Miloš Zeman, respektive formálně Česká republika, prohrál soud kvůli svému nepravdivému tvrzení, že Ferdinand Peroutka napsal článek Hitler je gentleman. Přesto není Peroutkova vnučka Tereza Kaslová, která věc dovedla až k soudu, spokojena, protože soud podle ní naznačil, že Peroutka byl antisemita.
Na stránkách Českého rozhlasu je s ní rozhovor, kde uvedla: „Žaloba byla velmi jednoduchá: pan prezident říkal, že Peroutka byl fascinován nacismem a dokládají to dva jeho texty – o andělech a Hitler je gentleman. Soud uznal, že Hitler je gentleman neexistuje. U druhého článku soudce uznal, že také neexistuje. Ten článek ale opravdu existuje, je všude k mání, jen ho nenapsal Peroutka.
Já jsem si víc než jistá, že Peroutka nacismem fascinován nebyl. Ostatně strávil v koncentračních táborech šest let. Nebyl ani antisemita, což se mu u soudu trochu přičítalo. Spousta jeho přátel byli židé, jeho dcera byla poloviční židovka, jeho manželka byla židovka.“
Co si myslel Peroutka o antisemitismu lze celkem snadno nalézt v jeho textech. V Přítomnosti 19. ledna 1938 (je to první text v čísle, kdyby to náhodou zase na Hradě hledali) je článek nazvaný O českém národu a židech.
Peroutka tam píše: „Antisemitismus, který se tváří tak hrdinně, není ve skutečnosti ničím jiným, než žalostným doznáním neschopnosti vlastního národa. Podstatou antisemitského učení jest ta podivínská a u dospělých národů zcela nedůstojná poučka, že, dá-li se židům volnost, normální národ je bezmocný v jejich rukou, prohraje proti nim svůj zápas o život a je poražen a zotročen. Hospodářsky i morálně. Je-li tohle hrdá nauka hrdého národa, pak už ničemu nerozumím, a pak ten, kdo si potřebuje vzít berličky, se může považovat za běžce o závod. Je pravda, že židé mohli vypadat jako štiky v rybníce nějakého líného, pověrami zamořeného a zaostalého národa, jako je národ ruský, neb jako jsou ještě dnes někteří národové východní. Ale nikdy jsem nepokládal český národ za tak blbý, abych věřil tomu, že nejen jeden žid vždy musí zvítězit nad jedním Čechem, nýbrž dokonce že jeden žid stačí na pět nebo deset Čechů. Žádný hrdý a sebevědomý Čech spoléhající na své síly, nemůže být antisemitou v tomto sebe ponižujícím smyslu.“
Tady právě vidí Peroutka rozdíl mezi Čechy a Němci.
Píše tamtéž: „Avšak pozorujeme, že německý národ dnes jest právě takto nesmírně vyděšen. Ku podivu Němci opravdu pokládají jednoho žida za chytřejšího a zdatnějšího než sto a tisíc Němců, a aby se z toho dostali, považují za nutno židy vůbec zničit nejostřejšími zákroky státními. Nevěří si, že by obstáli v konkurenci, kdyby neměli na své straně celou strašnou a rozpoutanou moc státní. Podivno jest, že tomu říkají ‚hrdinský názor na život‘. Ale Němci, jak všichni badatelé o nich se shodují, byli vždy podivně ulekaným národem a nikdy se nezbavili jakési mystiky. Hitlerův názor na židy jest zcela mystický, a národ jde za ním, poněvadž jednak ještě má v žilách krev starých Germánů, kterým vrhal oheň na stěnu jejich chmurné jeskyně nepřirozené a příšerné zjevy, jednak proto, že Němci dlouho přikládali cenu jen povolání vojenskému a úřednickému a dovolili za tu dobu, aby židé zaujali neúměrné místo v jejich národním hospodářství. Prosím, aby byl srovnán příslušník národa, který se třese strachy, jestliže se potká s židem, a příslušník národa, který tkové setkání snese klidně: ve kterém z nich jest asi více vnitřní síly a i více oné ‚nordičnosti‘, která tak přišla do módy?“
Pokud by toto byl nějaký antisemitismus, pak můžeme být klidně antisemité. Kde se ale to obvinění vzalo? U Peroutky skutečně najdeme výroky, které by dnes sotva někomu prošly. (Tedy neměly projít, ale jak v současnosti reálného zemanismu vidíme, projde všelijaká nehoráznost.) Peroutka totiž zde i na jiných místech v Přítomnosti píše, že společnost se může antisemitismu vyvarovat, pokud nebude židů na některých místech příliš mnoho, což by společnost začalo dráždit.
„…také židé musí pamatovat na to, že nemohou prostému českému člověku ukládat závaží příliš těžké a že není ani v jejich zájmu, aby podíl židovský byl rozšiřován. Doufám, že snesou tuto pravdu. Oznamuji prostě, za jakých podmínek podle mého mínění možno u nás odvrátit vítězství antisemitismu. Kdyby staré procento podílu se rozšířilo, nikdo by ani u nás nezabránil protižidovskému kursu.“
Tím „rozšířením podílu“ myslel příchod židů odcházejících z Rumunska a soudil, že by jejich příchod k nám mohl oživit antisemitismus na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Přiznává, že neví, jak problém rumunských židů řešit. „Nemůžeme nyní zachraňovati humanitu po celém světě.“
Jeho postoj k židům je veden taktikou, aby všechno nedopadlo špatně. Faktem je, že si zřejmě ani on nedovedl představit, že za pár let u nás nebude žádný „rozšířený podíl“ židů, ale že jich bude naopak tolik vyvražděno a žádné opatrné snahy nedráždit a spolehnout se na „nenápadnost“ jim nebudou nic platné. Stejně jako snaha, aby židé nedominovali v některých oblastech života.
Peroutkovy názory jsou ohledně antisemitismu celkem jednoznačné a není v nich žádný obdiv k nacistické politice. Jsou ale dobově zabarvené a některé pasáže mohou dnešnímu uchu znít cize, zvláště když víme, jaká pohroma záhy přišla.
Ale v zásadě stačí jen číst a porozumět psanému textu. Pokud tedy někdo chce a je toho mentálně schopen.
