Ukrajinské letadlo Suchoj SU-27. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Oleg Beljakov
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Oleg Beljakov
Deník Novaya Gazeta Europe popisuje, jak to vypadá se situací ohledně zbraní pro ukrajinskou stranu. Rozebírá, co všechno už se poslalo, jaká je hodnota konkrétní výzbroje, jaké mýty kolem zbraní panují a v čem jsou praktické problémy zbrojních dodávek na Ukrajinu.
„První válečná loď amerického námořnictva třídy Lewis a Clark vyrazila 20. května z Norfolku do Evropy. Zatím není známo, jaké zbraně má na palubě. Pokud je však konečným cílem dodávka zbraní ukrajinským ozbrojeným silám (což tvrdí všechna média), dorazí na místo určení nejdříve v polovině června. Je to poprvé, co bylo námořnictvo zapojeno do přepravy nákladů, které je obtížné nebo nemožné přepravit vojenskými dopravními letadly. Především se jedná o obrněná vozidla nebo velké zásilky speciálních systémů, jako jsou radary dlouhého dosahu a systémy protivzdušné obrany,“ píše autor Alexandr Kudrin.
Zahraniční zbraně Ukrajina potřebuje jednak proto, že ukrajinské zbrojovky jsou částečně zničené a částečně jim chybí komponenty, ale i proto, že ve válce staré sovětské, později ruské a stále častěji ukrajinské zbraňové systémy selhávají pod palbou nepřítele. Předválečné zásoby se tenčí. Nové zbraně považují ukrajinští politici za naději. „Podle ministra Kuleby například Ukrajina potřebuje k dobytí Chersonu MLRS NATO. Je třeba si uvědomit, že neexistují žádné zázračné zbraně jako Wunderwaffe, které by samy o sobě zvrátily průběh války. O všem rozhoduje především houževnatost a profesionalita ukrajinské armády.“
Zdatnost vojáků je klíčová. Je to vidět na jednom ze symbolů války, dronech Bayraktar, které Ukrajina koupila v Turecku:
„Tato válka vnesla do společnosti nové mýty a mezi odborníky zbořila ty staré. O výhodách, které turecké bezpilotní letouny Bayraktar přinášejí armádě, toho bylo řečeno mnoho. Přispěla k tomu praxe jejich používání v Náhorním Karabachu a Libyi. Mnoho zemí si toho všimlo a vrhlo se na jejich nákup. Ukrajinská společnost vkládala do těchto bezpilotních letounů velké naděje. Co však dokáže šváb s vrtulí, křídlem o délce 12 m a zatahovacím podvozkem při rychlosti 130 kilometrů za hodinu proti moderním protiletadlovým systémům vyspělých zemí? Nebyl navržen tak, aby jim odolal. Všechna (předchozí) vítězství ‚Bayraktarů‘ (v jiných válkách) byla vybojována nad špatně vycvičenými a nemotivovanými protiletadlovými střelci.“
„Turecké bezpilotní letouny jsou dobrými průzkumnými a zaměřovacími stroji se střední hodnotou a výkonem. Jako úderné bezpilotní letouny v současné válce neposkytují žádnou zvláštní výhodu. Libyjští povstalci a arménští dobrovolníci jednoduše neměli ty správné dovednosti a vybavení.“
Motivace ukrajinské armády je známá. Přes důležitost kvality a dostatku munice a zbraní je v každém ozbrojeném konfliktu na prvním místě člověk a jeho výcvik.
Falešných zpráv a úniků do tisku, které mají zamaskovat trasy a objem dodávek, je hodně. Mnoho zbraní nepochází z továren, ale je vyřazeno z dlouhodobých skladů Pentagonu. Větší přehled je o financování. „Od začátku Bidenovy vlády poskytly Spojené státy Ukrajině bezpečnostní pomoc ve výši více než 4,5 miliardy dolarů, z toho přibližně 3,8 miliardy dolarů od ruské invaze. V této fázi nemá smysl specifikovat budoucí příděly: Dají tolik, kolik bude třeba.“
Kolik těch zbraní jen z USA je? „Odvolejme se na údaje Velitelství dopravy ozbrojených sil USA,“ píše Alexandr Kudrin. „Od konce února bylo na Ukrajinu odesláno 23 800 tun zbraní všech typů. To zahrnuje 23 942 protitankových řízených střel (ATGM), 1033 protiletadlových raketových systémů (SAM) a 1468 střel k nim, 90 houfnic, 1473 dělostřeleckých granátů, devět vrtulníků, 33 radarů, 7888 útočných pušek a pistolí a přibližně 60 milionů nábojů do ručních zbraní. V žádném případě se nejedná o gigantická čísla, intenzita vojenských akcí je bezprecedentní. Na jednom úseku fronty, v akutní fázi operace, na sebe ukrajinská armáda a ruská armáda denně házely vagony střel (60 tun). Od druhé světové války se nic podobného ve světě nestalo.“
Doplňuje se také zničená technika, která pocházela ještě ze sovětských dob. „Tyto zbraně může prodávat 23 zemí. Podle Foreign Policy například tento měsíc ukrajinská armáda obdržela vrtulníky Mi-8 a útočné letouny Su-25 z Bulharska. V Bělorusku prošly v roce 2020 generální opravou… Největší podporu Ukrajině poskytlo Polsko, které jednoduše převedlo 240 tanků T-72 ze svých ozbrojených sil. Stačí na vybavení dvou tankových brigád a o kvalitě těchto strojů není pochyb.“
Ukrajinští politici a armáda berou dnes všechno, takže výzbroj je velmi různorodá. Na odlišné typy je však třeba vojáky přeškolit. V polovině dubna předala Česká republika Ukrajině dvě desítky vyřazených raketometů RM-70, mírně opravených z BM-21. I tady přeškolení trvalo asi tři týdny. Kvalitní výcvik posádky tanku netrvá méně než půl roku, ve zrychleném režimu alespoň dva měsíce. Bez výcviku bojová hodnota stroje významně klesá.
Autor nakonec uzavírá: „Vzhledem k tomu, že státní představitelé již oznámili chystanou protiofenzívu ukrajinských ozbrojených sil, všichni komentátoři očekávají, že se zbraně NATO objeví, až na bojiště nastoupí nově zformované ukrajinské zálohy. Hlavní okolnosti však zůstávají nezměněny: značná převaha ukrajinské armády v živé síle a zpravodajských informacích dodávaných online z NATO, ale zároveň naprostá dominance ozbrojených sil Ruské federace ve vzduchu, na moři, převaha v protivzdušné obraně a palebné síle na velké vzdálenosti. Všimněte si, že mezi zbraněmi přislíbenými Ukrajině nejsou žádné plnohodnotné kapacity protivzdušné obrany středního nebo dlouhého dosahu a žádné letectvo. Rovnováha zůstává velmi křehká.“
