Bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Když jsem uviděl na sítích volební plakát prezidentského kandidáta Josefa Středuly, myslel jsem si, že jde o satiru, bizarně parodující jazykový styl socialistické propagandy mého mládí. Pak jsem s překvapením zjistil, že to pan Středula myslí vážně. Už samo jeho volební heslo „Věřím v lidi naší země“ tak bolestně připomíná socialistický „lid této země,“ že to mladí vůbec nevychutnají.
Podívejme se na jeho pět volebních bodů z věcného, nikoliv propagandistického hlediska.
- PRÁVO NA DŮSTOJNOU MZDU
Pracující člověk by měl mít jistotu, že nebude mít existenční potíže. A to i v dnešních složitých podmínkách. Musíme zvýšit minimální mzdu o 2000 Kč ihned a o další 2000 Kč příští rok, ale tím řešení jenom začíná.
A nejen pracující, ale každý člověk by měl mít právo na to, aby mu do úst padala mana nebeská a v neděli pečení holubi. Lidé pracující na nejhůře placených místech samozřejmě žijí všude na světě velmi chudě. Mají existenční potíže – to je hlavní příznak chudoby. Ovšem jediné státy, které se s chudobou svých občanů důsledně vypořádaly, jsou Katar a Saúdská Arábie. Zahraniční dělníci tam sice dřou v otrockých podmínkách za pár krejcarů, ale místní se mají dobře. Po podobném řešení však bude moci Česká republika sáhnout, až se v Českém středohoří vyvrtá bohatě ropu prýštící Středulův vrt, ze kterého budeme vyvážet čtyři miliony barelů denně.
Navýšení minimální mzdy o čtyři tisíce korun bude v praxi znamenat, že většina lidí dnes pracujících za minimální mzdu se přesune do kategorie dohod o pracovní činnosti, tj. do pozice, která je bude činit mnohem sociálně zranitelnější, bez nemocenské a dovolené. Anebo půjdou do šedé ekonomiky, práce načerno, a stát bude samozřejmě růstem té černé ekonomiky oslaben.
- PRÁVO NA TEPLO A ENERGII
Stát má povinnost zajistit cenově dostupnou energii pro své obyvatelstvo za každou cenu. Znamená to urychleně zahájit politickou diskusi o změně fungování trhu s energiemi v českém i evropském kontextu.
Tento bod páně Středulova programu mne skutečně silně znepokojuje. Je tak neurčitý, tak nekonkrétní a tak plný všeobecných frází, že přesně nerozumím, co pan kandidát chce říct. Pokud jím zmiňovaná „změna fungování trhu s energiemi v českém i evropském kontextu“ znamená, že chce vyvést republiku z euroatlantických struktur a kupovat si energie od válečného zločince Putina, tak by se měl s panem kandidátem Baštou domluvit, kdo z nich tu vlastně za proruskou orientaci kandiduje na prezidenta. Aby se hlasy ruských švábů ve volbách nedělily mezi dva podobné panslovanské subjekty. Pokud chce pan Středula říct, že bychom měli jako člen EU vystoupit z evropského trhu s energiemi, měl by také vysvětlit, že při takovém řešení zůstaneme v ostrovním režimu stran ropy a plynu, takže je budeme muset kupovat (no hádejte od koho) – od Putina!
Je tristní, že Evropa zaspala a nechala si z energetické závislosti na ruském impériu uplést oprátku. Teď se jí začíná zbavovat – a pan Středula by měl mnohem jasněji než dnes vysvětlit, zda na prezidenta kandiduje s programem plné energetické závislosti naší republiky na Rusku a její následnou proměnou na ruský satelit jako za dob socialistického Československa.
- PRÁVO NA BYDLENÍ
Jsem přesvědčený, že stát má zajistit právo na bydlení pro své občany v každé situaci a za každých okolností.
Jako je to fajn, znám spoustu lidí, kterým by to opravdu vyhovovalo. Například dnes již zesnulý zasloužilý člen pražské galerky pan Jiří Kára by něco podobného uvítal. V situaci, že nikdy v životě nepracoval, a za okolností, že ho zrovna pustili z vězení, by se měl kam uchýlit. Dostal by pěknou garsonku, za kterou by neplatil nájem ani energie, protože by i nadále nepracoval a dál „dělal kvartýrky“ (rozumějte, vykrádal byty), tak by se mu příjmy nijak neodrážely na bankovním účtu. A on by v tom zaručeném právu na bydlení mohl pohodlně prodávat čórky (rozumějte nakradené věci) a pobírat všechny existující sociální dávky včetně mateřské. Jiří Kára si to uměl zařídit. A vy, my všichni včetně mne, ač nezaměstnatelného invalidy placeného honorářem, bychom to právo na bydlení Jiřímu Károvi platili z našich daní. Skvělé, pane Středulo! Kdyby byl Jiří Kára naživu, jistě by Vás volil!
- PRÁVO NA ZDRAVÍ
Za hlavní pilíře zdraví našich občanů považuji prevenci, dostupnou primární i akutní péči, ale také kvalitu potravin, potravinovou soběstačnost a cenovou dostupnost.
Pan Středula by možná měl zkusit uzákonit i právo, aby nepršelo, když jsou občané na výletě. A pokud má potřebu někomu vykládat o právu na zdraví, ať to jde probrat s mojí kamarádkou, která za pár dní jde na operaci s rakovinou – těžko léčitelnou. Koho má za porušení jejího práva na zdraví žalovat? Náhodu, pánaboha, nebo rakovinu osobně? A kde mají všichni jmenovaní doručovací adresu? „Právo na zdraví“ je populistický žvást.
„Prevenci a dostupnou primární i akutní péči“ máme v České republice na velmi vysoké, nestydím se napsat nadevropské úrovni. Mám řadu známých, kteří pracovně delší dobu pobývali třeba v Anglii, a když museli k doktorovi, tak se fakt divili, že nejsou v Bulharsku. Ano, je možné zlepšovat i to zdravotnictví – ale jediná cesta je možnost vyšší spoluúčasti pacienta na léčbě. Pokud by pan kandidát napsal, že má v programu obnovit registrační poplatky u lékaře, zatleskal bych mu. Ale to myslím svým voličům sdělit nechtěl.
Potravinová soběstačnost se zdravím souvislost nemá, cenovou dostupnost zboží neurčuje vláda ani prezident, ale trh. Ale jeden režim, kde vláda určovala ceny zboží, pamatuji. Jmenoval se socialismus a hlavní příčinou jeho zániku nebyla ani studentská stávka, ani osobnost Michaila Gorbačova, ale ekonomický krach celého socialistického tábora. Pane Středulo, děkuji, nechci.
- PRÁVO NA INTERNET A MOBILITU
Jsem přesvědčený, že lidé mají mít právo na dostupné připojení k internetu a bezproblémovou mobilitu. Je to základní ukazatel naší prosperity.
Představa prezidentské kanceláře, kterak buduje další a další BTS – základní přenosová zařízení mobilního signálu – z hradního rozpočtu, je roztomilá. Technicky dostupné připojení k netu v Česku už je. Kdyby měl pan Středula v programu, že bude tlačit na usnadnění vstupu nových operátorů – tedy na zvýšení konkurence, které by vedlo k snížení cen připojení, bylo by třeba mu zatleskat. Ale že by zrovna on horoval pro vyklizení pole volnému trhu, to se mi opravdu nezdá.
A bezproblémová mobilita, kterou míní spravené silnice… Opět – podobně jako za socialismu, v jeho propagandistických frázích – se za slovy nedá dohledat obsah. Bude hradní kancléř asfaltérem? Bude prezident Středula lobbovat za maximální investice do silnic v době energetické krize, kdy bychom se více a více měli učit jezdit vlakem?
Středulův program, jeho cíle, nejsou programem ani stanovením cílů, se kterými by do prezidentské funkce šel. Jde o líbivé bezobsažné fráze, navíc v jazyku doby dávno minulé. Ale napadá mne: Když už má jako klíčovou bezproblémovou mobilitu a jako voliče dle voleného jazyka oslovuje jakési dělníky – pamětníky, neměl by pro zvýšení svých volebních šancí říkat, že kandiduje za asfaltéry?
