Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta předvedl další ze svých mediálně efektních policejních realizací. Jeho útvar zatýkal mezi policisty, podezřelými z vynášení informací ze spisů. Přestože o důkazní podstatě této rozsáhlé akce zatím není nic známo, existují už nyní důvody, které vyvolávají otazníky a budí pochybnosti.

Výstižnou mediální interpretaci celé akce, kterou dozoruje pražské vrchní státní zastupitelství, poskytly Lidové noviny. Samy přitom často těží z úniků ze živých policejních spisů ve vybraných kauzách, realizovaných zejména Šlachtovým ÚOOZ.

[ctete]58576[/ctete]

Lidové noviny: Velkolepá podívaná

Babišův deník v oslavném pajánu na adresu nového zátahu leccos prozrazuje (13. 5. 2016, „Poslední výstřel“). Razie v policii a na městském státním zastupitelství podle něj cílí na jeden z posledních ostrůvků, které zbyly vlivným zákulisním hráčům v Praze.

„Ti si zvykli, že pro jejich podnikání zákony prostě neplatí. Vždyť mají vlastní „kluky a holky“ u kriminálky a na správných místech mezi státními zástupci. A když je potřeba, dokážou leccos zařídit i u úplatných soudců. Situace se však dramaticky změnila s nástupem Lenky Bradáčové na post vrchní žalobkyně v Praze. Tři roky od jejího příchodu je patrné, jak moc toho jeden člověk na svém místě dokáže změnit. Má to však jednu podmínku – musí mít k ruce vyšetřovatele, kteří informace sbírají a nepouští. I s malým týmem se pak dá rozehrát velkolepá podívaná. Kauza proto představuje pořádný políček protikorupční policii a Generální inspekci bezpečnostních sborů. Zatímco první úřad vypadá jako prohnilý, ten druhý jako zbytečný,“ konstatují Lidové noviny.

Na těchto slovech leccos může být. Mezi policisty a státními zástupci jsou zřejmě i takoví, kteří byli nebo jsou v kontaktu s některými lobbisty, jelikož informace z citlivých kauz jsou žádoucím „zbožím“.

Mimochodem se vrší stále více indicií, že „vlastními kluky u policie a na správných místech mezi státními zástupci“ disponuje i majitel Agrofertu. Zaměstnává řadu bývalých policistů, kteří mohou těžit ze svých kontaktů. Babišovy vazby na Šlachtu a jeho lidi nepopřel ani on sám. Hnutí ANO se současně stalo největším podporovatelem zákona o státním zastupitelství z dílny úzkého okruhu žalobců kolem Lenky Bradáčové, která prosazuje „protikorupční speciál“, nadaný mimořádnými pravomocemi bez jakékoli účinné kontroly.

Jaké důvody vedou k obezřetnosti k poslední Šlachtově „realizaci“?

1) Zvláštní načasování

Policejní razie proběhla jen několik dní poté, co deník Právo zveřejnil výbušnou zprávu, že byli odposloucháváni detektivové vyšetřující Babišovo Čapí hnízdo. Sledování údajné rozvětvené „chobotnice“ mezi policisty a žalobci probíhá od října 2013. To je opravdu velká náhoda, že zatýkání přichází právě v této době, dva a půl roku poté. Ujištění, že „realizace“ s Čapím hnízdem nijak nesouvisí, tak nepůsobí příliš věrohodně.

Celá akce spíše působí tak, že chce odvést pozornost od „nežádoucího“ nálezu štěnic a kamer, zamlžit podstatu věci, zastrašit detektivy z hospodářské kriminálky, a zejména se vyhnout nabízejícímu se podezření, že ÚOOZ sbírá informace právě o vyšetřování Čapího hnízda.

2) Vyšachování generální inspekce

Velkou nevoli vzbudilo zjištění, že o této akci znovu neměla žádné informace Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která ze zákona vyšetřuje trestnou činnost policistů. Šlachtův útvar tak opakovaně překračuje svoje kompetence. Právě v jeho řadách přitom generální inspekce nedávno odhalila policisty podezřelé z korupce a vynášení informací se spisů. I z tohoto důvodu je nepatřičné, že je právě ÚOOZ stavěn do role jakéhosi nadřazeného arbitra morálky, ukazujícího na špínu v jiných policejních složkách.

Nechuť ÚOOZ předat generální inspekci informace i po změně v jejím vedení, pokud zjistí podezření z trestné činnosti policistů, jen svědčí o pokračující krizi uvnitř policie. Přetrvává tak vzájemná nedůvěra, vytvářející dojem rozkladné „války policajtů“.

3) Model operace „Vidkun“

ÚOOZ zopakoval model loňské podzimní operace „Vidkun“, vedoucí k obvinění některých olomouckých policistů. Tehdy dozorující olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan rozhodl o tom, že nepověří vyšetřováním GIBS, ale právě Šlachtův útvar, prý pro „ztrátu důvěry“. Už tehdy vyvolal tento nestandardní postup kritiku, protože nikdo z generální inspekce, jak se tehdy spekulovalo, dosud nebyl z ničeho obviněn. Šlachta tehdy předávání informací generální inspekci slíbil a slovo nedodržel.

Kauza „Vidkun“ přitom zcela zmizela z povrchu světa. Jejím jediným výsledkem je výměna ředitele generální inspekce, která „shodou okolností“ vyšetřuje trestnou činnost některých Šlachtových spolupracovníků. Model „Vidkun“ je současné realizaci podobný i v pochybnosti, že byl spuštěn jako kouřová clona. Tehdy mediálně odkláněl pozornost od vyšetřování v řadách ÚOOZ, o kterém se Šlachta dozvěděl.

4) Mediální mlha a dezinformace

Kolem aktuální policejní razie se rozpoutala smršť mediálních spekulací a dezinformací. Je předkládán obraz rozsáhlé trestné činnosti v řadách policie a státního zastupitelství, spadající do hluboké minulosti. Oč méně informací se veřejnost dozvídá o vyšetřování aktuálních kauz Čapí hnízdo, Agrotec či OKD, o to více jsou mediálně propírány „staré“ vazby lobbistů, kteří už ztratili vliv.

Některá se Šlachtou spřízněná média rozšířila dezinformace, že policie zadržela desítku lidí, včetně ředitele pražské hospodářské kriminálky Pavla Klučky a vyšetřovatele Pavla Nevtípila. Vzápětí se ukázalo, že zadrženy byly jen čtyři osoby, a zmínění dva z odboru, zabývajícího se Čapím hnízdem, mezi ně nepatří.

I v tomto směru probíhala podobně kauza „Vidkun“, kde Šlachtův komplic v České televizi Jiří Hynek hned první den vypustil vzápětí popřenou dezinformaci, že se zátah na Olomoucku týká i solární elektrárny v Ševětíně.

Tím není řečeno, že policie nemohla odhalit nic podezřelého. Nicméně zkušenosti s ÚOOZ z posledních let velí k předběžné opatrnosti. Už několikrát Šlachta oznamoval podezření ze závažné trestné činnosti, která se nepotvrdila ani po několika letech. A dnes jsou znovu avizovány desítky výslechů a slibována zásadní odhalení.

5) Řevnivost mezi ÚOOZ a protikorupční policií

Šlachtův ÚOOZ byl už dříve kritizován za to, že se pouští do politicky citlivých kauz, které mu ani z povahy jeho specializace nepřísluší. A na druhé straně nemá odpovídající výsledky v boji se skutečným organizovaným zločinem, zejména z ruskojazyčných oblastí. O to s větší chutí se pouštěl do tzv. korupčních kauz, které spíše přísluší konkurenčnímu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). O vzájemné řevnivosti obou speciálních útvarů bylo napsáno mnohé a není ani žádným tajemstvím, že Lenka Bradáčová projevuje větší náklonnost Šlachtovým policistům, než protikorupční policii.

Do této mozaiky zapadá i zatčení elitního detektiva protikorupční policie Radka Holuba. Nebyl přitom první, na kterého dopadl zájem protimafiánského útvaru. Ve spisu kauzy Vidkun uvízl i náměstek ředitele ÚOKFK Jiří Jach, který poté odešel od policie. Je to jen náhoda, nebo současně snaha vykreslit konkurenční útvar jako „prohnilý“ s cílem jej rozprášit, jak ostatně naznačuje i Babišův tisk?

Co je v pozadí „realizace“?

Co zatím z kauzy vyplývá? Protikorupční policie a Generální inspekce bezpečnostních sborů jsou vykreslovány jako zkorumpované nebo nepotřebné.

Tým, který vyšetřuje citlivou kauzu Čapí hnízdo, je zpochybněn. Nikde přitom není psáno, že i bez tohoto vnějšího úderu by dospěl ke zjištění z porušení zákona.

Protimafiánský útvar dostává mediální punc privilegované jednotky, jejíž slovo platí za každých okolností. Šlachta odvrací pozornost od vlastních problémů a je stavěn do role „jediného spravedlivého“ v moři policejního bahna.

Nelze se zbavit dojmu, že existuje silný zájem kauzu Čapí hnízdo zamést pod koberec, který přiživují nejen politici (Zeman, Babiš, Pelikán).

Minimálně stejně závažná je pochybnost, že se některé složky policie a justice rozhodly dělat politiku. Některé kauzy v pravý čas otvírají a mediálně nafukují, a jiné naopak tlumí. To vše za pomoci spřízněných novinářů, a to nejen v tisku Andreje Babiše, kterému takový stav vyhovuje nejvíce.

Mediální adorace podobných jakobínských postupů přitom přehlíží, že při tomto křížovém tažení dochází k řadě přehmatů a nezákonností. Když byly orgánům činným v trestním řízení před několika lety „rozvázány ruce“, nikdo nepředpokládal, že se budou chovat selektivně, či dokonce protiústavně. O tom mimo jiné nedávno rozhodl Ústavní soud, když za protiústavní označil libovolné přenášení místní příslušnosti soudů, rozhodujících mj. o nasazení odposlechů či vazbách, podle toho, jak se státním zástupcům hodí. Tím bylo popřeno právo obviněných na zákonného soudce.

Mimochodem, jak to bylo s příslušností soudce v tomto případě?

[ctete]58727[/ctete]