Viděl jsem videoapel Daniela Hůle. Daniel Hůle pracuje pro Člověka v tísni a je přední český odborník na problematiku předlužení. Ve svém videoblogu mluví o světle naděje. Aniž by vysvětloval, co se za tímto světlem skrývá, já jeho myšlenku znám a vím, že tato myšlenka Česku zásadně ublíží. Proto dovolte těchto několik úvah.

Daniel Hůle je nepochybně slušný člověk, který co činí, činí s přesvědčením, že dělá dobrou věc. Bohužel se znovu potvrzuje, že i dobrá myšlenka aplikovaná v nezdravé míře se může stát velmi špatnou. Když Daniel Hůle mluví o lidech postižených exekucí a insolvencí, mluví o exekuční a soudní mafii. O nemravných lidech, kteří půjčili. Daniel trpí nemocí z povolání. Mnozí lidé v problémech mají tu nešťastnou vlastnost nevidět svá pochybení a vinit z těchto všechny ostatní a někteří, pro dlužníky pracující tento pokřivený pohled postupně přejímají. Jde o nemoc z povolání lidí pomáhajících předluženým. Jde o pokřivení reality.

Realita je taková, že naprostá většina předlužených se stala předluženými pro svá rozhodnutí, pro nezodpovědný přístup. Mnoho z těch, kteří využívají ochrany insolvence, vytvářelo své dluhy již s myšlenkou, že tyto nikdy nezaplatí.

Právě pokřivení pohledu vede Daniela Hůle k nesprávným a nebezpečným návrhům, které se pokusím tímto narovnat.

Mluvme otevřeně

Naděje pro předlužené. Vyhýbá se tomu pojmenovat, co se za tímto světlem naděje skrývá. Pojďme mluvit na rovinu a umožněme tak společenskou diskusi. Za světlo naděje považuje Daniel Hůle nový návrh zákona o oddlužení, který společně s ministrem spravedlnosti Pelikánem připravil a ve kterém navrhují odpouštět dlužníkům 90 % dluhu a v některých případech dluh celý. Tuto myšlenku Daniel Hůle ukrývá za souslovím světlo naděje.

Dotkne se nás všech

Mohli bychom uvěřit, že se nás vlastně tento zákon netýká. Že postihne jen ty, kteří půjčují peníze. A banky mají přece peněz dost, tak proč se rozčilovat. Jenže tento zákon se týká každého z nás, a to naprosto zásadně. Tento zákon může život v naší zemi významně zhoršit na mnoho dalších let.

Povím vám příběh mé sousedky. Skvělá pracovitá žena se sama stará o tři dcery. Nikdy v životě nebyla na dovolené, protože si dovolenou jednoduše nemůže dovolit. Když má ve svém zaměstnání volno, jde na brigádu. Tuto slušnou a pracovitou matku tří dcer postihla pohroma. Mladík bez řidičáku, technického průkazu a bez pojištění jí naboural a zničil auto. Auto, které nutně potřebovala, aby mohla vozit dcery do školy. Škoda na voze 250.000 Kč, které neměla. Dalších 30.000 Kč si musela půjčit na advokáta a soudní poplatek. Nezbylo než škodu po mladíkovi vymáhat soudně. Bohužel soudy vám v Česku rychlou pomoc dát neumějí. A tak ztráta auta drasticky promluvila do chodu rodiny.

Nakonec sousedka měla v ruce rozsudek. Mladík má zaplatit 250.000 Kč + náklady souzení, které se vyšplhaly na dalších 50.000 Kč. Bohužel za soudní rozhodnutí si sousedka Eva nic nekoupí. Mladík rozhodnutí soudu nerespektoval a nic nezaplatil. A tak musela Eva investovat další čas a peníze a obrátit se na exekutora. Měla ještě štěstí. Mohla si exekutora vybrat sama. Ministr Pelikán však připravuje novelu, kdy vám již exekutora přidělí. Stejně jako kdysi lékaře podle místní příslušnosti. Exekutor si řekl o zálohu 15.000 Kč, protože exekuci rovnou označil jako beznadějnou. A tak Eva za soud, právníka a exekuce již utratila 65.000 Kč a na opravu auta neměla stále nic. No a jsme ve finále. Se zahájenou exekucí se mladý poberta obrátil na soud s žádostí o oddlužení. Správně vyplnil přihlášku a soud mu odpuštění dluhu ve výši 70 % přiznal. Udělal to, jak mu radí internet. Ještě před insolvencí obešel banky a společnosti na půjčky. Během dvou dní v různých ústavech vyčerpal větší množství malých půjček. Ty pak převedl v hotovost a vytvořil si tak dostatečný kapitál. Prý se dá takto „nafasovat“ v Česku až 1.000.000 Kč. Třicet procent pak musíte ve splátkách za pět let vrátit. Stejně vám však zbývá 700.000 Kč.

Sousedka Eva dostane z celkového dluhu 94.500 Kč, odečte náklady na soud, právníky a exekuci zbude jí 29.500 Kč ze škody na voze v hodnotě 250.000 Kč. Mladík, který vše způsobil a který využil ochrany oddlužení si, až mu vrátí řidičák, koupí za 600.000 Kč parádní fáro. Eva a její děvčata budou již vždy jezdit autobusem. Takto také funguje zákon o oddlužení, který Daniel Hůle tolik podporoval. Tedy věřte, že zákon o insolvenci se týká každého z nás. I vás může zítra nabourat někdo, kdo nemá zaplacenou pojistku. A i když vás nikdo nenabourá, každý budeme platit vyšší úroky, abychom bankám nahradili ztráty způsobené neplatiči.

Odpuštění 70 % dluhu zřejmě nestačí

Příběh sousedky Evy jsem vám popsal při současném fungování oddlužení. Tedy za situace, kdy stát přikáže Evě, aby odpustila 70 % dluhu. Ministr Pelikán chce však jít ještě dál. Navrhuje, aby příště stát nařídil Evě odpustit 90 % dluhu a v některých případech dluh celý. Bez zkoumání majetkových poměrů. Bez ohledu na to, zda takové nařízené odpuštění dluhu Evu a její dcery úplně zničí. Přesně tak bude fungovat insolvence z pera ministra Pelikána. Přesně to je to světlo naděje, o kterém Daniel Hůle ve svém příspěvku mluví. To světlo naděje, které mne donutilo dnes zrušit program se svými dětmi a napsat tento blog.

Zákon o oddlužení potřebujeme

Stát založený na lidskosti a humanitě, možnost druhé šance pro předlužené potřebuje. Naprostá většina lidí, kteří jsou dnes předlužení, se do své situace dostala nesprávným způsobem života nad své poměry. Nic jiného složitějšího si nenechejme namluvit. Člověk svéprávný ví, co si může a co nemůže dovolit. A mnoho z těch, kteří jsou dnes v insolvenci, věděli, že své závazky nezaplatí, již v době, kdy tyto tvořili. Přesto i tito lidé musejí dostat v životě druhou šanci, když přijde správný čas a oni dospějí k trvalé změně uvažování.

Zákon o oddlužení, neboli lépe zákon o druhé šanci, potřebujeme. Jen to musí být úplně jiná cesta, než nám nabízí ministr Pelikán.

Prvý zákon o oddlužení je špatný a druhý má být ještě mnohem horší

Prvý zákon o insolvenci se České republice opravdu nepovedl. Není opravdovou druhou šancí a je masivně zneužívaný k nepoctivosti. Pojďme si konečně uvědomit, co je na současné insolvenci špatné, a poučit se z minulých chyb. Jen poučení z chyb dá nám šanci příště napsat zákon lepší.

Je zneužívaný

Současný systém insolvence je strašlivým způsobem zneužívaný. Mnozí vstupují do závazků již s tím, že se zaplacení vyhnou insolvencí. Mnozí vnímají insolvenci jako možnost přijít snadno k penězům a závazků se zbavit. Mnozí nám tvrdí, že o insolvenci rozhoduje soud. Jenže soud neznamená soudce. A to je zásadní problém. Soudy jsou zavalené žádostmi. O přidělení insolvence tak fakticky rozhodují úřednice soudu. Každý, kdo správně vyplní žádost a doloží všechny doklady, oddlužení dostane. To je děsivá systémová chyba.

Naučili jsme celou generaci, že závazky se dodržovat nemusejí. Že když je závazků příliš, zbavíme se jich insolvencí. Vytvořili jsme prostředí, kde je být neslušný výrazně výhodnější než být slušný. A mnozí na takové prostředí reagují.

Osobně znám člověka, který si po skončené insolvenci během jednoho roku “pořídil” nové dluhy za milion a opět žádá o další oddlužení. Čtu na internetu rady mladých lidí, jak přijít snadno k penězům: jde o navržené postupy, kde všude si snadno půjčit a jak se pak splácení záhy vyhnout insolvencí.

Kdybych současnému zákonu vytkl jen jednu jedinou chybu, pak že vychovává k nepoctivosti. Být v insolvenci je pro celou skupinu lidí normou a běžným pořádkem. Současný zákon přispěl k devastaci obecné morálky. A nový návrh tento stav jen ještě více zhoršuje.

Musí jít o mimořádnou pomoc, nikoliv automatismus

Oddlužení musí být mimořádné dobrodiní státu. Nemůže probíhat automaticky v desetitisících případů za rok. O druhé šanci má rozhodovat soudce poté, co pečlivě pozná okolnosti a situaci žadatele.

Schválení oddlužení by měla předcházet dlouhá zkušební doba, která prokáže skutečný úmysl žít slušně.

Oddlužení má být dáno tomu, u koho bude značný předpoklad, že předchozí chyby nezopakuje. Oddlužení musí být podmíněno dalším bezúhonným životem po dlouhou řadu let. A kdo využije pomoci oddlužení a v následném životě bude dále vytvářet nesplácené dluhy, musí skončit ve vězení.

Soudce tak má být garantem toho, že tuto pomoc dostanou ti spoluobčané, kteří si druhou šanci zaslouží. Dnes ji dostane každý, kdo požádá a splní formální předpoklady.

Je nespravedlivý

Současný systém je velmi nespravedlivý vůči té naprosté většině, která své dluhy splácí. Ti všichni v podobě vyšších úroků splácejí dluhy těch v oddlužení. Protože zákon zachování hmoty existuje a někdo ty dluhy vždy zaplatit musí. Pokud banky přijdou o peníze u neplatičů, vezmou si je u těch ostatních, kteří závazky ctí. To není správné, slušné ani spravedlivé. Nemajetná Eva, která celý život poctivě pracuje, aby uživila své tři dcery, zaplatí oddlužení někomu, kdo žije neslušně a nepoctivě. Tím, že je současný systém nespravedlivý, vytváří velkou tenzi ve společnosti. Ti, kteří žijí řádně, se cítí oprávněně naštvaní na ty, kteří jen oddlužení využívají. Celý systém proto musí být mnohem více spravedlivý, aby tyto nepřátelské nálady ve společnosti nevytvářel.

Zaplatit dluhy musí stát

Pokud chce stát oddlužením některým pomoci, musí nutně tyto dluhy zaplatit. Je nemravné, pokud chce stát pomáhat, že zaplatit tuto pomoc nechá Evu tím, že soudním rozhodnutím přikáže Evě odpustit dnes 70 % či příště 90 % dluhu.

Chce-li stát pomáhat, musí také stát dluhy zaplatit. Toto břemeno nemůžou nést poškození. Stát jsme my všichni. Tedy zátěž pomoci potřebným se rozdělí mezi každého z nás. A míra pomoci se tak logicky stane společenskou diskusí. Máme-li to platit, jistě o míře této pomoci mluvme.

Druhá šance musí doopravdy fungovat

Právo druhé šance oddlužením se musí dostat mnohem méně a opravdu prověřených lidí. Zároveň však druhá šance musí být plnohodnotnou druhou šancí.

Dnešní zákon o oddlužení žádný slibovaný nový život nepřinese. Pomyslná tlustá čára za minulým životem se nekoná. Lidé, kteří prošli oddlužením, jsou dnes velmi často zklamaní, když zjistí, že nemohou například v bance žádat o hypotéku a normálně si vyřešit základní potřebu, jakou je bydlení. Dnes i po proběhlém oddlužení zůstávají mnozí občany druhé kategorie, kterým jsou mnohé dveře zavřené.

Nový zákon musí být poctivý. Kdo oddlužením projde, musí mít možnost žít stejně jako každý jiný. Tedy včetně přístupu k hypotéce a vlastnímu bydlení.
Pane ministře Pelikáne, celou vaši kariéru provází naprosto zásadní odtržení od reálného života. Nevytvářejte zákony tam, kde nedohlédnete na výsledek. Váš návrh nového insolvenčního zákona zdevastuje morálku v této zemi, zvýhodní nepoctivé a dále prohloubí napětí ve společnosti. Nespojujte své jméno s něčím tak špatným.

Mluvte s lidmi z reálného života s praktickými zkušenostmi. Nenechejte svůj názor utvářet jen našeptávači “odborníků přes dluhy”. Právě reálné zkušenosti vám dají možnost vytvářet zákony s dobrou hodnotou pro tento stát, nikoli jen pro dlužníky. Zákony, které budou pro běžné lidi přijatelné, pochopitelné a které budu vnímat jako zákony slušné.