Že se v našich knihkupectvích nabízí protižidovská knížka Jedovatá houba, vyvolalo dost velký rozruch. Je to přece jen dost citlivé téma, protože tady jde doslova o život. Vydavatel to ale hájí jako historický text. Polemiku s ním vzal na sebe sociolog Fedor Gál, což mu asi sotva někdo závidí, protože bojovat s takovým bahnem je dost oběť.

Spolumajitel vydavatelství Pavel Kamas se s Fedorem Gálem setkal v pořadu Rozstřel, který lze zhlédnout na stránkách iDnes.cz

Kamas tvrdí, že kniha není extremistická. „Neztotožňuji se vůbec s ničím z té knihy. Ale nepovažuji text za extremistický, je to historický text.“ Gál mu řekl rovnou, co si o tom myslí: „I když se neztotožňujete s tím, co jste vydal, jste v mým očích člověk, který šíří antisemitismus.“ Podle něj tady byl nejspíš překročen zákon a měla by se tím zabývat policie. Jenže Kamas trvá na svém: „Přinášíme surová fakta a surové projevy z té doby bez hodnotících komentářů. Výrazně tím přispíváme k demytizaci tabuizovaných témat.“

Kromě této knihy vydal také Hitlerovy projevy a program Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a označil svůj vydavatelský počin za fantastický. Tohle jsou podle něj nezkreslené historické informace a takovýto zdroj je prý nejlepší.

Tyhle výroky by pochopitelně stálo za to rozebrat. Není nějak jasné, o jakou by mělo jít „demytizaci“. Demytizace předpokládá existenci nějakého mýtu. O jaký mýtus by se tady mělo jednat? O nějaký nacistický mýtus? Jak by měl být demytizován vydáváním nacistických textů bez jakéhokoli komentáře? Nebo je tady nějaký protinacistický a židovský mýtus, který je třeba vyvracet? To by si snad nikdo soudný netroufl tvrdit.

V podstatě bude asi namístě podezření, že jde hlavně o prachy, takže pro tentokrát můžeme ideovou argumentaci vynechat. Objevuje se tady ale jiná otázka. Má se s takovými lidmi, jako je Kamas, jindy třeba antisemita A. B. Bartoš, chodit do nějakých pořadů a polemizovat s nimi?

Často se ironicky opakuje onen výrok, že „objektivita znamená pět minut pro Hitlera a pět minut pro Židy“. Už se ani často neví, kdo je jeho původcem. Použil to kdysi francouzský filmový tvůrce Jean Luc Godard. V podstatě jde o kritiku názoru, že pravda vyjde najevo, když ke stranám nějakého sporu přistupujeme jako k sobě rovným. Přeživší holokaustu ale není na stejné úrovni jako dozorce z vyhlazovacího tábora. Tady jsme jaksi mimo běžné názorové protipóly. Lze se přít o to, jestli zavést euro, postavit mariánský sloup, zavést většinový volební systém nebo snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti. Život je složitý a mnoho řešení je jako krátká deka. Nepřikryjeme nikdy všechno a čouhá hlava nebo nohy. Podle priorit si musíme vybrat. Pořád se ale obě strany sporu nacházejí na nějaké společné půdě.

Pak jsou věci, kde ta společná půda neexistuje. Vraždit po milionech lidi na základě jejich původu se nedá žádným přijatelným způsobem obhájit. Pokud si to někdo myslí, patří do blázince a ne do televizního studia.

Fedor Gál je Žid, narodil se v březnu 1945 v ghettu Terezíně. Gálovi byli na konci války zatčeni, protože otec Vojtěch se účastnil slovenského povstání. Zřejmě by z rodiny nepřežil nikdo, ale plynové komory v Osvětimi už nefungovaly, tak těhotnou matku a děti poslali do Terezína. Otce při pochodu smrti ze Sachsenhausenu do Schwerinu zastřelil příslušník SS a syn Fedor ho nikdy neviděl.

A takovému člověku nějaký Kamas něco vykládá o „demytizaci tabuizovaných témat“.

Od Fedora Gála je značný výkon, že v rámci boje za pravdu podstoupil takové martyrium. Není to nic samozřejmého a podobné bytosti, jako je vydavatel zločinných náckovských žvástů, by se měly odplížit ze studia po kolenou a vydávat zvuky hluboké lítosti. Především by ale takové lidi nikdo neměl nikam zvát. To není projev svobody slova, to je jen nechutné.

Na internetu je stále ještě onen spisek Jedovatá houba nabízen s tímto popisem: „V roce 1938 jej ve svém nakladatelství Der Stürmer vydal jeden z nejaktivnějších kritiků Židovstva své doby Julius Streicher. Ležérní formou dětem například radí, jak poznat Žida: podle odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý a bodavý. Už na očích mu člověk okamžitě pozná, že je to špatný a prolhaný člověk. Nesmlouvavě autor zkomponoval taktéž básně, kterými zakončuje každou jednotlivou kapitolu.“

Tak „ležérní formou“. To je skutečně skvělé. Po hrnečcích s Hitlerem jsme se dočkali dalšího mezníku. Pokud bude někomu připadat podnikání tohoto druhu normální, jsme opravdu nemocná společnost. Stejně jako jsme zřejmě narušení, když všelijakým figurám hájící minulý totalitní režim dopřáváme prostor, kde mohou vystupovat s jinými lidmi jako rovní s rovným. Pět minut Gottwalda, pět minut Havla. Pět minut obhájce střílení na hranicích, pět minut disident. Pět minut Jack Rozparovač, pět minut kardiochirurg. Hlavně vyváženost.

Jako na lodi bláznů.