Exkrement vhozený do větráku. Tak bych si ve stručnosti a se záměrně perverzním nádechem dovolil charakterizovat takzvaný inaugurační projev staronové státní hlavy. Z mnohých reakcí je zřejmé, že mstivý a odporně cynický verbální rozstřik Ing. Miloše Zemana tentokrát zasáhl i jeho zapřisáhlé spojence, jakými jsou Andrej Babiš nebo Institut Václava Klause.

Je s podivem, že v tom zápachu zůstala sedět drtivá většina inauguračních hostů, jen několik našlo odvahu či sebeúctu znechuceně prchnout. Ještě před touto perverzní hradní šarádou ovšem poslanecká sněmovna prokázala, jak je na tom s vnímáním elementárních morálních hodnot, když ani nepřipustila hlasování o odvolání z postu místopředsedy sprostého popírače romského holocaustu, a tedy drzého neonacisty Tomia Okamury.

Jenomže košile bližší než kabát, a tak si poslanci ANOfertu nemohou znepřátelit budoucí pojistku vládní důvěry. Jen by mě docela zajímalo, když všichni ti anonisté někde v soukromí tiše anonují, neboli rozjímají v myšlenkách na svého diktátorského vůdce, zda u toho, aspoň někteří, tak trochu neblinkají? Například pohled na pana Stropnického byl věru útrpný.

Nervozita v nejvyšších politických kruzích stoupá, a tak si nešlo nevšimnout, že to poněkud začíná jiskřit mezi zdánlivě nerozlučnými kamarády Babišem a Zemanem. Zatímco ministerský předseda v demisi dal průchod mírné nevoli s prezidentským nenávistným inauguračním výlevem, pak státní hlava se zas nechala slyšet, že je lehce nervózní z Babišových nikam nevedoucích vleklých jednání o druhém vládním pokusu. Ten jsou pořád ochotni podpořit leda komunisté a neonacisté a z ČSSD snad možná její stalinistické křídlo – teprv uvidíme, jak je velké. Ostatní už snad pochopili, že učiní-li čertu dobře, peklem se jim odmění.

K legalizaci likvidace parlamentní demokracie a provozování autoritářského systému je koalice ANO-KSČM-SPD sice početně dostačující sněmovní většinou, ale zejména z hlediska zahraničního vnímání České republiky je to donebevolající opovážlivost.

Co je ale nanejvýš potěšitelné, že si tohoto neuvěřitelně rychlého politického sešupu, navzdory mlčení či manipulacím celé řady médií, začíná všímat stále větší počet občanů. Takže konečně zase ožívají mnohá náměstí českých měst, když se z lehkovážného spánku probouzí občanská společnost. Zdá se to být jedna z posledních možností, jak dát lidsky jasně najevo, že trpělivost českého obyvatelstva s nehoráznými hrátkami nynější politické reprezentace má své meze.

Pokud bychom totiž mlčky přešli nejen instalaci bolševické mlátičky do parlamentní funkce, ale především trestně stíhaného premiéra s minulostí komunistického agenta a psychicky narušeného velitele rusko-čínské hradní junty, pak bychom v oněch silně páchnoucích politických exkrementech mohli snadno utopit nejen vlastní čest, ale pohřbít v nich i budoucnost příštích generací.