Ministr spravedlnosti Robert Pelikán je z hlediska významu ve vládě Babišovým mužem číslo jedna. Patří k nejspolehlivějším vykonavatelům jeho vůle. Cíleně přitom buduje svůj mediální obraz, překypuje marketingovou aktivitou. Ve skutečnosti však zatím nic zásadnějšího neprosadil. O to více je za ním kontroverzních návrhů či kroků, které vyvolávají silnou kritickou odezvu.

[ctete]54727[/ctete]

Pelikán: Hrozí vznik čtvrté moci ve státě

Robert Pelikán se jako „nezávislý odborník“ rozhodl budovat kariéru v hnutí ANO. Nejdříve působil u Andreje Babiše na ministerstvu financí. Po konfliktu tehdejší ministryně spravedlnosti Heleny Válkové s náměstkyní Hanou Marvanovou, který vyvrcholil jejím odchodem, byl Babišem v červnu 2014 vyslán do rezortu, aby stabilizoval situaci.

Tím však interní problémy neskončily. Dynamiku nabraly během projednávání návrhu zákona o státním zastupitelství, který dostal Pelikán jako nový první náměstek na starost. Společně s Válkovou tehdy nepřijali za svou představu úzké skupiny čelných žalobců, kteří chtěli dále posílit už tak významný vliv státního zastupitelství. Pelikán se kvůli razantní změně kurzu dostal krátce po svém nástupu do konfliktu s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem.

Pelikán tehdy prosazoval druhý extrém, když prohlašoval, že by se kontrola nad státními zástupci měla vrátit do exekutivy. Na adresu původní verze, na které se podíleli Pavel Zeman a pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, nešetřil kritikou. Podle něj se Česko jen těsně vyhnulo situaci, v níž by se žalobci vymkli demokratické kontrole.

„Hrozilo, že u nás vznikne čtvrtá moc ve státě. Státní zástupci by nebyli nikým a ničím kontrolováni,“ uváděl tehdy Pelikán. Je pozoruhodné, že stejnými slovy kritizují totožný návrh zákona jeho dnešní odpůrci.

Obrat o sto osmdesát stupňů

Pelikán už mezi ně nepatří. Co se mezitím odehrálo? Když představy vedení rezortu narazily na tuhý odpor, jelikož vzbuzovaly pochybnosti, že ministerstvo spravedlnosti chce de facto justici řídit  (zjevně v souladu s Babišovými představami řídit vše ve státě jako firmu), obrátil první náměstek o sto osmdesát stupňů.

Za zády ministryně se scházel s autory původního záměru, jelikož v hnutí ANO zřejmě usoudili, že znepřátelit si mediálně vlivné žalobce by bylo kontraproduktivní, a přehodil výhybku směrem k jejich představám. Hněv Válkové na Pelikána, když se o jeho osobní iniciativě dozvěděla, se nakonec obrátil proti ní. V únoru 2015 byla donucena k demisi. Nahradil ji právě Robert Pelikán, který vzhledem ke svým vlastnostem, kam patří i mimořádná názorová pružnost a bezmezná loajalita, lépe naplňuje kritéria šéfa rezortu spravovaného hnutím ANO.

Jaký je osud zákona o státním zastupitelství dnes? Pelikán jej protlačil vládou v podobě, která je v Poslanecké sněmovně neprůchodná. Největší výhrady vzbuzuje vytvoření nového protikorupčního speciálu, který by pod sebe mohl stahovat libovolné „korupční“ kauzy (mediálně nejzajímavější?), a nebyla by nad ním žádná účinná kontrola. Skutečně hrozí, že u nás vznikne čtvrtá moc ve státě, jen to náhle Pelikánovi v roli ministra nevadí.

Zákon byl tvrdě kritizován i zevnitř justice. „Jsem přesvědčen o zbytečnosti navrhované úpravy, její protiústavnosti, nepromyšlenosti a v daném kontextu zákona o státním zastupitelství i věcné nesouvislosti. Měla by být v tomto rozsahu z dalšího legislativního procesu vypuštěna,“ kritizuje jej předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

A v současnosti k jeho stažení vyzval i dosavadní hlavní podporovatel nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Prý na dobu, až bude vhodnější atmosféra. Že už o tom s Pelikánem hovořil, což jej ovšem staví do silně nekomfortní situace.

Ministr do prosazení zákona hodně osobně nainvestoval. Po svém nástupu tvrdil, že je jeho hlavní prioritou. Všechny odpůrce šmahem odsuzuje jako zastánce „korupčníků“ (i Baxu?). Protlačuje problematickou normu takřka proti všem. Kdyby teď kapituloval a zákon stáhl, byla by z jeho pohledu nejčestnější nabídka rezignace.

To však není jediná kontroverze, která se kolem Pelikána v poslední době vynořila.

Zasahování do nezávislého vyšetřování

Ministr spravedlnosti by měl být garantem právního státu a nezávislosti vyšetřování. Pelikán tyto principy opakovaně porušuje. Nedávno se jednoznačně postavil za svého šéfa v kauze Čapí hnízdo. V případu nevidí žádný problém, stačí mu Babišovo vysvětlení. Jeho kritici prý lžou a chtějí ho jen očernit. Pokud očerňuje ostatní, že kritikou zákona o státním zastupitelství chtějí bránit vyšetřování závažné kriminality, působí jeho dvojí metr velmi farizejsky.

„Tohle je mimořádně znepokojivé,“ reagoval naopak na Twitteru na zátah, kdy policisté z GIBS zatkli Šlachtova blízkého spolupracovníka z ÚOOZ Vokála kvůli podezření z korupce. Žádný problém současně neviděl při čerstvé Šlachtově razii dotýkající se i vyšetřovatelů Čapího hnízda, kdy jeho útvar opakovaně suploval práci Generální inspekce, které ze zákona přísluší vyšetřování trestné činnosti policistů.

Omezování svobody slova

Ministr navrhl zařadit mezi trestné činy „hanobení třídy a jiné sexuální orientace“. Rozšiřuje se tak paleta „zakázaných slov“ s hrozbou trestního stíhání, což může snadno vést ke zneužívání těchto paragrafů. Smutným příkladem je kauza komika Jana Böhmermanna v sousedním Německu, který za svoji satiru vůči tureckému autoritáři Erdoganovi sice nejde do vězení, ale nesmí ji dále používat. Módní kriminalizace svobody projevu za „nežádoucí vyjadřování“ na adresu některých společenských skupin či jednotlivců pokročila do další fáze, a Pelikán je učenlivý žák.

Udávání s bonusem 600 tisíc

Ministr se rozhodl vyslyšet přání svého šéfa a společně předložili konkurenční zákon o whistleblowingu, který významně zvýhodňuje oznamovatele trestné činnosti. Udání by mohlo probíhat anonymně prostřednictvím nově zřízeného informačního systému, nebo bude možné podat trestní oznámení s využitím institutu chráněného oznamovatele. V takovém případě mu bude garantováno zachování pracovního místa, jehož zrušení by nebylo možné bez souhlasu Úřadu práce. A pokud by se tak stalo, oznamovatel od ministra financí obdrží odškodné ve výši 50 platů úrovně minimální mzdy plus úhradu nemajetkové újmy.

Tento populismus se nelíbí ani koaličním partnerům, předkládajícím vládní a nikoli tak prvoplánově působící návrh zákona. Pelikán s Babišem ad absurdum rozšiřují jim vlastní princip represe postavené na fízlování a udávání. Že může být zneužíván v rámci nepodložených osobních vendet, se už nezmiňují a odpovědnost udavačů v takovém případě nepožadují.

Lex OKD

Pelikán nedávno vyvolal rozruch i nestandardním návrhem novely insolvenčního zákona, ušitým na míru velkým hornickým společnostem. Ve skutečnosti měl být využit v případě krachující OKD. Za normálních okolností firmu v insolvenci přebírá insolvenční správce stanovený insolvenčním soudem. Ministerstvo spravedlnosti však připravilo změnu, která by nařizovala soudu vybrat insolvenčního správce navrženého ministerstvem financí.

Ministr financí by tak nad OKD převzal kontrolu a osud společnosti by závisel na jeho libovůli. „Lex OKD“ by se navíc vztahoval i na insolvenční řízení spuštěná ještě před účinností zákona. Vzhledem k jeho protiústavnosti kvůli hrozícímu poškozování práv věřitelů byl však nakonec Pelikánem z jednání vlády stažen.

Aféra Fajád

Do vytracena jde největší zpravodajská aféra posledních let s bezprecedentním nevydáním agentů Hizballáhu Alího Fajáda a Chálida Marabího do Spojených států, ačkoli o tom rozhodl soud. Ministr spravedlnosti se podle kritiků rozhodl porušit evropské i tuzemské právo a „vyměnil“ oba agenty za pětici českých občanů, kteří se za záhadných okolností vydali do Libanonu, kde byli několik měsíců drženi jako rukojmí. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o předem připravenou akci, jelikož se jí účastnil Fajádův právník, i agent Vojenského zpravodajství.

Pravdu se však veřejnost dozví stěží, jelikož vyšetřování na české straně vede Šlachtův útvar, který má k hnutí ANO velmi blízko. V jeho zájmu není Pelikána či hnutím ANO dosazeného ředitele Vojenského zpravodajství Jana Berouna poškodit.

Místo skutečných výsledků marketing

Kontroverze v Pelikánově rezortu přibývají, přitom vázne příprava skutečně důležitých norem. Mezi ně patří novela trestního řádu nebo ustavení soudcovské samosprávy. Pelikán je opakovaně kritizován za slabou komunikaci, a i proto jeho záměry často narážejí na odpor nejen mezi zákonodárci, ale v odborné sféře.

Do ostrého střetu se dostal i s Českou advokátní komorou, Exekutorskou komorou a Českou asociací věřitelů. Je kritizován, že jeho návrhy na snižování poplatků v dlužnicko-věřitelských sporech ve svém důsledku vedou k přílišnému posilování práv dlužníka na úkor věřitelů a snížení schopnosti vymáhat dluhy. A když už se mu podaří některé dílčí změny zákonů prosadit, jsou neméně sporné, jako je zavedení trestnosti přípravy daňového úniku, které podle oponentů povede ke kriminalizaci podnikání a k významné destrukci profese advokáta a daňového poradce.

Oč mizivějšími výsledky práce se Pelikán zatím může pochlubit, tím více se věnuje marketingovým akcím typu připojení jeho úřadu do kampaně Hate free Culture (poněkud žinantní vzhledem k Babišovým postojům k migrantům) nebo nerealistickými nápady stoprocentní zaměstnanosti vězňů. Hnutí ANO to možná stačí, smysluplnému rozvoji rezortu spravedlnosti v žádném případě.

[ctete]56473[/ctete]