Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
Andrej Babiš (ANO) FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády / se souhlasem
Analýzy
8. 1. 2022
O tom, že se Andrej Babiš nakonec pokusí dobýt Hrad, pochybuje málokdo. On sám zatím mlží a může si to dovolit. Otázka předčasné prezidentské volby je zatím zažehnána, do řádných voleb zbývá ještě rok a do oficiálního vyhlášení kampaně zhruba půl roku. Je velice pravděpodobné, že nejen v Babišově táboře nyní vznikají podrobné analýzy možného úspěchu, podle nichž se definitivně rozhodnou ti politici, kteří souboj o Hrad myslí vážně a neberou ho jen jako prostředek ke zviditelnění.
Podobnou cestou se vydává i HlídacíPes.org. Přinášíme rozbor silných a slabých stránek a příležitostí či hrozeb, které by pro Babiše kandidatura měla – tedy analýzu metodou SWOT.
Předem je třeba upozornit, že se tento text pouze pokouší nastínit, jaké faktory mohou být pro Babiše a jeho okolí určující při rozhodování, zda nakonec kandidaturu oznámí. Neklade si tedy za cíl předpovědět, zda se tak stane, jaké jsou jeho případné šance nebo jakým by byl Babiš prezidentem.
Sám předseda hnutí ANO kandidaturu zatím neoznámil, postupně ale dávkuje dílčí indicie. Blesku už v listopadu řekl, že by si jeho kandidaturu přál prezident Miloš Zeman, na facebooku ji o pár dní později podmínil sesbíráním 50 tisíc podpisů, o Vánocích oznámil, že bude od února křižovat zemi ve vlastním karavanu a mluvit s lidmi. Náznaků dost na to, abychom se mohli pustit do rozboru, jaké okolnosti stojí na straně Andreje Babiše, či které ho diskvalifikují.
Silné stránky
Bezpochyby sem patří Babišův všudypřítomný marketing, který ho provází od jeho vstupu do politiky a který v posledních letech narostl do téměř obludných rozměrů. Může se samozřejmě nadále spoléhat na podporu svých médií. A nejde jen o zpravodajskou Mladou frontu DNES a Lidové noviny, ale i o společenské tituly, které nabyl zejména koupí vydavatelství Bauer Media v roce 2018.
HlídacíPes.org opakovaně přinesl analýzu toho, jak je Babiš a jeho rodina od té doby pozitivně vykreslován v časopisech typu Pestrý svět nebo Rytmus života. Role „táty od rodiny“ může hrát tradičně v prezidentské kampani větší roli než v političtějších volbách parlamentních. Předpokládá se rovněž větší zapojení manželky Moniky, což je právě doména nekritických článků ve zmíněných lehce bulvárních časopisech.
Patří sem i sociální sítě, jejichž správa a „vědecké“ zaměřování příspěvků proslavilo Babišova marketéra Marka Prchala. Souvisí s tím i tým dlouhodobých spolupracovníků, které hnutí ANO v době vlády umístilo na placená místa ve státní správě a nyní si tyto lidi bude stahovat zpět. Příkladem mohou být třeba fotografové Aleny Schillerové, kteří po nástupu nové vlády ministerstvo opustili.
A pak je tu kampaň, kterou nyní Babiš jako „předseda opozice“, za kterého se sám označil, může vést prakticky permanentně. Roudnická poslanecká kancelář, se kterou se pokoušel dělat parádu v listopadu a prosinci, je mu zjevně malá, a tak chystá velkolepou roadshow ve vlastním karavanu.
Inspiraci u úspěšných kampaní Miloše Zemana vidíme v několika bodech: Zeman svůj slavný Zemák vyměnil za vládní limuzíny a svou druhou kampaň objel za veřejné peníze v roli prezidenta. Babiš jako poslanec může snadno vykazovat poslaneckou činnost, být ve styku s lidmi, což je nejúčinnější forma kampaně, a zároveň odrážet otázky, zda tyto náklady účtuje do kampaně. Je to víceúrovňová výhoda, něco jako win-win-win. Také Miloš Zeman si svou první kandidaturu nechal „posvětit“ petičními podpisy, aniž by je potřeboval. Ve sněmovně i v senátu měl tehdy ještě dost spojenců či zavázaných politiků na to, aby se bez 50 tisíc podpisů spolehlivě obešel. A stejně jako Miloš Zeman nebude mít Andrej Babiš problém s penězi.
Spolehnout se Babiš může na bezvýhradnou podporu hnutí ANO. Což není u ostatních stran tak úplná samozřejmost. V minulých volbách se opakovaně stalo, že političtí kandidáti neměli podporu celé své strany, což v první přímé volbě postihlo třeba Jiřího Dienstbiera ml. za ČSSD. Pokud se Babiš rozhodne kandidovat, není představitelné, aby ho nepodporovalo hnutí ANO jako celek. Což souvisí s ideální výchozí pozicí mezi politickými kandidáty; chtě nechtě je ANO stále subjektem s nejsilnější podporou mezi jednotlivými stranami.
Slabé stránky
Komunikace. Andrej Babiš není velký rétor. A i když mu odpustíme vyjadřování ve stylu náhodného generátoru naučených frází, nedá se ani říct, že by davy dokázal oslovit lidovým projevem. Slabou stránkou je i neschopnost zvládat emoce; jeho projevy ve vypjatých chvílích pak dávají protivníkům šanci ho zcela zesměšnit. V kampani – zejména v předpokládaných předvolebních debatách a duelech, kde je možné oslovit skupiny mimo pevné jádro – velký handicap.
Andrej Babiš je mimořádně rozdělující politik. Může se spolehnout na své tvrdé jádro, nedokáže ale oslovovat v případném druhém kole voliče „demobloku“. Zároveň si ale neumí sáhnout pro hlasy lidí nespokojených s postupem své vlády při zvládání epidemie. Jeho podpora očkování ho diskvalifikuje u skupin, které se soustředí kolem SPD, Volného bloku, Trikolory a podobných uskupení. V konečných součtech případného druhého kola, kde bude muset vítěz, podobně jako Miloš Zeman, zvednout volební účast, mohou tyto slabiny hrát rozhodující roli.
A pak je tu historie. Andrej Babiš je vnímán jako Slovák, což má v případě hlavy státu ještě silnější symboliku než u ministra nebo předsedy vlády. Andrej Babiš byl členem KSČ, prominentním pracovníkem v zahraničním obchodě, navíc je tu jeho evidence spolupracovníka Státní bezpečnosti. Lidé kolem Babiše tyto argumenty znají a už předem na ně reagují. Příkladem nechť je silvestrovský rozhovor pro Deník, v němž Babiš odpovídal na otázku redaktorky Kateřiny Perknerové, zda jsou Češi, Moravané a Slezané připraveni zvolit prezidentem Slováka, který byl v KSČ (ano, otázka neobsahovala zmínku o StB).
„Myslíte Čechoslováka? Ale já jsem posledních třicet let Čech, tak se cítím, mám českou rodinu a byl jsem českým premiérem. Možná mám vlastenectví vyvinuté víc než kdokoliv jiný, třeba někteří čeští europoslanci. Vždy jsem prosazoval české zájmy. Byl jsem sice členem KSČ, ale pouze řadovým, žádným prominentem,“ odpověděl Babiš a ukázal tak mantru, kterou mu poradci už nyní pro tento typ otázek připravili. Není podstatné, nakolik obsahuje ověřitelná tvrzení, jde o její neustálé opakování, na tom je Babišův marketing postavený.
Příležitosti
Paradoxně je největší příležitostí Andreje Babiše okolnost, kterou dokáže ovlivnit ze všech nejméně a není v jeho rukou. Jde o postup bloku jeho odpůrců, kteří by museli postavit společného kandidáta a dát mu jednotnou podporu. Což v tuto chvíli, rok před volbami, vypadá jako utopie; navíc je tu opakovaná zkušenost z předchozích voleb, kdy se najít anti-Zemana nepodařilo.
Jak důležitý je jednotný postup, ukazuje příklad Slovenska z roku 2019, kdy byla proti kandidátovi Smeru Maroši Šefčovičovi úspěšná Zuzana Čaputová. Ta uzavřela dva měsíce před volbami dohodu s dalším favorizovaným kandidátem Robertem Mistríkem, že ten, kdo bude mít menší šanci na postup do druhého kola, uvolní své místo a protikandidátovi dá podporu. Stalo se na konci února, dva týdny před prvním kolem volby; Čaputová v ten okamžik poprvé Mistríka předstihla v průzkumech a on se kandidatury vzdal v její prospěch. Čaputová získala náskok, který už nepustila,
a ve druhém kole porazila Šefčoviče o víc než 300 tisíc hlasů.
Zmínit je třeba i volební systém, který záměrně umísťujeme až na toto místo, na pomezí příležitostí a hrozeb. Jde o systém přímé prezidentské volby, který jednoznačnému vítězi prvního kola dává slušné vyhlídky na vítězství, ale nezaručuje je. Dvě předchozí volby dopadly ve prospěch vítěze prvního kola, Zeman dokázal porazit Karla Schwarzenberga i Jiřího Drahoše. Zatímco v roce 2013 dokázal Zeman ve druhém kole svůj náskok ještě zvýšit, o pět let později už bylo druhé kolo podstatně těsnější. Znovu se tak ukazuje, jak důležité budou okolnosti zmíněné výše: jednotný postup u protikandidáta, schopnost nerozdělovat a být přijatelný u širší skupiny podporovatelů, schopnost zvýšit volební účast. Pro Babiše příležitost i hrozba.
Hrozby
Dlouhodobě se ukazuje, že trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo i jeho další opletačky s úřady české voliče už tolik nezajímají, zvykli si na ně, unavují je. Zároveň je možné, že pokud se objeví nějaká nová okolnost, podobná, jako bylo vystoupení Andreje Babiše juniora před volbami loni na podzim, může volby ovlivnit. Problémy se stíháním, s evropskými dotacemi a částečně i střetem zájmů odchodem Babiše do opozice nezmizely. Trestně stíhaný, případně obžalovaný prezident je znovu trochu jiná káva než u premiéra, především v symbolické rovině.
Jako důležitější hrozbu ovšem vidíme možný cyklus neúspěchu, do kterého by Babiš upadl v případě prohrané prezidentské volby. Musel se už vzdát křesla premiéra, za okolností, které byly hořké především pro něho osobně. K rozhodnutí dospěl i přes opakovanou podporu Miloše Zemana, který by ho u moci přes kreativní přístup ke svým jmenovacím pokusům udržel minimálně do konce svého mandátu.
Babiš se musí rozhodnout, zda prestižní, ale prakticky méně exekutivní funkce prezidenta stojí za riziko, že utrpí jeho póza vítězícího politika. Jednou prohrát může, dvakrát už jde o selhání. Ztížila by se mu možnost pokusit se o návrat ve sněmovních volbách v roce 2024 (nebo dřív), možná by se konečně někdo emancipoval v jeho hnutí ANO a vyzval ho na souboj. Ve hře není jen ješitnost bývalého předsedy vlády, ale rovněž „blaho“ Agrofertu.
