KOMENTÁŘ / Budoucnost přinese celou řadu výzev. Mezi ty největší patří bezpochyby demografická změna, kvůli které reformujeme důchodový systém. V této reformě si vláda Petra Fialy (ODS) vedla až překvapivě dobře. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že vláda vlastně žádnou reformu nedělala, jen mění parametry. Nedá se to úplně rozporovat. I tak Fialovy reformy důchodů snížily budoucí deficit důchodového účtu až o 300 miliard korun.

Skutečnou hlubokou reformu důchodového systému přinesla vláda Petra Nečase zavedením druhého pilíře. Jeho zrušení o pár let později znamená, že podobnou hlubokou reformu už tu nikdo nikdy neudělá. Těžko očekávat, že by občané měli ještě někdy nějakou důvěru ve vládu a jí zaváděný druhý pilíř.

Dále čtěte

Slovenská krize hrozí i nám! Babiš je Ficův spojenec. Podpořte svobodná média a evropský kurz Česka

Události u našich slovenských sousedů nabraly rychlý spád. Nikdo neví, kam až  může Fico a jeho proruská garnitura zajít. Tamní…

Z hlediska struktury důchodového systému tak nezbývá než vyjít s tím, co je. Navíc je rok 2025, na hluboké reformy je pozdě. V roce 2009 pozdě nebylo, ale jak to dopadlo? Nepřežily ani jedno volební období.

Demografický průšvih na spadnutí

Po roce 2030 začne masivní proměna českého pracovního trhu, kdy začnou do důchodu odcházet silné ročníky. Dnes narozené děti se do pracovního trhu zapojí až po roce 2050, demografická struktura pro krizové období je tedy dána. Sní-li někdo o řešení na straně porodnosti, neexistuje.

Důsledkem mimořádných valorizací, řádných valorizací, stropu na úrovni 65 let věku a dalších nešťastných opatření z minulosti by byl v roce 2050 deficit důchodového účtu okolo 450 miliard. Počítáno v dnešních cenách, přirozeně. Odpovídá to zhruba šesti procentům HDP. A to mluvíme jen o deficitu důchodového účtu, nikoli o zbytku státního rozpočtu.

Vládě tak nezbývá jiná možnost než rychle konat. Bavíme se o ryze hypotetickém čísle, protože Česko nejsou Spojené státy. Se špatným profilem veřejných financí by si neudrželo důvěru mezinárodních finančních trhů moc dlouho. Nejspíše by bylo tlačeno k reformám už počátkem třicátých let a věřte, že by bolely mnohem více než ty dnešní.

Dále čtěte

Prezident Petr Pavel podepsal reformu penzí. Opozice ji chce zrušit, pokud se dostane k moci

Věk pro odchod do starobního důchodu poroste o měsíc ročně do věkové hranice 67 let, o dva roky vyšší než…

Reforma uspoří stovky miliard korun

Dnešní reformy vskutku nebolely, zahrnovaly dva zásadní kroky, které budoucí deficit důchodového účtu dostaly pod dvě procenta HDP. To už je přeci jen něco, co lze alespoň po omezenou dobu ufinancovat. I tak to bude výzva, protože výrazně nižší počet daňových poplatníků bude muset pokrýt nejen důchodové nároky, ale také zvýšené nároky zdravotní a sociální péče.

Asi nejméně populární bylo snížení mimořádné valorizace důchodů z roku 2023. Důchodcům nebylo přidáno v průměru 1700 Kč, ale zhruba jen 700 Kč. Navzdory tomu, že důchodci byli jedinou skupinou, jejichž životní úroveň přes tuto korekci rostla, nesetkal se tento krok s přílišným pochopením. Přesto to byl krok nutný a velmi významný.

Při důchodových nárocích se totiž promítne valorizace nejen v daném roce, ale má následky pro celý systém na desítky let dopředu. Čím dříve se budoucí nárok koriguje, tím méně to bolí. Důchodců je mnoho, 2,4 milionu, takže i zdánlivě malé částky dělají velké peníze a ovlivňují výrazně vývoj nákladové křivky důchodových nároků.

Snížení valorizace jen v roce 2023 znamenalo úsporu téměř 20 miliard, v roce 2024 pak 33 miliard, přičemž částka za jednotlivé roky neustále roste. K roku 2050, kdy na tom bude systém vůbec nejhůře, by byl tento projev vysoko nad 100 miliard korun. Bylo to snad okradení důchodců? V žádném případě. Zdroje na tak štědrou valorizaci nemáme reálně ani dnes, natož ve zhoršených poměrech za čtvrt století.

Druhým podstatným prvkem je rovněž nenáviděné prodlužování věku odchodu do důchodu. Měsíc na každý ročník se stropem 67 let. Ten rozdíl se opět nemusí zdát velký, ale na grafu je vidět, jak ovlivní projekci celkového počtu starobních důchodců. Kulminace na 2,5 milionech namísto více než 3 milionech výrazně zvyšuje udržitelnost systému a opět relativně bezbolestně. Jen tahle změna důchodového věku uspoří v roce 2050 opět přes 100 miliard Kč. Dalších sto miliard úspor pak mají na svědomí parametrické úpravy ve výpočtech nových důchodů a zpomalení valorizace zpět na standard před rokem 2017.

Nepopulární, ale nutné

Rychlejší valorizace zavedlo v tomto roce hnutí ANO, když do valorizačního vzorce vsunulo polovinu růstu reálných mezd namísto třetiny. Byli bychom si mohli snad dovolit takový růst držet, pokud by ANO nezrušilo předchozí důchodovou reformu a s žádnou jinou nikdy nepřišlo. Vláda Petra Fialy dokázala prosadit nepopulární opatření, která zabránila budoucímu kolapsu českého penzijního systému. To neznamená, že problém je vyřešen, ale udělat k opatření k vyřešení dvě procenta HDP deficitu důchodového účtu je pořád výrazně snazší než řešit 6 procent HDP.

Bolelo to mnohem méně, než by muselo, pokud by se změny udály o pár let později. Přes všechnu žluč, která kolem úprav penzijního systému létala, je nutné znát fakta. Náhradový poměr důchodu k průměrné mzdě je dnes vyšší než v období Babišových vlád. Životní úroveň důchodců je nejvyšší, co kdy byla, jako jediné skupině jim rostla kupní síla i během krizových let.

Automatická valorizační schémata i příšerná vlastnost politických reprezentací chlubit se, jak dokážeme přidat nad zákonnou valorizaci, vyvolávají v lidech mylný pocit, že na růst důchodů je prostě nárok. Není. Nemůžeme si rozdávat zdroje, které nemáme a mít nebudeme. I když by se nám moc líbilo mít jich víc.

Dále čtěte

Jurečka: Co se děje ve sněmovně, je úplně absurdní. Babiš a Okamura se chovají jako smyslů zbavení

ROZHOVOR / Jsem přesvědčen, že pokud revizi sociálních dávek uděláme správně, jak jsem popsal, společnosti se to vrátí. Více lidí…

K prosperitě vede osvědčená cesta v podobě střídmosti ve spotřebě a podpoře investic. Cesta plněných koblih létajících do úst bude znít svůdněji, ale na konci dne vede jen k bolesti. Můžeme-li provádět reformy relativně bezbolestně omezováním budoucích nároků, jsme ve skvělé pozici. Skutečnou bolestí by bylo, pokud bychom museli kvůli fiskální konsolidaci krátit nároky současné.

Česká veřejná debata kolem penzijního systému se velmi často redukuje na výnosy a náklady příštího roku, přitom mnohem více by nás mělo zajímat, co konkrétní opatření přinese pro krizová léta mezi 2030 a 2050.

Poté se demografie systému začne zlepšovat, a především moje generace už nebude odkázána čistě na první státní pilíř důchodového systému. Z hlediska nároků na veřejné výdaje v oblasti důchodů, zdravotnictví a sociálních služeb to bude extrémně náročné období. Nevěřme lidem, kteří se ucházejí o vaše hlasy s příslibem růstu důchodů, protože zdroje nejsou. Jediné zdroje jsou ty z kapes nás, daňových poplatníků.