Dr. Fremr vystoupil v senátních klubech a 11. července t.r. v senátním ústavněprávním výboru a také ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Kromě svého členství v KSČ byl též dotazován na kauzu, kterou soudil v roce 1988 a jíž se říká Případ Olšanské hřbitovy.

Fremrovo líčení tohoto případu vykazuje mnoho nepřesností, nejspíše účelových zkreslení, jakož i nepravdivých informací. Chápu, že pro senátory mohl být přesvědčivý, zvlášť když slyšeli o případu poprvé. Jako duchovní jsem od ledna 1990 navštěvoval vězeňské zařízení v Ostrově nad Ohří a tu jsem potkal jednu „oběť“ tohoto případu. Budu teď mluvit na obranu tohoto člověka, kterému bylo v době rozsudku Městského soudu v Praze, jehož senátu předsedal JUDr. Fremr, devatenáct let.  Jmenuje se Alexander Eret.

Soudce Fremr tehdy svým rozsudkem stejně jako nyní před zraky senátorů vymodeloval celou záškodnickou skupinu: „ONI je nějakým způsobem teda ztotožnili a zjistili, že měli v podstatě takovou skupinu, která se realizovala v takových vandalských jednáních.“

V projevu dr. Fremra před senátory se často objevují nespecifikovaní ONI, jimiž míní aktéry přípravného řízení, vyšetřovatele a prokuraturu, zamlčuje ale před Vámi senátory to nejpodstatnější, a sice že to byla nechvalně pověstná tajná komunistická policie čili StB, která celý případ vyšetřovala a připravovala k monstrprocesu.

A dokonce se dr. Fremr dušuje: „Tam se objevuje spekulace, že ta věc byla nějakým způsobem zmanipulovaná. Přísahám tady na svoji smrt, že mě nikdo nekontaktoval, jako aby mě někdo říkal: Prosímtě odsuď to takhle.“ Jestliže pan soudce přísahá na svou smrt, pak poněkud ztrácí soudnost. O tom, co dokázala StB, jak dokázala zmáčknout svědky i obviněné, aby nějak vypovídali, ví dnes každý. Je tedy zarážející, že pan Fremr nyní nedokáže připustit, že by přípravné řízení mohlo řízeně probíhat pod estébáckou taktovkou.

Tedy ti ONI „zjistili, že měli v podstatě takovou skupinu.“ Samo sebou, jakmile se zavede terminus technicus „skupina“, působí vše daleko hrozivěji, než když se řekne, že něco spáchali jeden, dva, tři lidé. Tak byla také kauza prezentována na veřejnosti a přicházely výzvy občanů a organizací k co nejpřísnějšímu potrestání skupiny záškodnického dorostu.

„Tahleta věc, kterou jsem já jednou soudil, byla velmi závažná, spočívala v tom, že tři chlapci porazili na Olšanech pomníčky rudoarmějců.“ Soudce Fremr nemluví pravdu, ovšem, na skupinu musí být alespoň tři, ale Alexandr Eret na Olšanech nebyl! Byli tam dva (2) podnapilí mladíci.

A Eret nebyl ani u dalších činů, které Fremr líčí, jako by je vykonala celá trojhlavá skupina: „Gró toho ovšem bylo, že v obžalobě vedle těch pomníčků, který nakonec, když se podíváte z hlediska trestně právního, byly relativně bagatelní delikt, ale jasně, mělo to takovej ten nádech politickej, ale ty další delikty byly možná i závažnější, ono to bylo takový vandalství, kdy oni založili asi tři požáry…  Třeba dělali takový věci, že třeba házeli víka kanálů z Nuselského mostu do údolí. Ale pak tam měli bohužel věc, která bohužel byla bez diskuzí závažná, a to bylo kladení předmětů na koleje. Kdy oni tam sami doznávali, že nejdřív tam položili nějakou tyčku pod rychlík, to ten rychlík hravě jako složil, srazil, pak nějakou kovovou skřínku, ale ve finále, to by asi už bývalo dopadlo špatně, tam dali obrubník na ty koleje. A eště chci zdůraznit, že to bylo v Čelákovicích, 100 metrů před mostem přes … Labe, žejo.“

Tyto činy A. Eret nespáchal, jak vyplývá i z Fremrova rozsudku. Nicméně byla tu již prefabrikovaná záškodnická skupina. A skupina, aby byla skupinou, tak musí mít taky svého „vůdce“. Ještě teď v roce 2023 hovoří dr. Fremr o „duchovním vůdci“ nebo o tom chlapci, „co byl takovou jaksi hlavou té skupiny.“ A tím byl – a v očích pana Fremra stále je – právě Alexander Eret. Jako by tento vůdce dva poddajné členy nebezpečné skupiny na Olšany a na Nuselský most poslal. Tak to i dnes postuluje před senátem soudce Fremr: „Tamti dva byli spíš takoví vykonavatelé.“ A. Eret by musel mít neuvěřitelnou, takřka demiurgickou moc, aby dokázal takhle lidi ovládat. Soudce Fremr také nemá pravdu, když dnes říká, že dva z těch tří byli mladiství. Mladistvý byl jen jeden.

„ONI podali obžalobu, a ovšem ta obžaloba byla pro záškodnictví, a to proto, že jeden z těch chlapců, který měl tatínka v zahraničí, emigranta, tak se nějakým způsobem zhlédnul v německé armádě, měl prostě deník, kde si prostě psal taková, jak bych řek´, jako taková mladická hesla, ale kde víceméně adoroval německé vojáky, jako nacistický, no no no, aby to bylo jako přesný. No a, takže ONI z toho vlastně udělali, že to byla vlastně politická, politická činnost.“ Zase opakovaně ti ONI, jako kdyby se s obžalobou pan Fremr neztotožnil a jako by ji nepotvrdil svým rozsudkem a nepřistoupil tak na hru vyšetřovatelů StB! Dr. Fremr hovoří stejně jako Rudé Právo v roce 1988, když referuje o rozsudku: „Pod vlivem fašistické ideologie škodili společnosti.“

Domnělý vůdce domnělé skupiny byl i z dnešního Fremrova pohledu fašista či nacista. Dokladem toho má být jeho jakýsi deník. K tématu zabavených písemností se vyjádřil v roce 1990 Alexander Eret takto: „Stroj mi nebyl zabaven králíkům pro legraci, ale proto, že jsem na něm vyhotovoval písemnosti, které se StB ani za mák nelíbily, a proto je nazvala antisocialistické, protisovětské či fašistické, i když o fašismu v nich nebyla ani zmínka. Jednalo se o povídky a básně zesměšňující socialistický způsob života, o kritiku padesátých let nebo třeba bratrské pomoci 21. 8. 1968 či autentickou reportáž z návštěvy sovětských Milovic v roce 1986. Zatímco psací stroj mi navrácen byl, mé písemnosti, které se staly hlavním důkazem političnosti celého případu a skutečným důvodem především pro mé odsouzení, potkal zcela odlišný osud.“

Nebylo-li možno namočit A. Ereta do pomníčků, vík od kanálů (ve skutečnosti bylo jen jedno víko), požárů a obrubníků na kolejích, vyfabulovaly se další paragrafy jako například pokus o záškodnictví (aspoň nějaké kaménky, které však vlak vykolejit nemohly, Eret jindy položil), propagace fašismu, pokus o trestný čin znásilnění aj. Alexander Eret vyfasoval od JUDr. Fremra šest a půl roku tvrdého kriminálu. Nejvyšší soud pak v odvolacím řízení Eretův trest zvýšil o půl roku. Dr. Fremr nicméně teď tvrdí senátorům, že Nejvyšší soud výrazně navýšil tresty. (Ostatně u dalšího odsouzeného zůstalo u pěti let.) Dr. Fremr také smlčel před senátory, že spolu se třemi „záškodníky“ na základě estébáckého rozpracování odsoudil i matku Alexandera Ereta za paragraf ohrožování mravní výchovy mládeže s tím, že měla dopustit synovo zpustnutí.

Soudce Fremr také před senátními výbory tvrdil, že „toho chlapce, ideového vůdce,“ tedy Alexandera Ereta, zastupoval Otakar Motejl: „Tady se nemůžu dovolávat svědectví, protože pan Otakar Motejl je už žejo na nebi právnickým. Po skončení procesu mi Motejl poděkoval, že jsem to jako předseda vedl decentně.“ Ne, nemůže se dovolávat jeho svědectví. Alexandera Ereta nezastupoval Otakar Motejl, alebrž jiný advokát, a to velmi špatně.

Na závěr své řeči pak Fremr uvádí velmi lichý a nepoctivý argument na první pohled ve svůj prospěch, a sice že prezident Havel nevyhověl žádosti o milost pro Alexandera Ereta – „Což si myslím, že asi pro to nějaké důvody měl,“ říká pan soudce. Stačí se jen trochu zamyslet. Copak pouhý fakt neudělení milosti potvrzuje správnost někdejšího vedení soudního procesu včetně vyneseného rozsudku? Těžko si vůbec představit, že by se žádost v hektických porevolučních měsících k osobě prezidenta dostala a že by si našel čas na její prostudování.

Soudce Robert Fremr, jakkoli proslulý svými soudcovskými aktivitami po roce 1989, projevil svým tehdejším rozsudkem, ale rovněž i dnešním postojem k celému případu velkou rozlišovací neschopnost, neschopnost zvažování a vymezování viny jednoho každého člověka a stále jako by uplatňoval hrubý ideologický a kolektivistický přístup příznačný pro socialistickou zákonnost a zákonitosti minulého režimu. A hlavně se projevil jako člověk, který dokáže manipulativně uvádět nepřesnosti, zamlčovat fakta a navozovat chybné představy o tom, co se ve skutečnosti stalo a co sám učinil.

Prosím vás tedy o odpovědné uvažování o tom, koho vyšlete do Ústavního soudu České republiky, vždyť nad ústavními soudci už není žádná vyšší instance, která by je mohla kontrolovat a k níž by se jakýkoliv občan mohl odvolat.

Díky za pozornost a pochopení

Petr Pazdera Payne

V Olešnici na Moravě 20. července 2023