Sociální demokraté v čele s předsedou partaje Hamáčkem (místopředseda vlády, ministr vnitra) se každým svým rozhodnutím, každým svým vládním návrhem blíží klinické smrti. A v poslední době to vypadá, že přijali roli láskyplného a ohonem vrtícího pejska, plnícího vše k radosti svého páníčka, tedy Andreje Babiše.
Ten, ačkoliv vládne v období konjunktury, ekonomického vzestupu, rabuje erární pokladnu jako ne Babiš, ale Babinský. Tomu dáme málo, tomu víc, tomu zase hodně, a tomu nic. Ale podstatné je, že všechny tyto zcela nesystémové výdaje slouží jen a jen k tomu, aby a) Babiš a jím vlastněné ANO na svou stranu získali další nebohé voliče, b) Babišem zcela určitě neovládaný Agrofert a firmy spřátelených velkostatkářů, velkopekařů a velkouzenářů získaly peníze, které občané státu odvádějí.
V důsledku toho se v rozpočtu pochopitelně objevilo několik děr. Najednou nejsou peníze na ty skutečně důležité sociální projekty. Najednou nejsou peníze na investice do dopravní infrastruktury. Najednou nejsou peníze na… Dosaďte si sami. Co na to Babiš? Nic dělat nemusí, má pejska.
Sociálně demokratický pejsek rád pomůže. Ví, že kdyby páníčka naštval, sbalí si misku na vodu a misku na žrádlo a půjde z domu. Z vlády. A to by znamenalo, myslí si pejsek, jeho smrt. Je na páníčkovi závislý.
A tak pejsek, tedy vicepremiér Hamáček, spolu s dalšími členy této nejstarší demokratické strany v ČR, hledá způsoby, jak občany podojit, aby byl Babiš spokojen a některé díry zalátány. Obvykle jsou ale pejskovy nápady na látání tak blbé, že je ani Babiš nechce. Tak například ani přes úlisné Ňaf ňaf neprošel návrh na zavedení bankovní daně. Ale ČSSD se nedá.
Takže přišli s novým návrhem, který chtějí vrazit do tzv. daňového balíčku, a ten zanedlouho vláda pošle do parlamentu. Nápadem tak blbým, že čtenář musí text přečíst dvakrát, aby se ujistil, že jej nešálí zrak z horka. Sociálnědemokratický pejsek totiž navrhuje, aby podnikatelé nesměli dát do nákladů osobní auto dražší, než 900.000 korun.
Hamáček tvrdí, že tím do rozpočtu připlave několik miliard. Což se racionálně uvažujícímu člověku jeví jako fantasmagorie. A k tomu by vlastně vláda řekla, že generální ředitel velkého podniku nesmí odečíst náklady na reprezentativní vůz. Už ne, bude zkrátka, když chce odečet, jezdit v Superbu se základním vybavením.
Nutno poznamenat, že pejsek ČSSD je starý, vetchý, poznamenaný mnohými rvačkami i příkořími, dýchavičný a kulhavý. Vzhledem k tomu, že v parlamentu čím dál více dostávají slovo v podstatě antisystémové strany, měl by tam a jako demokratický prvek alespoň trochu korigovat pozvolný úbytek demokracie.
Jenže pejsek má rád své jisté, na nějaké rvačky a boje už nemá síly ani chuť, a tak olizuje boty páníčkovi a čeká na pohlazení a dobrůtku. Moc dobře ví, že za vrátky vládní zahrádky a domu čeká jiný pes. Je to mladý, nevycvičený a zoufale nevychovaný, pekelně agresivní a příznačně tupý kříženec stafordšírského teriéra s německou dogou. Říká si SPD, přesněji řečeno Okamura.