Socialista Pedro Sánchez se znovu stal španělským premiérem. FOTO: Pool Moncloa / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Pool Moncloa / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Španělsko má bezmála čtyři měsíce od voleb konečně vládu s důvěrou Kongresu. Ve čtvrtek 16. listopadu potvrdili poslanci těsnou většinou ve funkci premiéra Pedra Sáncheze, šéfa Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), jenž zemi vládne od roku 2018. Způsob vzniku nového kabinetu však vyvolává bezprecedentní odpor pravicové opozice i značné části společnosti, která už druhý týden protestuje v ulicích prakticky všech velkých španělských měst.
Staronový premiér si totiž pro svou vládu zajistil podporu od katalánských separatistů výměnou za kontroverzní zákon o amnestii, který by se měl vztahovat na stovky lidí spojených s uspořádáním nezákonného referenda o nezávislosti z roku 2017. Sánchez sám navíc ještě v předvolební kampani sliboval, že amnestii v žádném případě nepodporuje, a dokonce tvrdil, že by byla v rozporu se španělskou ústavou.
Nečekaní poražení
Když premiér Sánchez v květnu letošního roku nečekaně oznámil vyhlášení předčasných voleb, většina pozorovatelů měla za to, že jde o začátek jeho politického konce. Socialisté za sebou tou dobou měli sérii drtivých porážek v místních a regionálních volbách a v celostátních průzkumech přesvědčivě vedla opoziční Lidová strana (PP) pod vedením galicijského expremiéra Alberta Núñeze Feijóa.
Sánchezova úspěšná kampaň spojená s obavami levicových voličů z krajně pravicové strany Vox, kterou měli lidovci v plánu přizvat do vlády, nicméně vyústila v podivném volebním patu. PP sice těsně zvítězila, ale ani spolu s krajní pravicí nedokázala najít většinu v Kongresu. Těsná převaha poslanců se naopak otevřela socialistům – ovšem za předpokladu získání podpory od baskických a katalánských nacionalistů včetně otevřených separatistů.
Dohoda s baskickými stranami, kterým Sánchez přislíbil posílení kompetencí autonomní vlády, ještě nacionalistická část španělské společnosti přetrpěla. Pohár trpělivosti nicméně přetekl ve chvíli, kdy se PSOE spojila se stranou Společně pro Katalánsko (Junts) Carlese Puigdemonta, který jako katalánský premiér v roce 2017 inicioval referendum o nezávislosti a po jeho potlačení utekl před trestním stíháním do Belgie.
Sliby separatistům
Výměnou za podporu Sánchez separatistům přislíbil posílení regionálního financování, prominutí katalánského dluhu vůči centrální vládě, zřízení vyšetřovací komise ohledně údajně zaujatého stíhání strůjců referenda o nezávislosti, a především rozsáhlou amnestii pro všechny, kteří se na snaze o odtržení Katalánska od roku 2012 podíleli.
Španělská média odhadují, že by amnestie měla osvobodit nebo ukončit probíhající soudní procesy se zhruba třemi sty lidmi. Kromě samotného Puigdemonta a jeho blízkých politických spojenců jde třeba o vysoce postavené úředníky katalánské vlády z doby pořádání nelegálního referenda nebo o skupinu radikálů údajně plánujících obsadit katalánský parlament.
Devět lídrů katalánských separatistů v čele s šéfem Katalánské republikánské levice (ERC) Oriolem Junquerasem už byla za svou roli při organizaci referenda omilostněna v roce 2021, amnestie by nicméně mohla zrušit soudní rozhodnutí, které jim ve Španělsku zakazovalo výkon politické činnosti. A týkala by se také desítek policistů vyšetřovaných za brutální zásahy proti příznivcům referenda, které si podle odhadů vyžádaly na 800 zraněných.
Zrada, nebo začátek smíření?
Amnestie sice umožnila vznik vlády, zároveň však na druhé straně politického spektra vyvolala vlnu rozhořčení. Předseda PP Feijóo obvinil Sáncheze z toho, že si úřad předsedy vlády dohodou se separatisty „koupil“. Ještě dále zašla madridská premiérka Isabel Díaz Ayuso, podle které jde o „totalitarismus“ a pokus o „přeměnu Španělska zradou za zády španělského lidu“. „Sánchez se rozhodl, že za žádnou cenu nepřijde o moc a že mu ji nikdo a nic nevezme,“ prohlásila Ayuso.
Představitelé krajně pravicového Voxu pro změnu opakovaně hovoří o „puči“, který podle předsedy strany Santiaga Abascala „nastoupí cestu k tyranii“. Obě strany zároveň mobilizují desetitisíce příznivců, kteří proti amnestii protestují už od chvíle, kdy celý záměr pronikl do médií. Přestože se protesty v drtivé většině obešly bez problémů, příslušníci extrémistických skupin nebo fotbaloví chuligáni v jejich průběhu opakovaně vyvolali potyčky s policií. Například v noci na středu 8. listopadu bylo při snaze demonstrantů proniknout k sídlu Sánchezovy strany PSOE zraněno třicet policistů.
Španělská pravice se obává, že amnestie povede k opětovné eskalaci snah o oddělení Katalánska, které se před šesti lety (částečně za pomoci násilí) podařilo do velké míry potlačit. Zároveň zaznívá argument, že je krok v rozporu s ústavou, což bude stejně ještě muset posoudit ústavní soud a zákonem se možná budou zabývat i evropské instituce.
Sánchez naopak tvrdí, že podle něj zcela ústavně konformní amnestie přispěje k usmíření znesvářených stran a v konečném důsledku snahu o nezávislost oslabí. „Budeme usilovat o společné soužití a vzájemné odpuštění a chceme stavět na budoucnosti ve znamení smíření a harmonie,“ obhajoval staronový premiér amnestii v průběhu hlasování o důvěře vlády. Podle Sáncheze dohodnuté opatření představuje „nejjistější cestu pro zachování jednoty Španělska“.
Pragmatická politika
Tento názor zjevně sdílí i nejradikálnější část separatistů, která dohodu se socialisty odmítá kvůli tomu, že se v ní katalánské nacionalistické strany alespoň v krátkodobém horizontu fakticky vzdaly naděje na nezávislost. Junts se totiž v podepsaném textu zavazuje, že bude o referendum o nezávislost usilovat v rámci parametrů stanovených článkem 92 španělské ústavy – tedy s posvěcením předsedy vlády a za účasti všech obyvatel Španělska, nikoli pouze Katalánska.
Například bývalá katalánská ministryně školství Clara Ponsatí tento ústupek označila za „ponížení“ a „urážku všech, kteří Puigdemontovi věřili a chránili ho“. Podle vlivného Katalánského národního shromáždění (ANC) dohoda se Sánchezem představuje „pokračování katalánského podrobení Španělskem“ a jeho předseda naznačil, že by kvůli tomu mohlo dojít k vytvoření nové, ještě radikálnější politické strany.
Pro Sáncheze v každém případě kontroverzní dohoda znamená, že se mu už poněkolikáté podařilo přežít opakovaně předpovídanou politickou smrt. Na druhou stranu není jisté, jak dlouho může vydržet vláda, která se kromě baskických a katalánských separatistů opírá ještě o menší levicové subjekty včetně proruských radikálů z Podemos a která má v Kongresu jen velmi těsnou většinou.
Amnestie navíc ještě více poškodila už tak otřesenou důvěru Španělů v politiku – s krokem totiž v průzkumech nesouhlasí nadpoloviční většina obyvatel včetně čtyřiceti procent socialistických voličů. Sám Sánchez navíc v minulosti opakovaně sliboval, že k vyhlášení amnestie nedojde a označoval ji za protiústavní. To bylo ovšem v předvolební kampani, zatímco po volbách u staronového premiéra už jako tolikrát převládl ryzí pragmatismus.
František Kalenda je antropolog, spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku. Působí jako redaktor nakladatelství Bourdon a stálý spolupracovník rubriky NOVÁ ORIENTACE v deníku FORUM 24 a komentátor Týdeníku FORUM.
